TZB pro FBI »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Tato kapitola je tématicky rozdělena do tří základních okruhů. Prvním okruhem je návrh vnitřní kanalizace, druhým je seznámení se s různými druhy čištění odpadních vod a posledním okruhem je navrhování zařizovacích předmětů a místností pro imobilní občany.

Cíle kapitoly

1. Uvědomit si důležitost správného návrhu a provedení vnitřní kanalizace.
2. Naučíte se různé způsoby čištění odpadních vod.
3. Seznámíte se s úpravami pro imobilní občany.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na prostudování této velmi náročné kapitoly počítejte cca se 180 minutami.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Kanalizace, čistírny odpadních vod, imobilní občané.

4.1 Kanalizační přípojky

Pro návrh a provádění kanalizačních přípojek platí následující normy:

ČSN EN 752 – 1 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 1: Všeobecně a definice

ČSN EN 752 – 2 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 2: Požadavky

ČSN EN 752 – 3 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 3: Navrhování

ČSN EN 752 – 4 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 4: Hydraulické výpočty a hlediska ochrany životního prostředí

ČSN 75 61 01 Stokové sítě a kanalizační přípojky

ČSN 75 69 09 Zkouška vodotěsnosti stok a kanalizačních přípojek

Obrázek 4.1 – 1: Bezpečná vzdálenost dna výkopu rýhy L v  ( m )

Platí: L =

Kde:

H: hloubka dna výkopu od terénu ( m )

h: hloubka základů budovy pod terénem ( m )

φ: úhel vnitřního tření zeminy v daném místě ČSN 73 10 01

4.1.1 Obecné požadavky

• Kanalizaci navrhujeme tak, aby nemohlo dojít k ohrožení stability objektů. Kanalizační přípojky jednotlivých domů odvádějí dočasné a nepravidelné odtoky, i když relativně vysoké. Při návrhu kanalizační přípojky proto musí být zohledněn maximální průtok podle počtu a druhu napojených zařizovacích předmětů. Po navržení přípojek kanalizace je nutno překontrolovat vzájemné ovlivňování systémů stok a kanalizačních přípojek.
• Při dimenzování kanalizačních přípojek se používá průtok z vnitřní kanalizace a přilehlých pozemků, stanovuje ČSN EN 12056 a ČSN 756760.
• Průmyslové odpadní vody se počítají zvlášť.
• Samostatnou domovní kanalizační přípojkou má mít každá nemovitost
• Skupinové odvodnění např. dvou a více nemovitostí jednou kanalizační přípojkou, nebo odvodnění rozsáhlé nemovitosti několika přípojkami je výjimečné a je možné je provést pouze se souhlasem provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu.
• Kanalizační přípojky s DN > DN 200 musí být vybaveny měrnou šachtou umožňující měření průtoku a odběr vzorků a musí být napojeny na stokovou síť ve vstupních spojných šachtách nebo komorách. Měrná šachta musí být vždy přístupná.
• Nejmenší dovolená světlost potrubí kanalizační přípojky je DN 150. Při jmenovité světlosti > DN 200 je nutno projektovou dokumentaci doložit hydrotechnickým výpočtem.
• Nejmenší dovolený sklon kanalizační přípojky jmenovité světlosti DN 200 je 10‰ a DN 150 je 20‰. Největší dovolený sklon kanalizační přípojky je 400‰ .
• Kanalizační přípojka má být v jednotném sklonu, co nejkratší, v přímém směru, kolmá na stoku mimo napojovacího oblouku, nebo krátkých přípojek délky cca 2 (m) a stejného profilu.
• V šířce 0,75 (m) od osy potrubí na obě strany nesmí být území nad kanalizační přípojkou zastavěné, ani osázené stromy, aby bylo možno přípojku opravit.
• Vstup do kanalizačních přípojek se zajišťuje vstupními šachtami nebo čistícími kusy dle 8.8 ČSN EN 752-3:1998. Vstupní šachtu nebo čistící kus obvykle umisťujeme na hranici pozemku napojované nemovitosti.
• Kanalizační přípojky < DN 200 včetně přípojek od dešťových vpustí, se připojují na stoky v úseku mezi šachtami pod úhlem 45⁰ výjimečně až 90⁰.
• Výškově se přípojky zaúsťují u neprůlezných stok do horní poloviny profilu stoky, u průchozích a průlezných stok dnem v úrovni hladiny průměrného bezdeštného průtoku nebo stávající vložky.
• Přípojky < DN 200 se mohou zaústit výjimečně do vstupních koncových šachet, do průběžných jen se souhlasem provozovatele nebo vlastníka sítě.
• Je-li výškový rozdíl mezi přípojkou a stokou v místě napojení nebo v případě vysoké hladiny spodní vody příliš velký, je možné po dohodě s provozovatelem nebo vlastníkem stokové sítě zhotovit na přípojce spadišťovou šachtu nebo spádový stupeň ve vstupní šachtě.

4.1.2 Projekt kanalizační přípojky

1. Situace přípojky v měřítku 1:1 000, 1:5 000, 1:200.
2. Půdorys přípojky a hlavního svodu zpravidla 1:100 nebo 1:50. Bude uvedena DN potrubí, jaký je navržený materiál potrubí, sklonů potrubí.
3. Podélný profil přípojky a hlavního svodu k zaústění do stoky zpravidla v měřítku 1:100 nebo 1:50. Ve výkresu budou vyznačeny nadmořské výšky.
4. V případě podzemních podlaží a přilehlého odvodňovaného terénu bude vyznačena jejich úroveň.
5. Bude vyznačeno situování přilehlých zejména vodohospodářských objektů, jakými jsou např. studně, domovní ČOV, žumpy apod.
6. V projektu bude v rámci hydrotechnických výpočtů stanoveno množství a druh odpadních vod vypouštěných do veřejné stokové sítě.
7. Pokud to bude nezbytné, zhotoví se výkres vstupní šachty na kanalizační přípojce.

4.2 Napojení na veřejnou kanalizační síť

Napojení do kanalizační přípojky na veřejnou kanalizaci se provádí dle zvyklostí provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebuv místě stavby přípojky do odbočky nebo do šachty. Při napojování přípojky do odbočky nebo vložky je nutné znát převýšení mezi dnem stoky a dnem potrubí přípojky u vložky, které sdělí provozovatel veřejné kanalizace. Zaústění plastového kanalizačního potrubí do šachty vyžaduje speciální úpravu. Vzhledem k mechanickým vlastnostem PVC se plastové kanalizační přípojky nesmějí při připojování na šachtu zabetonovat přímo do stěny šachty. Připojení se provádí pomocí šachtové vložky tzv. přechodky, která umožňuje vodotěsné a kloubovité uložení potrubí.

Při pokládání kanalizační přípojky do rýhy musíme věnovat velkou pozornost kladení potrubí z plastů zejména z PVC – U. Pro tento materiál rozlišujeme 4 typy rýh, jejichž volbou ovlivňujeme následné zatížení trub.

Obrázek 4.2 – 1: Přípojka do betonové stoky

Obrázek 4.2 – 2: Příklad vložkového plánu

4.2.1 Vodotěsnost přípojky

Obrázek 4.2.1 – 1: Ukázka provedení zkoušky vodotěsnosti

Zkoušku vodotěsnosti stoky nebo kanalizační přípojky provádíme ve vyčištěné stoce v úsecích mezi šachtami, nebo jinými objekty. Před vlastním prováděním zkoušky zaslepíme všechna připojení k přípojce.

Zkouška vodotěsnosti se provádí buď vzduchem – metoda L, nebo vodou – metoda W. Typ metody se provádí po dohodě s odběratelem. Metoda L je výhodnější vzhledem k bezpečnosti prováděné práce.

Je-li použita metoda W, pak přípojka vyhoví, pokud zjištěný únik vody vztažený k 1 ( m² ) vnitřní omočené plochy potrubí nepřesáhne po dobu 30 minut pro stoky 0,15 ( l.m^-2 ), pro stoky včetně objektů na stoce 0,20 ( l.m^-2 ).

Pokud by se jednalo o přípojky, které budou odvádět nebezpečné látky, nebo by šlo o přípojky procházející pásmem zvýšené ochrany podzemních vod, byla by kriteria vodotěsnosti přísnější.

Při vlastní kontrole posuzujeme provedení utěsnění trvalých spojů a spar a dodržení projektem předepsaného způsobu uložení.

Zkoušku vodotěsnosti kanalizační přípojky provádíme obvykle současně se zkouškou stoky, do níž je přípojka zaústěna. Mohou se ale zkoušet i samostatně.

