1 Architektura a stavitelství

Cíle kapitoly

  1. Stručně se seznámíte s výukou na fakultě stavební

  2. Budou vám vysvětleny základní pojmy architektury a stavitelství

  3. Seznámíte se s obsahem předmětu Základy stavitelství a architektury

Rychlý náhled do kapitoly

V první kapitole je důležitá interpretace pojmů architektura a stavitelství


čas potřebný ke studiu

První kapitola není časově náročná a lehce ji zvládnete za 30 minut.


klíčová slova

architekt, architektura, fakulta stavební, studijní obor, studijní program, stavba, stavitel, stavitelství,


1.1 Všeobecné informace o fakultě stavební VŠB-TU Ostrava

Fakulta stavební Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava byla založena v roce 1997. Vznikla oddělením stavebních oborů, které byly na Hornicko-geologické fakultě pěstovány jak po stránce pedagogické, tak i vědecké po řadu desetiletí. V posledním období se jednalo o studijní obory "Průmyslové a městské stavitelství" a "Geotechnické a dopravní stavitelství". Vznik Fakulty stavební lze tedy považovat za logické vyústění dlouhodobého vývoje stavebních disciplín na VŠB-TU Ostrava spočívající v rozšíření již existujících a akreditovaných oborů a v povýšení bývalého Institutu stavitelství a geotechniky (integrujícího katedry stavebního zaměření) na stavební fakultu.

Fakulta stavební VŠB-TU Ostrava vzdělává studenty v oborech, které jsou plně kompatibilní s obory vyučovanými na ostatních stavebních fakultách v ČR a které navíc respektují regionální zvláštnosti a potřeby severomoravského průmyslového regionu, jakými jsou např. potřeba revitalizace území postižených důlní činností (OKR, severní a západní Čechy), problematika urbanizace průmyslových oblastí, stavební a geotechnická činnost v hornictví, při těžbě stavebních a jiných surovin, využití energie výbuchů v průmyslu a stavitelství, průmyslové a dopravní stavitelství na poddolovaném území, údržba a opravy stavebních konstrukcí a dopravních staveb v těchto podmínkách, rekonstrukce železničních tratí a pozemních komunikací a pod.


1.1.1 Bakalářské studium

  • STUDIJNÍ PROGRAM: Architektura a stavitelství

STUDIJNÍ OBORY:

  1. Architektura a stavitelství

  • STUDIJNÍ PROGRAM: Stavebníinženýrství

STUDIJNÍ OBORY:

1.1.2 Magisterské studium

  • STUDIJNÍ OBORY:

  • Konstrukce staveb 

  • Prostředí staveb

    • PŘIPRAVOVANÉ OBORY:

      • Architektura a stavitelství

k zamyšlení

Chcete-li vědět více, navštivte internetové stránky školy www.fast.vsb.cz


1.2 Základní pojmy architektury a stavitelství

1.2.1 STAVBA

STAVBA (1.)

„Velmi široký technický pojem. Rozumí se jí jednak soubor výkonů, jímž se podřizuje konstruktivní dílo technické, budova, stroj, loď a p., jednak takové dílo hotové. Podle druhu díla se mluví o stavbách pozemních, podzemních, vodních, silničních, železničních, mostních, tunelových, o stavbě strojů, lodí, letounů a jiných konstrukcí...“



STAVBA (2.)

„a) rozestavěné nebo hotové stavební dílo (mostní, vodní, silniční, inženýrské, občanské, pozemní, průmyslové), b) souhrn stavebních a montážních prací (hlavně přidružené výroby) a investičních dodávek pro vytvoření konstrukce technického díla.“



STAVBA (3.)

„ 1. proces stavění; 2. dokončené stavební dílo; dělí se podle druhu na inženýrské stavby, vodní stavby (přehrady, úpravy toků, jezy a hráze), podzemní stavby (tunely, štoly, metro, šachty), pozemní stavby (budovy obytné, průmyslové, zemědělské). Podle typu stavební konstrukce lze rozlišit stavbu masivní (obvykle cihlové nosné zdivo; viz též stěnová konstrukce ), skeletovou (viz též skeletová konstrukce ), montovanou (viz též stavba panelová ). Podle půdorysu rozlišujeme zejm. centrální stavby a stavby podélné (longitudinální).“


1.2.2 STAVITELSTVÍ

STAVITELSTVÍ (1.)