Na závěr zkoušky se provede zápis o provedení zkoušky, tzv. Protokol o zkoušce vodotěsnosti stok vzduchem či vodou podle ČSN 75 69 09.

4.3 Druhy armatur k zařizovacím předmětům

Armatury pomáhají zajišťovat spolehlivý provoz kanalizace. V současné době máme na trhu velké množství kvalitních výrobků, takže projektant má z čeho vybírat.

4.3.1 Uzavírací armatury

Kanalizační šoupátkový uzávěr je charakterizován sníženým výtokem, umožňujícím rychlejší odplavení splavenin a slouží jako ochrana svodných potrubí proti vzedmuté vodě. Ovládání šoupátek je buď ruční nebo elektromotorem.

Obrázek 4.3.1 – 1: Přírubové šoupátko pro pitnou vodu a neagresivní odpadní vodu, firma HAWLE

4.3.2 Zpětné armatury

Jejich úkolem je zabránit zpětnému průtoku ve vnitřní kanalizaci při zpětném vzdutí ve stokové síti, které by mohlo vést k zatopení podzemních prostor. Norma ČSN EN 12 056 – 4 upřednostňuje v rámci spolehlivosti provozu vnitřní kanalizace pod hladinou možného vzdutí odpadní vody přečerpávání. Zpětné armatury jsou s ručním ovládáním nebo s automatickým ovládáním. Zpětné armatury protí vzduté vodě se instaluji:

• Na svodném potrubí
• V podlahové nebo dvorní vpusti

Zpětné armatury mohou ochraňovat 1 nebo více zařizovacích předmětů současně. Druhy zpětných armatur je nutné uvádět dle ČSN 13 564-1(136370) typ 0 až 5.

Obrázek 4.3.2 – 1: Automatická zpětná armatura proti vzduté vodě typ 0 a typ 1, firma HL

4.3.3 Zápachové uzávěrky

Všechny zařizovací předměty, které jsou napojeny na vnitřní kanalizaci, musí být zabezpečené proti vnikání kanalizačních plynů do objektů.

Obrázek 4.3.3 – 1: Zápachový uzávěr, Primus, firma HL

1. Je-li v zápachové uzávěrce voda, pak unikání zápachu zabraňuje vodní sloupec, zvonek (plovák) je v horní poloze.
2. Plovák klesá zároveň s klesající hladinou vysychající kapaliny až dosedne na přepadovou trubku a tak zajistí těstnost i ve zcela suchém stavu.
3. Plovák klesá zároveň s klesající hladinou kapaliny, dokud se nepoloží na odtokový odpad a tak zajistí i ve zcela suchém stavu odtok těsněný a nepropouštějící zápachy.

Obrázek 4.3.3 – 2: Zápachová uzávěrka pro odvod kondenzátu, firma Huterrer – Lechner

4.3.4 Vpusti

Používají se k odvádění odpadních vod z odvodňovaných ploch. Rozlišují se vpusti podlahové, umístěné uvnitř objektu a vpusti dvorní. Vpusti mají v sobě zabudovanou zápachovou uzávěrku. Speciálním typem podlahových vpustí jsou pisoárové vpusti. Od běžných typů se liší tím, že na vodní hladině ve vpusti plave vrstva oleje zabraňující průniku zápachu z moče do místnosti. Pro místnosti s pisoáry se navrhuje vpust minimálně DN 50.

Obrázek 4.3.4 – 1: Podlahová vpust a) se svislým odtokem, b) s vodorovným odtokem a se sifonovou vložkou Primus, firma HL

Dalším moderním způsobem odvodňování ploch objektů jsou odvodňovací žlaby. Mezi jejich přednosti patří vytváření jednoduchých geometrických tvarů, umožňujících bezproblémové stavební úpravy pro vtoková místa. Správný výběr odvodňovacího žlabu je závislý na plánovaném zatížení:

A 15: plochy, které jsou využívány výhradně chodci, popř. zelené plochy

B 125: chodníky, pěší zóny, parkoviště pro osobní automobily

C 250: chodníky a boční pásy vozovek

D 400: jízdní pruhy silnic, chodníky, parkoviště

E 600: neveřejné komunikace, průmyslové podniky

F 900: zvláštní plochy, např. rozjezdové dráhy letadel

Obrázek 4.3.4 - 2: Příklad bezpečnostního žlabu pro nejvyšší zatížení, firma Hydro BG, Vídeň, Graz

Obrázek 4.3.4 – 3: Ukázka liniového odvodnění, firma Hydro BG

4.3.5 Střešní vtoky

Rozlišujeme střešní vtoky pro beztlakové proudění a střešní vtoky pro podtlakové proudění. Střešní vtoky instalujeme alespoň 1 ( m ) od zdi nebo atiky, zabraňujeme tak ucpání.

1. střešní vtoky pro beztlakové proudění

   Vyrábí se kompletní odvodňovací systémy pro různé povrchy střech. Mohou být i temperované. Spojení vtoku s hydroizolací se provádí pomocí šroubového spoje.

   Obrázek 4.3.5 - 1: Schéma střešního vtoku nezateplené střechy těžké konstrukce, firma Huterrer Lechner
   

   1: betonová konstrukce       4: izolační fólie dle výběru

   2: spádový beton               5: kamenivo ( doporučená frakce 16-32 mm )

   3: bitumenový izolační pás    6: dlažba

   
   

   Obrázek 4.3.5 – 2: Schéma střešního vtoku s intenzivní vegetací > 20 cm tloušťkou vrstev, firma Huterrer Lechner
   

   1: betonová konstrukce	6: filtrační vrstva
   2: spádový beton	7: hydroakumulační vrstva
   3: parozábrana	8: drenážní vrstva
   4: tepelná izolace	9: filtrační ( separační ) vrstva
   5: izolační fólie dle výběru	10: vegetační vrstva

   
   
   

2. střešní vtoky pro podtlakové proudění

   Opět jde o celý systém, který je složen ze speciálního vtoku, trubního systému a připevňovací konstrukce.

   
   

   Obrázek 4.3.5 – 3: Střešní vtok SuperDrain pro podtlakové odvodnění střešního pláště s elektrickým ohřevem se samoregulací, firma Huterrer Lechner
   

4.3.6 Lapače střešních splavenin

Osazují se nad paty venkovních dešťových potrubí.

4.3.7 Přivzdušňovací kanalizační ventily

Zabezpečují přívod větracího vzduchu u dlouhých a členitých připojovacích potrubí a splaškových odpadních potrubí, která nejsou vyjímečně opatřena větracím potrubím.

4.4 Dimenzování vnitřní kanalizace

Vnitřní kanalizaci rozdělujeme do 4 základních systémů.

1. Systém s jediným odpadním potrubím a s částečně plněnými připojovacími potrubími. Systém 1 se navrhuje na stupeň plnění 0,5 ( 50% ) s napojením na jediné odpadní potrubí. Používá se v Německu, Rakousku, České republice, apod.
2. Systém s jediným odpadním potrubím a s připojovacími potrubími malých světlostí. Systém 2 se navrhuje na stupeň plnění 0,7 ( 70% ) s napojením na jediné odpadní potrubí. Používá se ve Skandinávii. Výpočtové odtoky DU tohoto systému používáme pro stanovení Q_ww od zařizovacích předmětů s nárazovým nebo zvláštním odběrem vody.
3. Systém s jediným odpadním potrubím a s připojovacími potrubími s plným plněním. systém 3 se navrhuje na stupeň plnění 1,0 ( 100% ) a každé připojovací potrubí je napojeno samostatně na jediné odpadní potrubí. Používá se především ve Velké Británii.
4. Systém s oddělenými odpadními potrubími např. zvlášť šedou a černou vodu ( šedá voda – jde o splaškovou odpadní vodu, která neobsahuje ani moč ani fekálie, černá voda – jsou to splaškové odpadní vody, které obsahují jak fekálie tak i moč ).

Průtok odpadních vod Q_ww v ( l.s^-1 ):    Q _ww = K .

Kde:

Q_ww : průtok odpadních vod

K: součinitel odtoku ( - )

: součet výtokových odtoků ( l.s^-1 )

Tabulka 4.4 – 1: hodnoty součinitele odtoku K

Celkový průtok odpadních vod Q _tot v  (l.s^-1 ):

Q_tot = Q_ww + Q_c + Q_p

Kde:

Q_tot : celkový průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Q_ww : průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Q_c : trvalý průtok odpadních vod ( l.s^-1 ), průtok ze všech trvalých odtoků, za trvalý průtok se považuje průtok trvající déle než 5 minut, např. chladící voda

Q_p : čerpaný průtok odpadních vod ( l.s^-1 ), jde o průtoky čerpadla přečerpávacího zařízení. Pokud má čerpací stanice průtok kratší než 5 minut, pak se její průtok do výpočtu zahrnuje jako výpočtový odtok.

Důležité!

Pro výpočet musí platit, že Q_max musí odpovídat nejméně větší z následujících hodnot:

• Vypočtenému průtouk Q_ww nebo celkovému průtoku Q_tot.
• Průtoku odpadních vod ze zařizovacího předmětu s největším výpočtovým odtokem.

Pokud se jedná o dimenzování vnitřní kanalizace odvádějící průmyslové odpadní vody a pro tekutiny odstraňované čerpáním, provádí se výpočty individuálně a ustanovení normy se používá přiměřeně.

4.4.1 Připojovací potrubí

a) nevětraná – navrhování se provádí podle tabulky

Tabulka 4.4.1 – 1: maximální délky nevětraných připojovacích potrubí

poznámka: Pokud připojujeme drtič domovního odpadu, může být maximální délka připojovacího potrubí 1 ( m ).

b) větraná – navrhování se provádí podle tabulky

Tabulka 4.4.1 – 2: maximální délky větraných připojovacích potrubí

poznámka: Pokud připojujeme drtič domovního odpadu, může být maximální délka připojovacího potrubí 1 ( m ).

Tabulka 4.4.1 – 3: minimální DN připojovacích potrubí

poznámka: Pro WC s Q_tot ≤ 1,8 ( l.s^-1 ) a s nádržkovým na splachovačem o objemu < 6,0 ( l ), musí mít DN 90.

Tabulka 4.4.1 – 4: Hydraulické kapacity nevětraných a větraných připojovacích potrubí

4.4.2 Přivzdušňovací ventily připojovacích potrubí

Ventily pro tento účel musí odpovídat ČSN EN 12 380 (13 63 71). Při navrhování se používá systém I. Musí být instalovány na přístupném místě tak, aby mohla být prováděna kontrola ( 2x ročně ) a údržba. Ventily musí mít taktéž zajištěn dostatečný přívod vzduchu z místnosti. Nesmí se zapomínat, že přivzdušňovací ventily pouze přisávají vzduch do kanalizačního systému, neslouží tedy k větrání místností. Množství vzduchu pro konkrétní typ přivzdušňovacího ventilu musí stanovit výrobce.

Systém I:

Q_a = 1 x Q _tot                ( l.s^-1 )

Kde:

Q_a : nejmenší množství vzduchu pro přivzdušňovací ventily v připojovacích potrubích

Q_tot : celkový průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

4.4.3 Navrhování odpadních potrubí

DN odpadních potrubí dimenzujeme podle tabulek 11 a 12 ČSN EN 12 056 – 2, systém I. Celé odpadní potrubí se dimenzuje na průtok odpadních vod v místě pod napojením nejnižšího připojovacího potrubí. Tabulky 11 a 12 můžeme pro větraná splašková odpadní potrubí použít pro dimenzování, jestliže součet výšky hlavního větracího potrubí a odpadního potrubí nepřesáhl 70 m. Pokud tato podmínka nebude splněna, je nutno posoudit, zda tlaková ztráta při proudění vzduchu přisávaného z atmosféry nepřekročí 250 ( Pa ). Pokud ukončíme splaškové odpadní potrubí dimenzované podle tabulky 11 přivzdušňovacím ventilem, smí být toto odpadní potrubí vysoké maximálně 10 ( m ). Na 1 splaškové odpadní potrubí s hlavním větracím potrubím lze v budovách s rovnoměrným odběrem vody při DN 90 připojit až 8 WC mís se splachovací nádržkou o objemu menším než 6 ( l ), pro DN 100 je max 13 WC mís, pro DN 125 je max 27 WC mís a pro 150 je max 73 WC mís. V případě, že splaškové odpadní potrubí bude vybaveno doplňkovým větracím potrubím zvyšuje se počet připojených WC mís. Pro DN 90 je to 13 kusů, DN 100 je to 25 kusů pro DN 125 je to 47 kusů, pro DN 150 je to 125 kusů.

Systém I:

Q_a = 8 x Q_tot ( l.s^-1 )

Kde:

Q_a : nejmenší množství vzduchu pro přivzdušňovací ventily v odpadních potrubích

Q_tot : celkový průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Tabulka 4.4.3 – 1: Minimální DN

4.4.4 Větrací potrubí

Jeho minimální světlost je DN 70. Každá budova musí mít vnitřní kanalizaci opatřenou alespoň jedním větracím potrubím, jež má být napojeno:

• jako hlavní větrací potrubí na co nejvzdálenější splaškové odpadní potrubí od místa vyústění svodného potrubí z budovy
• na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy

DN větracích potrubí navrhujeme dle tabulek ČSN EN 12 056 – 2 číslo 7 a 12, přičemž hlavní větrací potrubí nesmí mít DN menší než je DN splaškového odpadního potrubí, na které je napojeno. DN společného větracího potrubí se stanoví podle tabulky 8 ČSN 75 67 60. Doplňkové větrací potrubí nesmí mít DN menší, než je DN na ně připojeného potrubí pro větrání připojovacího potrubí. Větrací potrubí napojujeme na připojovací potrubí shora.

4.4.5 Navrhování svodných potrubí

Nejmenší dovolená jmenovitá světlost svodného potrubí je DN 70. Pokud je rozvodné potrubí uloženo v zemi, nesmí mít jmenovitou světlost menší než DN 90. Hydraulická kapacita je průtok svodným potrubím při stupni plnění 70 % ( h/d ≤ 0,7 ). Pokud je Q_rw < Q_tot, pak se svodné potrubí dimenzuje na Q_tot. Optimální výpočtová průtočná rychlost odpadních vod je 0,7 – 5,0 ( m.s^-1 ).

Průtok svodným potrubím v jednotné kanalizaci Q_rw v ( l.s^-1 ):

Q_rw = 0,33.Q_ww + Q_r + Q_c + Q_p

Kde:

Q_tot : celkový průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Q_ww : průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Q_c : trvalý průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Q_p : čerpaný průtok odpadních vod ( l.s^-1 )

Venkovní svodná potrubí uložená v zemi:

U stok a kanalizačních přípojek malých profilů ( menších než DN 300 ) se dostatečně zabrání zanášení, pokud se dosáhne průřezové rychlosti nejméně 0,7 ( m.s^-1 ). Pro DN větší než DN 200 vně budovy se řeší podle požadavků na stokové sítě, ale dimenzuje se jako vnitřní kanalizace.

Minimální sklon svodného potrubí:

• pro splaškové vody a DN < DN 200 je 2 %
• pro dešťové a mechanicky čisté odpadní vody a DN < DN 200 je 1 %
• pro potrubí DN > DN 200 platí ČSN 75 61 01

4.5 Vedení vnitřní kanalizace v objektu

Návrh vnitřní kanalizace musí bezpodmínečně korespondovat s navazující stokovou soustavou. Rozsah platnosti normy na vnitřní kanalizaci je nejen k hraně objektu, ale vnitřní kanalizace je až po venkovní šachtu. Platí i nadále zásada, že kanalizační potrubí nesmí po trase zmenšovat profil.

Pro zápachové uzávěrky platí minimální výše vodního uzávěru 50 ( mm ) u vodních zápachových uzávěrek pro splaškové odpadní potrubí a pro dešťové vody je to hodnota 80 ( mm ). Při instalaci zápachové uzávěrky v místě s nezaručeným přívodem vody a tudíž možným vyschnutím, musí se navrhnout typ, který je opatřen mechanickou zápachovou uzávěrkou.

Kondenzáty vzniklé během spalování, mohou být odváděné jen do částí vnitřní kanalizace k tomu uzpůsobené a vždy v souladu s podmínkami uvedenými v kanalizačním řádu zpracovaným provozovatelem veřejné sítě, který podmínky stanovuje. Jde především o chemickou odolnost této kanalizace, která vyhoví podmínkám pro odvádění splaškových vod s 6,5 < pH. Vypouštění kondenzátu do kanalizace může být problematické při napojení kanalizace na žumpu ( spálením 1 m³ přiteče do žumpy 1,6 litrů ). V tomto případě se musí provést posouzení jeho možného vlivu  na kanalizaci. Pokud je odpadní potrubí od kotlové vodní uzávěrky kotle nebo vodní uzávěrky kouřovodu vedeno nad podlahovou vpusť nebo jímací nádobu, je automaticky přerušen systém komín – kanalizace. Jestliže však jde o zaústění rovnou do kanalizace, je nutné umístit kromě vodní uzávěry kotle nebo kouřovodu zápachovou uzávěrku. Ve spoji odpadního potrubí mezi kotlem a touto další zápachovou uzávěrkou je nutné volné spojení. Spoj nesmí být slepený nebo těsněný O kroužkem. Pokud bychom chtěli k odvodu kondenzátu využít potrubí dešťové kanalizace, mohly by nastat problémy. Odváděné odpadní vody musí splňovat limity stanovené kanalizačním řádem. Vypouštěné odpadní vody musí odpovídat ustanovením NV ČR č.61/2003 Sb. IV část přílohy 3 imisní standardy. Stejné podmínky musí být splněny při odvádění kondenzátů do trativodů nebo na terén. Tyto způsoby by měly být před vlastní realizací díla konzultovány s odborem životního prostředí.