„Značí umění stavitelské nebo vědu či nauku stavitelskou. Stavitelství jako umění zaměňuje se často se slovem architektura, ačkoli stavitelství se týká převážně konstrukcí, kdežto architektura se zabývá převážně formou. Za starých dob stavitel býval současně architektem, ačkoli se tímto názvem ani sám neoznačoval...“



STAVITELSTVÍ (2.)

„Termín původně používaný pro stavebnictví, odvozený od slova stavitel (osoba s oprávněním pro provádění staveb). Stavebnictví je odvětví materiální výroby, jehož předmětem činnosti jsou průzkumové, projektové a stavební práce (výstavba, opravy), rekonstrukce a údržba staveb a konečným výrobkem jsou hotové stavby...“

STAVITELSTVÍ (3.)

„umění stavět. Jeho účelem je především vytvořit vnitřní prostor, chráněný proti vnějším vlivům. Rozvíjelo se od pravěku, nejdříve jako stavitelství svépomocí – domáckým způsobem, později se vyvinulo v samostatné řemeslo, které se dále rozčlenilo do řady zvláštních oborů (stavitelství vojenské, pozemní, vodní, silniční, železniční, tunelové, mostní, letištní aj.). Vyšším stupněm stavitelství je architektura, ve které je kladen důraz nejen na praktické stránky stavby (bydlení, komunikace ap.), ale i na aspekty estetické a ideové. Zvládnout dokonale stavitelství je předpokladem pro realizaci jakékoli architektury. Striktní odlišení stavebnictví a architektury není možné; každá stavba je více či méně architekturou a každá architektura je stavbou. Základní způsoby stavitelství lze dělit zejm. na skladbu, dlabání, lití a hnětení. – Viz též stavební konstrukce, stavba, stavitel,.“


1.2.3 ARCHITEKTURA

ARCHITEKTURA (1.)

„jest umění vytvářet dílo, které by jako celek vyhovělo nejen požadavkům praktickým, ale i estetickým. V obvyklém, užším slova smyslu jest architekturou nazýváno umění stavěti…“



ARCHITEKTURA (2.)

„v užším smyslu stavitelské umění vytvářející díla, která svým tvarem prostorem aj. odpovídají praktickému účelu i ideovým dobovým požadavkům, popř. i jednotlivá stavba jevící architektonický záměr. V nejširším současném pojetí utváření celého životního prostředí uměleckými prostředky v návaznosti na dostupné vědecké poznatky.“



ARCHITEKTURA (3.)

„1. v užším pojetí umění stavět; vrcholná forma stavitelství, jejímž hlavním výrazovým prostředkem je architektonický prostor. Na rozdíl od stavitelství, s nímž je architektura bezprostředně spjata, mají díla architektury plnit nejen požadavky užitkové, ale mají vyvolávat určitý dojem, citová hnutí, představy, myšlenky. Architektura tvořivě spojuje funkční, konstrukční, technické a ekonomické aspekty s uměleckými a je přiřazována někdy k vědeckým, většinou však k uměleckým oborům; 2. v širším pojetí souhrn stavitelského umění (tedy architektury v užším slova smyslu a stavitelské techniky); jednotné dílo jak architekta, tak stavitele (stavebního inženýra). Též stavba jako taková, výsledek díla stavitele či architekta. Je vždy určitým kompromisem mezi záměrem architekta a požadavky (respektive možnostmi) stavebníka; 3. v nejobecnějším pojetí utváření celého životního prostředí uměleckými prostředky v návaznosti na dostupnou techniku a vědecké poznatky. V tomto smyslu je to například architektura bytová, architektura krajinářská, zahradní architektura, urbanismus.“



ARCHITEKTURA dle Renzo Piano

Světově proslulý architekt před několika lety vyslovil domněnku, že „architektura je společensky nebezpečné umění, protože je to umění nevyhnutelné.“ Špatnou knihu nemusíte číst, na hloupý film se nemusíte dívat, televizní inscenaci prostě vypnete, ale kolem „baráků“ musíte denně chodit a v domech pobývat. Proto je třeba mluvit o udržitelné architektuře, to znamená porozumět přírodě, správně umísťovat stavby, využívat slunce a vítr, atd.