Obrázek 4.5 –1: Příklad řešení odvodu kondenzátu od samostatných kotlů

Čistící tvarovky na odpadním potrubí instalujeme v nejnižším podlaží nad přechodem do svodného potrubí ( cca 1 m nad podlahou a musí být trvale přístupná ), v blízkosti zalomení odpadního potrubí a v nejvyšším podlaží, pokud je napojeno na společné větrací potrubí. Čistící tvarovky nesmíme instalovat do místností, kde by při jejich poškození a následnému úniku splašků z nich, nebo při úniku splašků při čištění, mohlo dojít k hygienickým závadám a škodám ( např. kuchyně, sklady potravin, elektrické rozvodny ).

Podle vyhlášky 381/2001 Sb, kterou se stanoví Katalog odpadů, je kuchyňský odpad zařazen pod č.20 0 08 jako organický kompostovatelný, biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven a je povinnost s ním nakládat v souladu se zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb Při nevhodné aplikaci dochází k sedimentaci a následnému zanášení kanalizace usazenými pevnými částicemi, na něž se váží zejména tuky. Tím dochází ke zmenšování průtočnosti kanalizace. Podle přílohy č.15 vyhlášky 428/2001 Sb. je limitní obsah NL dán koncentrací 500 ( mg-l^-1 ). Drtič odpadků tento limit překračuje, odhadem 4 – 5 000 ( mg-l^-1 ) NL. Pro napojení domácích drtičů kuchyňského odpadu platí tedy podmínky stanovené provozovatelem kanalizace.

Kanalizace, u které hrozí orosování ( např. technologická ale i dešťová voda ), musí být tepelně izolována.

Čistící šachta nesmí být v garáži. Vzniká nebezpečí zadržování zplodin a ohrožení osob při vstupu do nich.

Odbočky, které se používají pro spojení jednotlivých větví připojovacího potrubí mají předepsán úhel 45⁰ – 60⁰. Odbočky 87,5⁰ nelze užívat, neboť vznikají problémy se zatékáním. Pro napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí se smí použít jen odbočky 45⁰ – 87,5⁰. U úhlu většího jako 75⁰ musí být mezi dnem připojovacího potrubí v místě připojení a hladinou vody v napojené zápachové uzávěrce svislá vzdálenost větší nebo rovna DN připojovacího potrubí. Do DN 70 mohou být připojovací potrubí napojena na odpadní potrubí proti sobě, pokud má jedno z připojovacích potrubí jmenovitou světlostí nad DN 70, musí být mezi nimi v místě připojení na odpadním potrubí úhel maximálně 135 ⁰ jako ochrana proti zatékání. Používání přímých T- kusů je zakázáno.

Zařizovací předměty nebo vpusti ze dvou a více bytů není vhodné napojovat na jedno připojovací potrubí.

Splaškové odpadní potrubí přednostně vedeme po celé své výšce svisle. Pokud musí dojít k zalomení, provádí se :

• Bez změny světlosti potrubím vedeným max. 45⁰ od svislice.
• Pokud je úhel > 45⁰ ( max. 87,5⁰ od svislice ), pak je třeba zvětšit potrubí o jednu dimenzi a to nad zalomením. Při větším počtu zalomení se zvětšuje jen u nejvyššího zalomení. U úsporných WC mís musíme použít kolena 2 x 45⁰ s mezikusem, abychom zabránili ucpávání.
• Pokud je úhel > 45⁰ a nad zalomením je odpadní potrubí vyšší než 30 ( m ), musí se použít obtokové potrubí pro připojení připojovacích potrubí.

Přivzdušňovací ventil se nesmí použít pro ukončení odpadního potrubí, které má spodní část pod hladinou zpětného vzdutí v suterénu.

Odpadní potrubí nelze ukončit zátkou, pokud je toto navrženo, považuje se toto řešení za připojovací potrubí.

Svodné potrubí o DN 70 se nesmí umístit v zemi. Do svodného DN 70 a DN 90 se nesmí odvádět splašky z velkokuchyní. Kolena nebo oblouky svodných potrubí musí být maximálně 45⁰. Větší úhly se vyskládávají z kolen o úhlu 30⁰ nebo 45⁰.

Přechod odpadního potrubí na svodné může být proveden buď pomocí přechodového patkového kolena, nebo koleny s úhlem 45⁰ a se zvětšením světlosti těsně nad nimi nebo dvěma koleny 45⁰ s mezikusem min. 250 ( mm ) bez zvětšení světlosti. Pokud podle výpočtu vyjde svodné potrubí s větší světlostí než odpadní potrubí, pak použijeme 2 x 45⁰ se zvětšením světlosti. Pokud vyjde výpočtem světlost svodného potrubí stejná jako pro odpadní potrubí, použijeme 2 x 45⁰ s mezikusem.

Je-li splaškové odpadní potrubí vyšší než 30 ( m ) a ve výšce do 2 ( m ) nad přechodem do svodného potrubí je třeba napojit připojovací potrubí, opatří se obtokem.

Každá kanalizace musí být větrána. Větrací potrubí ukončujeme 0,5 ( m ) nad rovinou střechy. Minimální vodorovná vzdálenost vyústění větracího potrubí je 3,0 ( m ) od oken, teras apod. Větrací potrubí se nesmí zaústit do komínů, instalačních šachet, půdních prostor ani do větracích průduchů. Větrací potrubí z infekčních nebo toxických vod musí být samostatná. Větrací potrubí od lapáků tuků má zaúsťovat do venkovního prostoru. Přes lapák tuku nesmí být vedeny jiné vody, než pro které je lapák určen a lapák nesmí být umístěn uvnitř budovy ( výjimky povoluje norma ).

Vnitřní dešťové potrubí má být svislé po celé délce. V případě nutnosti můžeme použít zalomení odklonem 45⁰ od svislice. Čistící tvarovky na vnitřním dešťovém odpadním potrubí osazujeme ve výši cca 1,0 m nad podlahou nejnižšího podlaží před přechodem na svodné potrubí nebo v blízkosti zalomení. Na vnitřním dešťovém odpadním potrubí se nesmí použít lapače střešních splavenin.

Venkovní dešťové odpadní potrubí musí být alespoň do výše 1,5 ( m ) z odolného materiálu.

Pro dešťovou odpadní a splaškovou vodu musí být v budově navržena oddílná soustava. Společné svodné potrubí je možno umístit jen před budovu. Spojení obou typů odpadních vod uvnitř budovy musí být v souladu s ČSN 75 67 60.

Spojení dešťové a splaškové odpadní kanalizace je možné za předpokladu, že objekt je napojen na jednotnou stokovou síť, odtok dešťových vod je do 0,3 ( l.s^-1 ), splaškové odpadní potrubí má hlavní větrací potrubí, potrubí ze střešního vtoku nebo výtoku ze střešního žlabu má DN 70.

Minimální DN svodného dešťového potrubí je DN 100. Dvojité odbočky svodných potrubí nejsou přípustné, napojení vedlejších svodných potrubí se provádí pomocí jednoduchých odboček. Svodné potrubí uložené v zemi pod podlahou musí mít nad hrdlem potrubí 0,2 ( m ) nadloží pro kovové potrubí a 0,3 ( m ) pro potrubí z ostatních materiálů. Svodné potrubí musí být v nezámrzné hloubce.

Místo pro čištění svodného potrubí se navrhuje tam , kde dochází ke zmenšení sklonu nebo v místech s vysokým rizikem ucpání. Pro přímé úseky platí maximální vzdálenost mezi místy pro čištění max. 12 ( m ) pro < DN 100 (splaškové i dešťové ), 18 ( m ) pro DN 100 – DN 200 ( splaškové i dešťové ) a 25  ( m ) jednak pro DN 100 – DN 200 (dešťové a mechanicky čisté technologické ) a také pro více než DN 200 ( splaškové i dešťové ), přičemž pokud jde o úseky bez kolen či oblouků, může se vzdálenost pro čištění prodloužit až na 40 ( m ).

Potrubí musí být chráněno proti zpětnému vzdutí. Na přívodním potrubí ke zpětné armatuře musí být těsně u armatury provedeno převýšení rovné min. 70% světlosti tohoto potrubí. Zařizovací předměty situované nad hladinou zpětného vzdutí, musí mít splaškovou vodu odváděnou gravitačně, zařizovací předměty umístěné pod hladinou zpětného vzdutí musí mít splaškovou vodu odváděnou přečerpáváním, jen zcela výjimečně přes uzávěry zpětného vzdutí.

U čerpacích zařízení, kde nesmí dojít k přerušení odvádění odpadních vod, je třeba instalovat rezervní čerpadlo. Odpadní voda obsahující minerální oleje nebo jiné podobné látky, musí být odváděna přes odlučovače lehkých kapalin, mastné odpadní vody přes lapače tuku a vody obsahující písek přes usazovací nádržky. Kyselé vody je třeba neutralizovat. Čerpací zařízení se má umístit do těžiště výskytu splašků, přičemž je třeba vzít v úvahu hlučnost zařízení, požadavky na délku sacího potrubí atd. Výtlačné potrubí čerpacího zařízení musí být vyvedeno 0,5 ( m ) nad nejvyšší hladinu vzduté vody. Ve starých městech s poddimenzovanou veřejnou kanalizací nebo v objektech u vodních toků v rovinatém terénu je nejvyšší hladina vzedmuté vody totožná s přilehlým terénem. V tomto případě, zvláště je-li podlaha 1.NP v malé výšce nad terénem, nelze výtlačné potrubí zajistit do zavěšeného svodného potrubí pod stropem podzemního podlaží, ale je možno ho na svodné potrubí jen připojit. Svodná potrubí, na která jsou připojená výtlačná potrubí z čerpacích stanic se dimenzují podle normy, při několika čerpacích stanicích se počítá se 100% průtokem největšího zařízení a s 40% součtu průtoků ostatních čerpacích stanic. Malá množství odpadních vod vzniklých při mytí podlah nebo při vypouštění technologické vody se shromažďují v jímce s rozměry cca 600 x 600 ( mm ). Nad dnem jímky je instalován sací koš se zpětnou klapkou. Ruční čerpadlo se umisťuje do výše přibližně 0,9 ( m ). K čerpadlu musí být přivedena za splnění bezpečnostních podmínek voda pro čerpadlo 0,03 ( l.s^-1.m^-2 ) je hodnota průměrného 5 minutového deště, která se musí bezpodmínečně dodržet u objektů s nebezpečím zaplavenin ( např. atriové domy ).

Vstupní šachtu lze umístit pouze do prostor s minimální světlou výškou 1,6 ( m ).

Odtokové potrubí se zařízením na škrabání brambor a přípravu zeleniny musí mít vyřešeno zachycení mechanických zbytků.

Nádrže dešťové vody vně objektu se smí napojit na vnitřní kanalizaci jednotné soustavy jen přes zápachovou uzávěrku a zpětnou armaturu.

Podlahové vpusti nesmíme navrhovat do prostor s elektrickým zařízením a garáží popř., kde by byla ohrožena jejich funkčnost.

Systém vnitřní kanalizace musí mít dostatečnou hydraulickou kapacitu, stavební a chemickou odolnost. Z funkčního hlediska nesmí vnitřní kanalizace obtěžovat vnitřní prostory objektu nepříjemným zápachem, popřípadě hlukem a nesmí ohrožovat majetek osob. Potrubí musí být samočistící. Z hygienického hlediska musí být vnitřní kanalizace navržena tak, aby nemohlo dojít k ucpání, ohrožení zdraví a bezpečnosti uživatelů objektu. Z bezpečnostního hlediska je nutno zabránit mechanickým poruchám, zamrznutí potrubí, korozi a přenosu požáru.

4.5.1 Čerpací stanice na vnitřní kanalizaci

Pro čerpací stanice odpadních vod s fekáliemi musíme dodržet volný průchod nejméně 40 ( mm ) v kterémkoliv místě mezi vtokem fekálií do zařízení a čerpacím zařízením. Konstrukčně musí být uspořádána tak, aby nedocházelo k usazování a minimální připojovací profil je DN 32.

U čerpacích stanic odpadních vod bez fekálií se musí dodržet minimální průtočná rychlost ve výtlačném potrubí v pracovním bodě 0,7 ( m.s^-1 ).

Minimální průtok Q _min v ( l.s^-1 ):

Q _min = v .

Kde:

v: minimální průtočná rychlost ve výtlačném potrubí v = 0,7 ( ms^-1 )

d_i : vnitřní průměr potrubí ( mm )

Nejmenší připojovací průměr výtlačného potrubí a zpětné armatury má být minimálně DN 32. Průřezy v celém zařízení musí dovolit průchod předmětů o průměru 10 mm.

Čerpací stanice odpadních vod s fekáliemi s omezeným použitím musí mít minimální průměr 20 ( mm ) připojovacího profilu tlakového spoje výtlačného potrubí a zpětné armatury.

U čerpacích stanic odpadních vod s fekáliemi i bez fekálií musí zpětná armatura umožňovat průchod pevných látek o průměru minimálně 80% vnitřního průměru výtlačného potrubí zmenšeného o 4 ( mm ). Dále pro zpětné armatury platí, že musí zabránit zadržování pevných látek obsažených v odpadních vodách.

Čerpaný průtok Q_p se vypočítá na základě ustanovení ČSN EN 12 056 – 2 a ČSN EN 12 056 – 3. U čerpaných splašků se musí dodržet hodnoty rychlosti minimální 0,7 ( m.s^-1 ) a maximální 2,3 ( m.s^-1 ) průtočné rychlosti.

Dopravní výška H_p v ( m ):

H_tot = H_geo + H_V

H_V = H_V,A + H_V,R

Kde:

H_tot : celková dopravní výška ( m )

H_geo : hydrostatická výška ( m )

H_V : tlaková ztrátová výška ( m )

H_V,A : tlakové ztráty v armaturách a tvarovkách ( m )

H_V,A =

Kde:

ξ_i : součinitel ztrát místními odpory ( - )

v_i : průtočná rychlost v armaturách a tvarovkách ( m.s^-1 )

g: tíhové zrychlení g = 9,81 ( m.s^-2 )

H_V,R : tlakové ztráty třením v potrubí ( m )

H_V,R = )

Kde:

H_v,j : tlakové ztráty vztažené na délku potrubí ( - )

L_j : délka přímého potrubí ( m )

Tabulka 4.5.1 – 1: Typy čerpacích stanic

poznámka: ČSOV - čerpací stanice odpadních vod

U čerpacích stanic odpadních vod s fekáliemi musí být odvětrání provedeno nad úroveň střechy. Větrací potrubí může být napojeno buď na hlavní větrací potrubí nebo na doplňkové větrací potrubí. Pokud je v objektu instalován lapač tuků, nesmí být větrací potrubí ČSOV napojeno do větracího potrubí na straně přítoku lapače tuků. Na výtlačná potrubí není dovoleno připojovat jiná potrubí.

Provozní objem ČSOV  v ( l ):

V = T . Q _P

Kde:

T: nejnižší doba chodu ( s )

Q_p : čerpaný průtok ( l.s^-1 )

4.5.2 Zkoušky vnitřní kanalizace

• technická prohlídka
• zkouška vodotěsnosti svodného potrubí
• je-li vyžadována - pak se provede zkouška plynotěsnosti odpadního, připojovacího a větracího potrubí

O výsledku zkoušky se provede záznam do předepsaného formuláře.

Samostatný úkol

Prostudujte si ČNS EN 12 056, ČSN 75 67 60.

4.6 Dešťová kanalizace

Dešťová voda při průchodu zemskou atmosférou vykazuje hodnotu přibližně 5,6 pH. Zachycovaná dešťová voda je znečišťována trojím způsobem:

1. Rozpuštěné a nerozpuštěné látky v atmosférických srážkách.
2. Znečištění, které se během bezdeštného období nahromadí na povrchu území a je za deště odváděno s dešťovou vodou.
3. Znečištění, vzniklé při kontaktu dešťové vody s materiály na povrchu území.

Pro stanovení velikosti znečištění v dešťovém odtoku je důležitá délka bezdeštného období, intenzita atmosférických srážek a objem dešťového odtoku. Kvalita vody též závisí na tom, z jakého povrchu voda stéká, či jakým povrchem voda protéká ( materiál střešní krytiny, odpadní potrubí ). Vlivem slunce, mrazu, deště dochází k uvolňování částeček krytiny střech. Rozsah znečištění závisí na stavu staveb a použitém materiálu. Může se jednat o pesticidy ze zachycených náletových rostlin, trus ptáků, uvolňování nežádoucích látek z materiálů střech a okapů.