Dle názoru některých evropských architektů je architektura hlavně postoj.


k zamyšlení

Zamyslete se nad časovým posunem interpretace těchto tří základních pojmů – stavba, stavitelství a architektura!


1.2.4 ARCHITEKT (3.)

„navrhovatel stavby, stavební teoretik (a obvykle i vyškolený stavitel), podle jehož návrhu se umělecky ztvárňuje architektonický prostor i hmota stavby. Je jedním ze vztahové trojice stavebník - architekt - stavitel. - Z řeckého architekton hlavní stavitel (původně vedoucí řemeslník na dřevěné stavbě; teprve od dob Vitruvia v 1. stol. př. n. l. byl termín používán ve významu navrhovatel stavby. Jako tvůrce architektonické kompozice architekt usiluje o vytvoření jasného a přesvědčivého architektonického výrazu; předpokladem k tomu je odpovídající zvládnutí myšlenky. Jeho úkolem je tedy navrhnout stavbu, která má řešeny jak vnější formy (kompozice hmot, členění ploch, rytmus architektonických prvků, určení použitých materiálů), tak vnitřní dispozici. Ta je řešena s ohledem na užitnou funkci objektu, při dodržení racionálních schémat fungujícího provozu v budově…“


1.2.5 STAVEBNÍK (3.)

„osoba (právnická nebo fyzická) finančně anebo i materiálově zajišťující stavbu. Může být zároveň zakladatelem (fundátorem; viz též patron ) stavby. Je jedním ze vztahové trojice stavebník – architekt – stavitel. – Stavebník povolává architekta a stavitele, zadává požadavky, schvaluje modely a plány. Zadává výzdobu a vybavení stavby. Obzvláště ve středověku stavebník přebíral i kontrolu nad prováděním staveb, přičemž stavitel (respektive architekt) byl často anonymní. Výsledné architektonické dílo je vždy určitým kompromisem mezi tvůrčími záměry architekta a požadavky (respektive možnostmi) stavebníka.“


1.2.6 STAVITEL (3.)

„stavební inženýr – ten kdo provádí stavbu podle architektova plánu. Stavební praktik zabývající se stavební konstrukcí. Je jedním ze vztahové trojice stavebník – architekt – stavitel. – Od antiky do konce středověku byl stavitel většinou zároveň i architektem (v antice byl kladen důraz na jeho architektonické umění, kdežto ve středověku zejména na jeho stavitelskou zručnost). Ředitelem velké stavby býval ve středověku director fabricae (nikoli stavitel). Od doby renesance se role architekta (vykonávaná někdy i diletanty bez hlubších praktických stavitelských zkušeností) a stavitele odlišují, i když i nadále existují osobnosti, které funkci architekta a stavitele (stavebního inženýra) v sobě slučují. Specifické uplatnění získal stavitel v průmyslové architektuře, kde zejména v 19. století vytvořil nové architektonické prostory a koncepce…“


1.2.7 ÚČEL A ZPŮSOBY STAVĚNÍ

Účelem této činnosti je především vytvořit vnitřní prostory chráněné proti vnějším vlivům, vytvořit architekturu, která má vyvolat představy o účelu stavby či jiné představy a citová hnutí, dále vytvářet vnější architektonické prostory, zahrady, parky a vůbec celé životní prostředí.

  • Vnitřní architektonický prostor.

  • Vnější architektonický prostor.

  • Architektonická hmota.

  • Prostředky a způsoby stavění.

  • Stavební hmoty.

  • Konstrukce stavby (skladba, dlabání, lití či hnětení).

1.2.8 STAVEBNÍ KONSTRUKCE

  • SVISLÉ KONSTRUKCE - zdi, pilíře nebo sloupy.

  • VODOROVNÉ KONSTRUKCE – stropy, střechy, mosty. Ale také silnice, dlažby vozovek, železnice, podlahy.

  • ŠIKMÉ KONSTRUKCE – střechy, schody, rampy.

1.2.9 MODUL

  Dohodnutá měrná délková jednotka, podle níž se dimenzují konstrukce.

Základní modul – metrický M = 100 mm (do roku 1960 se používal modul 150 mm, nyní s EU i 125 mm)

Odvozené moduly – násobek základního modulu – zvětšené (3M, 6M, 12M… a zlomkové 1:2M, 1:5M…)


modul (3.)