Požadavky na kvalitu dešťové vody:

Při využití dešťových odpadních vod nesmí dojít z hlediska jejich složení:

• k ohrožení zdraví uživatele
• k ohrožení kvality pitné vody
• k omezení komfortu užívání vody
• ke znečištění životního prostředí

Se zvyšováním plateb za odběr pitné vody se dostává do popředí otázka efektivního využívání dešťových odpadních vod. Tyto vody mohou být využívány především ke splachování WC, zalévání zahrady, po úpravách k praní apod. Pro trvalý provoz zařízení je zapotřebí doplňování pitnou vodou.

Zásobník vody by měl být konstruován tak, aby čištění probíhalo bez problémů. Aby byla udržena samočistící schopnost zařízení, je nutný zklidněný vtok. Plovoucí odběr zabezpečuje odsávání dešťové vody výlučně z čisté vrstvy užitkové vody.

Obrázek 4.6 – 1: Systém jímání dešťové odpadní vody, firma Werit

1. 1. zásobník na dešťovou vodu
2. 2. sběrný filtr, jemný vířivý filtr
3. 3. automatická tlaková čerpací stanice ( samočinná vodárna)
4. 4. hladinoměr
5. 5. doplňování pitné vody

Obrázek 4.6 – 2: Jímání dešťové vody do zásobníku umístěného v objektu

Obrázek 4.6 – 3: Podzemní a sklepní nádrže

Jsou vyrobeny z potravinářského recyklovatelného polyetylénu, opatřeného čistícím otvorem, zajištěným pojistkou proti vniknutí dětí. Nádrže jsou opatřeny ocelovými výztužemi.

Obrázek 4.6 –4: Program využití dešťových odpadních vod AS –REWA, firma ASIO

K dispozici jsou nádrže nadzemní, nebo podzemní nádrže. Pro praktické využití dešťových vod se počítá se zhruba dvou až třítýdenním obdobím sucha mezi dešti. Na tyto hodnoty se také dimenzuje velikost dešťového zásobníku.

1) podle potřeby vody v objektu

V ₁₄ = n x S_d x 14 ( l nebo m³ )

V ₂₁ = n x S_d x 21 ( l nebo m³ )

Kde:

n: počet osob

S_d : průměrná spotřeba vody na 1 obyvatele za den v ( m³ ) nebo ( l )

2) podle velikosti jímací plochy

V =   (m³ )

Kde:

a=20 koeficient optimální velikosti (návrh pro zásoby na 2 – 3 týdny suchého období)

j: množství srážek ( mm/rok )

P: využitelná plocha střechy ( m³ )

f: koeficient odtoku

pro ploché střechy: j= 0,60 – 0,70

pro šikmé střechy: j= 0,75 – 0,80

Zařízení pro zachycení čištění dešťové vody

1. filtrační podokapový hrnec

2. okapový filtr

3. košíčkové filtry
filtrační koš v tělese filtru | filtrační jednotka v inertním provedení

4. samočistící filtrační jednotky

5. šachtový filtr

6. filtry pro montáž do tlakového potrubí ( WC, pračka )

Důležité!

Pro správné navrhování dešťové kanalizace je naprosto nezbytná dokonalá orientace v normě ČSN EN 12 056 – 3 ( 75 67 60 ) Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy, Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet a ČSN 75 67 60 Vnitřní kanalizace. Chtěla bych studenty upozornit zejména na část D ( informativní ) normy, str. 36 – 47, kde jsou znázorněny tzv. vývojové diagramy, pomocí kterých se provádí návrh a výpočet dešťové kanalizace.

Výpočet množství dešťové vody

Platí:

Q = r . A . C ( l.s^-1 )

Kde:

Q: odtok dešťových vod ( l.s^-1 )

r: intenzita deště (l/(s.m))² pro střechy r=0,03 ( l.s^-1m^-2 )

C: součinitel odtoku pro vegetační (zelené) střechy s propustnou horní vrstvou tlustší než 100 ( mm ) c=0,5 pro ostatní c=1,0

A: účinná plocha střechy ( m² )

A = L_R. B_R

Kde:

L_R : délka okapu ( m )

B_R : půdorysný průmět střechy od střešního žlabu po hřeben střechy ( m )

 

U účinné plochy střechy se v odůvodněných případech múže zohlednit účinek větru připočtením 50% plochy stěny nad střešní rovinou k účinné ploše střechy.

4.6.3 Odvodnění střech

Obrázek 4.6.1 – 1: ukázka okapového systému, firma SATJAM

4.6.4 Gravitační systémy

Pro zimní období musí být střešní žlaby navrženy tak, aby přední okraj střešního žlabu nepřesahoval sesuvnou plochu střechy, výjimku tvoří střechy vybavené střešním sněhovým zachytávačem. U plochých střech se navrhují minimálně dva výtoky střešních žlabů a to pro každou část střechy. Je-li střecha navržená jako střešní zahrada, musí být pro kontrolu odvodnění umožněn přístup. Střecha musí být navržena tak, aby nedocházelo k ucpání výtoků hlínou či vegetací. U gravitačních systémů nemá být maximální návrhový odtok protékající svislým odpadem kruhového tvaru větší, než hodnoty udávané normou. Při výpočtu se počítá se stupněm plnění 0,33, pokud národní předpisy nestanoví jinak.

Odtok dešťových vod: Q = r . A . C          ( l.s^-1 )

4.6.5 Podtlakové systémy

Podtlakový systém musí být navržen tak, aby bezpečně odvedl jak splaškové vody, tak i dešťovou vodu z plochých střech i střešních žlabů, aniž by došlo ke vzdutí. Pro návrhový déšť se volí nejmenší průtočná rychlost v systému tak, aby nedocházelo k usazování a aby bylo zajištěno rychlé vyvolání sacího účinku. Proti ucpání musí být vtoky vybaveny sítky, jejichž vliv se musí do výpočtu zohlednit. Nejmenší vnitřní průměr potrubí je 32 ( mm ). Pro dimenzování se volí nejnižší návrhový tlak, aby bylo zabráněno kavitaci a podobným nežádoucím jevům. Zmenšování jmenovité světlosti ve směru proudění je možné. Gravitační kanalizace, na níž je napojena kanalizace podtlaková, musí mít takové parametry, aby dešťová voda odváděná podtlakovou kanalizací byla odvedena i gravitačním systémem.

4.6.6 Nouzové výtoky

Navrhují se pro ploché střechy s římsami a pro střešní žlaby mezistřešní, zaatikové, popř. zvláštní. Jejich zřízením se snižuje riziko vnikání dešťové vody do budovy nebo přetěžování konstrukce.

4.6.7 Čistící tvarovky

Umisťují se na spodní části dešťového odpadního potrubí a tam, kde dochází ke změnám směru a kde by tak mohlo dojít k ucpání. U vnějších dešťových odpadních potrubí je nahrazují lapače střešních splavenin s otevíratelným krytem.

4.6.8 Svodná potrubí dešťové kanalizace

Svodná potrubí dešťové kanalizace nesmí mít jmenovitou světlost menší než svislá potrubí a než je DN 100. U společných svodných ( odvádějí splaškové i dešťové odpadní vody dohromady ) potrubí musí být dešťová potrubí odvádějící dešťové vody z teras apod. oddělena pomocí zápachových uzávěrek tak, aby nemohlo dojít k obtěžování plynem z kanalizace, přičemž zápachové uzávěrky musí být snadno přístupné a musí umožnit odstranění případné ucpávky. Mohou se použít vodní i mechanické zápachové uzávěry

Spojení dešťového se splaškovým odpadním potrubím je povoleno při dodržení následujících zásad:

• Nemovitst je napojena na odtokovou síť jednotné soustavy.
• Splaškové odpadní potrubí je opatřeno hlavním odvětrávacím potrubím.
• Dešťové potrubí má světlost nejméně DN 70.
• Odtok dešťových vod činí nejvýše 0,3 ( l.s^-1 ).
• Splaškové odpadní potrubí je dimenzováno podle ČSN EN 12 056-2 na součet průtoků splaškových a dešťových vod a jeho jmenovitá světlost je nejméně DN 100.
• Střešní vtoky nebo výtoky ze střešního žlabu je opatřen mřížkou.
• Jsou dodrženy zásady uvedené v odstavci 4.6.9.

4.6.9 Dešťová potrubí

Pokud se ve vodorovných, nebo téměř vodorovných úsecích navrhuje rozšíření profilu, provede se návrh tak, aby nemohlo dojít k vytvoření vzduchové kapsy. Při prostupu potrubí vnější stěnou, musí být prostup vodotěsný. Zabetonování dešťového potrubí do nosných částí konstrukce budovy, vyjma stropů, není vhodné. Potrubí vedené v potrubních drážkách nebo kanálech musí být přístupná kontrole a údržbě. Potrubí je vhodné posoudit na vliv vnitřního orosování.

Je-li objekt projektován do oblastí s vysokými a častými mrazy, je žádoucí pro střešní žlaby navrhnout přídavné vytápění.

Projektant musí zohlednit případné zatížení střešní konstrukce zařízením odvádějícím dešťovou vodu tak, aby nedošlo k zadržování dešťové vody na střeše.

4.7 Čistírny odpadních vod

Samostatný objekt, např. rodinný dům, chata, menší bytový dům apod. má několik možností nakládání se splaškovými odpadními vodami. Pokud je v blízkosti veřejná kanalizace pro veřejnou potřebu, napojí se objekt přípojkou na veřejnou kanalizaci a splaškové odpadní vody z objektu jsou vyčištěny v městské čistírně odpadních vod. Pokud napojení na kanalizaci pro veřejnou potřebu není technicky možné, máme několik možností lišících se navzájem jejich účinností vyčištění odpadních vod. Základními a v praxi též i nejběžnějšími typy čištění domovních splaškových odpadních vod jsou žumpa, septik a nově též i domovní čistírny odpadních vod.

Z hlediska zákona č.428/2001 Sb. ve znění navazujících změn nejsou zařízení jako septiky, žumpy, zařízení pro hrubé předčištění odpadních vod a jednoduchá zařízení s mechanickou funkcí považována za čistírny, pokud nejsou pravidelně sledována a obsluhována. První dvě jmenovaná čistící zařízení nepatří svou účinností k nejvýkonnějším způsobům čištěním. Účinnost obou zařízení se pohybuje okolo 20-25%. Žumpu a septik navrhujeme pouze v těch případech, kde není jiná možnost čištění odpadních vod v centrální čistírně odpadních vod, nebo ekonomické náklady na jiný způsob čištění by byly příliš vysoké.

4.7.1 Žumpy

V praxi jsou nejznámější žumpy betonované na místě. Specializované firmy však mají v nabídce i montované výrobky z plastových a jiných materiálů. Kombinací kladných vlastností materiálů dosahujeme lepších uživatelských vlastností. Například konstrukce obvodového pláště žump z plastů využívá jeho lehkosti, chemické odolnosti a vodotěsnosti. U dvouplášťových žump pak vybetonováním vnitřního mezipláště získáme žumpu se statickými vlastnostmi betonových žump jako je např. únosnost, odolnost proti tlaku zeminy a odolnost proti zatížení od vozidel.

Do žump se přivádí výhradně odpadní splaškové vody. Nesmí se do nich přivádět povrchové, srážkové, pramenité, podzemní nebo chladicí vody či kondenzované vody.

Akumulované splaškové odpadní vody pravidelně vyvážíme k hygienicky nezávadnému zneškodnění.

Obrázek 4.7.1 – 1: Dvouplášťová žumpa, firma Asio spol. s r.o.

Žumpa je bezodtoková podzemní nádrž sloužící k zachycování a uchovávání odpadní vody z objektu. Z technologického hlediska k nim přiřazujeme i akumulační jímky nebo nádrže sloužící k jímání toxických odpadních vod.

Umístění žumpy musí být vždycky takové, aby k ní byl volný buď přístup nebo příjezd. Pokud je žumpa umístěna v blízkosti objektu, je minimální vzdálenost mezi vnější stěnou žumpy a vnější stěnou objektu 1,0 ( m ).

Nejmenší vzdálenost žumpy včetně přítokového potrubí od domovních studní pro zásobování vodou je:

5  ( m )  – málo propustné prostředí

12 ( m ) – propustné prostředí

Nejmenší vzdálenost žumpy včetně přítokového potrubí od veřejných a neveřejných studní pro zásobování vodou je:

12 ( m ) – málo propustné prostředí

30 ( m ) – propustné prostředí

Z hlediska stavebního musí být žumpa vodotěsná, musí odolávat předpokládaným tíhovým účinkům zastropení a jeho zásypu, nahodilému zatížení povrchu, hydrostatickému tlaku náplně žumpy i případnému vztlaku podzemní vody. Platí zde ustanovení ČSN EN 12 566 – 3/2006.

Vnitřní prostor žumpy má být odvětrán přítokovým potrubím připojené vnitřní kanalizace a jejím větracím potrubím, nebo samostatným větracím potrubím vyvedeným nad střechu odvodňované budovy a ukončeným ventilační hlavicí. Minimální světlost větracího potrubí má být 100 ( mm ). Požadavku odvětrání žumpy nevyhovuje provedení větracího potrubí ukončeného pod střechou přivzdušňovacím ventilem.

Odpadní vody ze žumpy není dovoleno vypouštět ani ve zředěném stavu do vodních recipientů nebo odvodňovacích příkopů, ani jimi nelze přihnojovat v době vegetace zahrady, louky a pole. Způsob likvidace splašků ze žumpy musí být v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí a s požadavky městské ČOV, do které jsou splašky přiváženy k likvidaci. Objem splaškových odpadních vod ze žump dovážených do městské ČOV nemá být větší než 10% skutečného denního přítoku odpadních vod, pokud není zvolen zvláštní režim provozu čistírny, přičemž se musí množství a znečištění dovážených odpadních vod zahrnout do výpočtů čistírny.

4.7.2 Septiky

Pro instalaci septiků je nutno dodržet národní nebo jiné předpisy a pokyny výrobce. Odtokové potrubí ze septiku musí sklon minimálně 0,5%. S ohledem na velikost septiku je nejmenší jmenovitá světlost přítoku a odtoku DN 100 ≤ 6 ( m³ ) a DN 150 > 6 ( m³ ). Přítokové a odtokové potrubí musí být navrženo tak, aby ani při maximálním průtoku nedošlo k přetížení ani ke vzdutí na přítoku. Na přítoku nebo na odtoku se musí navrhnout přístup pro odběr vzorků v rámci běžné obsluhy, pro odstraňování kalu, pro čištění a obsluhu.

Aby bylo zabráněno tvorbě bioplynu, musí být septik a přítokové potrubí vhodným způsobem odvětráno.

Z konstrukčního hlediska musí být septik vyřešen tak, aby odolal účinkům zatížení zemním tlakem, hydrostatickému zatížení a nahodilému zatížení dopravou.

Spoje šachetních dílců musí být vodotěsné a přizpůsobeny sedání zeminy. Rozdělovací šachta má být umístěna přímo na zrnitý výplňový materiál tak, aby byla rovná a stabilní. Upřednostňuje se gravitační přívodní systém. Pokud to není možné, musí být použit systém přečerpávání. Pro gravitační systém musí být mezi septikem a rozdělovací šachtou zajištěn minimální sklon 0,5%. Před osazením septiku je vhodné zvážit použití lapáku tuku. Zemní infiltrační systém se doporučuje budovat pokud možno těsně k úrovni terénu. Rozváděcí infiltrační potrubí musí být uloženo do filtračního materiálu otvory směrem dolů. Nejmenší šířka dna příkopů musí být 0,5 ( m ). Maximální délka příkopů smí být nejvýše 30 ( m ) s maximálně 5-ti příkopy pro gravitační systém. Minimální vzdálenost mezi boky sousedících příkopů musí být nejméně 1 ( m ).

Obrázek 4.7.2 – 1:Septiková nádrž se zemním pískovým filtrem, firma Asio spol.s r.o.

Pro zatížení zemním tlakem platí

• svislá složka : h x 18              ( kN.m^-2 )
objemová tíha zeminy 18           ( kN.m^-2 ) 
• vodorovná složka : K x D x 18 ( kN.m^-2 )

Kde:

K: součinitel vnitřního úhlu tření pro různé druhy zemin

K = 0,33 písek

K = 0,27 štěrk

K = 0,50 ostatní zásypové materiály

D: vzdálenost mezi povrchem terénu a bodem, kde zatížení působí

h: výška nadloží

Pro zatížení vodním tlakem platí
– svislá složka : H_w x 10 ( kN.m^-2 )

objemová tíha vody: 10 ( kN.m^-2 )

- nejvyšší vodorovná složka: D x 10 ( kN.m^-2 )

- H_w : výška hladiny spodní vody

Do septiku není dovoleno přivádět dešťové vody. Pro vypouštění odpadních vod ze septiku do kanalizace pro veřejnou potřebu je nutné povolení vodoprávního úřadu ( zákon č. 274/2001 Sb. Zákon 254/2001 Sb. pak udává podmínky vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních ).