„řecky embater - délková jednotka míry. Viz též měřítko. - Z latinského modulus malá míra…“


modul poměrný (3.)

„relativní - určuje na základě stanoveného kánonu proporce v architektonické kompozici. Jeho velikost je odvozena přímo ze stavby. V antickém sloupovém řádu je zpravidla odvozen od poloměru dolní základny sloupového dříku. Jeho násobkem byly stanoveny ostatní rozměry (výška sloupů, jejich rozestup, výška kladí a podobně).“


modul absolutní (3.)

„tradičně býval odvozen od měřítka lidské postavy. Existuje několik typů modulace odvozené od lidské postavy, např. modulace Ernsta Neuferta, založená na proporcích zlatého řezu, modulace Herberta Ohla z Ulmu, založená na rozměrech lidské postavy v jejích různých polohách (stojící - paže vztyčené, stojící, sedící - paže vztyčené, sedící, ležící ap.). Rozměry a vzájemné poměry jednotlivých architektonických prvků a článků japonské architektury byly často určeny pevnou modulovou sítí, jejímž základním prvkem byl rozměr dvou podlahových rohoží (tata), které mají normalizovanou velikost podle lidského těla (182 × 91 cm). V moderní architektuře je nejznámější Le Corbusierův modulor.

Absolutní modul však může být odvozen nejen od člověka, ale od jakékoli pevné míry. Obvykle se užívá modulu odvozeného z šířky běžné cihly včetně spáry (tedy 14 + 1 cm), v současnosti též modulu desetinného (založeného na násobku rozměru 10 cm). Takové moduly jsou prostředkem typizace a normalizace skladebných prvků stavby.“


1.2.10 ROZMĚRY STAVEBNÍCH PRVKŮ A VÝROBKŮ

  • Skladebné rozměry - (koordinační) rozměry modulové (l0, b0, h0)

  • Základní rozměry - (výrobní) rozměry stanovené technickou dokumentací, ideální rozměry předepsané pr výrobu (l, b, h)

  • Skutečné rozměry - rozměry dosažené při výrobě dílců, výrobků a konstrukcí

1.3 Obsah předmětu Základy architektury a stavitelství

Obsahem tohoto předmětu je nastínit stručný historický přehled vývoje stavitelství a architektury od pravěku až po konec 19.století s důrazem na vývoj stavebních konstrukcí a stavebních materiálů. Vývoj současné architektury a stavitelství (od 20. století dosud) je součásti předmětu Současná architektura a urbanismus.

Pro účely předmětu Základy architektury a stavitelství se držíme této časové osy:

  • Pravěk – od 3.500.000 – 600.000 let př.n.l. do výskytu prvních písemných památek

  • Starověk – od výskytu prvních písemných památek do roku 476 (zánik říše Západořímské

  • Středověk – od roku 476 do roku 1.419

  • Novověk – od roku 1.419

Důležité!

MOTTO:

KE ZVLÁDNUTÍ JAKÉHOKOLIV OBORU MUSÍ ČLOVĚK STUDOVAT A OVLÁDNOUT TŘI ZÁKLADNÍ KATEGORIE:

  • technické znalosti oboru

  • teorii

  • historii

    • u architektury i stavařiny je více než zapotřebí ještě kreativita (ostatně kreativita je čím dál tím více potřebná vůbec)

Shrnutí kapitoly

Tato kapitola je úvodní rozcvičkou k ostatním a byli jste zde seznámeni s naší stavební fakultou a hrubou organizací výuky. Získali jste přehled o nejfrekventovanějších pojmech z oboru a byli jste seznámeni s obsahem předmětu Základy architektury a stavitelství.

citace:

  1. TEYSSLER – KOTYŠKA: Technický slovník naučný, díl I, díl XII. Nakladatelé Borský a Šulc, Praha XII, 1927, 1936,

  2. KOLEKTIV autorů: Všeobecná encyklopedie, Diderot, 1999, ISBN 80-902555-2-3,

  3. DUDÁK, v. a kolektiv: Encyklopedie světové architektury. Nakladatelství Baset, Praha 4“, 2002,

Vytisknout | Nahoru  ^