4.7.3 Domovní čistírny odpadních vod

Pro likvidaci odpadních vod malých čistíren odpadních vod do 50 EO můžeme použít zemní infiltrační systémy.

EO: populační ekvivalent ( jeden ekvivalentní obyvatel ) míra znečištění vyjádřená organickým biologickým odbouratelným zatížením s pětidenní biochemickou spotřebou kyslíku 60 ( g ) kyslíku/den ( vyhláška 428/2001 Sb., část osmá, oddíl první, § 16, písmeno e )

Rozlišují se 4 typy zemního infiltračního systému. Jejich výběr je podmíněn klimatickými podmínkami, hladinou podzemní vody, geologickým podložím a vlastním umístěním odkanalizovaného objektu. Při návrhu zemního infiltračního systému musí být zabezpečena ochrana podzemních vod, především musí být chráněny zdroje vody používané k lidské spotřebě. Filtrační materiál plochy musí být vzdálen od nejbližšího objektu obytných budov minimálně 4 ( m ). Stejná vzdálenost platí i pro nejbližší okraj komunikace nebo příkopu. Pro malé vodní toky platí, že vzdálenost plochy pro zneškodňování splašků musí být alespoň 10 ( m ) od jejich nejvyšší hladiny.

A) Typy zemních infiltračních systémů :

• vsakovací příkop – upřednostňuje se gravitační přívodní systém, není-li to možné, použije se přečerpávání. Výkopy rýh pro rozdělovací šachty a potrubí musí být provedeny tak, aby bylo možno zhotovit pískové lože ( 10 mm ) pod rozdělovací šachtou a potrubím. Dno musí být rovné. Náplň příkopu tvoří zrnitý výplňový materiál. Centrálně k ose se sklonem ( 0,5 ± 0,5 )% ve směru průtoku musí být uložena rozváděcí infiltrační potrubí. Poté je aplikována geotextilie, na niž je proveden zásyp.
• mělké filtrační lože – skládá se z jediné výkopové jámy s rovným dnem, přičemž plocha mělkého infiltračního lože je shodná s plochou vsakovacích příkopů a hloubka lože je závislá na zámrzné hloubce, hladině spodní vody a hloubce odtokového potrubí. Aplikuje se výhradně v oblastech s písčitou konzistencí. Maximální rozměry jsou 30 ( m ) délky a 8 ( m ) šířky.
• svislé infiltrační lože – navrhuje se v rozpukaném horninovém prostředí, nebo v zeminách propustných, nikoliv však vhodných pro aplikaci systému vsakovacích příkopů. Dno musí být rovné a musí být umístěné nejméně 0,90 ( m ) pod úrovní výtoku z rozdělovací šachty. Optimální umístění dna lože je 1,1 ( m ) pod terénem a max. hloubkou 1,6 ( m ). Rozměry lože jsou 5 ( m ) šířka, maximální délka 30 ( m ), minimální délka je 4 ( m ). V rozpukaném horninovém prostředí se doporučuje pokrytí dna výkopové jámy geotextilií nebo síťovou pleteninou.
• infiltrační násyp – aplikují se v případě vysoké hladiny spodní vody, nebo v případě, kdy skalní podloží je příliš blízko terénu. Konstrukční řešení je obdobné jako v případě svislého infiltračního lože. Rozdílné je založení, infiltrační násypy se provádějí na terénu zbaveném vegetace. Investiční náklady také zvyšuje nutnost čerpadel pro přečerpávání předčištěných odpadních vod ( zvýšený násyp ). Nejmenší rozměry infiltračního násypu jsou 4 ( m ) délka a 5 ( m ) šířka.

Zemní infiltrační systémy se skládají z potrubí, přívodního a rozdělovacího potrubí – použití polních drenážních trubek je zakázáno! ( min. ID = 80 mm pro gravitační systémy, pro tlakové pak ID = 32 mm ), pro výplňový materiál se používá obvykle u písku frakce 2 – 8 ( mm ), u štěrku 8 – 32 ( mm ), geotextilie – vhodný je typ T, síťová pletenina – typ X. Pro zajištění účinného a rovnoměrného rozdělení přítoku předčištěných odpadních vod používáme dávkovací systém. Pokud je navrženo větrací potrubí, musí být osazeno uvnitř výplňového materiálu do roviny.

B ) Malé čistírny odpadních vod

Navrhují se pro skupiny do 50 obyvatel a používají se pro čištění splaškových odpadních vod.

Podkladem pro dimenzování slouží následující údaje:

• Celkové zatížení znečištěním EO.
• Minimální a maximální zatížení, které může čistírna zpracovat.
• Kriteria vztahující se na minimální objem.
• Dodatečné návrhové hodnoty nebo kriteria pro splaškové odpadní vody jiného původu ( restaurace, hotel, malé provozovny ).

Obrázek 4.7.3 – 1: ČOV s mikrofiltrací pro 3 – 25 EO, firma Asio spol. s r.o.

Čistírny musí po dobu své životnosti odolávat zatížením:

1. Zatížení zemním tlakem.
2. Zatížení hydrostatickým tlakem.
3. Zatížení chodci.

Malé čistírny odpadních vod musí být vodotěsné. Jsou zhotoveny z různých materiálů jako např. sklolaminát ( GRP ), polyethylen ( PE ), ocel a polypropylen ( PP ).

Podle způsobu čištění odpadních vod dělíme malé ( též domovní ) čistírny odpadních vod na:

anaerobní čistírny odpadních vod – principem je čištění odpadních látek za nepřítomnosti vzduchu. Používají se pro čištění odpadních vod s vysokým organickým znečištěním a pro stabilizaci kalu. Tato technologie je doporučována u objektů, které nejsou trvale obydleny. Vlastní čistírna je tvořena kompaktní dělenou nádrží složenou z části usazovací, anaerobního reaktoru s biofiltrem a s dosazovacím prostorem.

aerobní čistírny odpadních vod – při tomto způsobu čištění se uplatňují procesy podmíněné činností aerobních bakterií. Jsou to mikroorganismy, které rozkládají organické látky obsažené v odpadních vodách za přítomnosti kyslíku. V praxi se uplatňují 2 způsoby aerobního čištění: intenzivní

extenzivní

Intenzivní aerobní čištění – aktivace, biofiltr, rotační biofilmové reaktory

Extenzivní aerobní čištění – vegetační čistírny, biologické rybníky

aktivace

• nejčastější způsob biologického čištění odpadních vod
• skládá se z aerované nádrže ( reaktor ), separační nádrže
• vyčištěná odpadní voda je vypuštěna do recipientu nebo na další stupeň čištění, zahuštěný aktivovaný kal z dosazovací nádrže je vrácen recirkulací zpět do aktivační nádrže

biofiltry

• nejběžnější jsou skrápěné
• výhodou těchto zařízení jsou nízké energetické nároky a snadná obsluha
• směsné kultury mikroorganismů jsou přichycené na pevném podkladu – nosiči biomasy a vytvářejí tak biologický film, na který je rozstřikována odpadní voda

biodisky

• biodiskové čistírny jsou založeny na obdobném principu, bionosič však není skrápěn, nýbrž rotuje

Obrázek 4.7.3 – 2: Nerezová domovní ČOV, firma Metal Management spol. s r.o.

Kořenové čistírny odpadních vod

• prakticky všechny jsou navrhovány s horizontálním průtokem a s mechanickým předčištěním ( tříkomorový septik u rodinných domů )
• pokud je to žádoucí, mohou být ještě aplikovány dočišťovací biologické rybníčky
• plocha čistícího filtru kolísá v rozmezí 2 – 10 ( m² ) na 1 obyvatele
• nejčastěji se navrhuje 5 (m² ) na 1 obyvatele
• velkým kladem tohoto způsobu čištění je, že kořenové čistírny jsou schopny čistit i silně naředěné odpadní vody a jsou odolné proti kolísavému hydraulickému zatížení
• kořenové čistírny nejsou vhodné pro čištění koncentrovaných odpadních vod
• pro osázení se nejčastěji používá rákos obecný, často v kombinaci s chrasticí rákosovitou případně orobincem širokolistým

Obrázek 4.7.3 – 3: Princip kořenové čistírna odpadních vod

Obrázek 4.7.3 – 4: Kořenová čistírna odpadních vod

Obrázek 4.7.3 – 5: Příklad rostlin vhodných pro kořenové ČOV - Rákos obecný

Obrázek 4.7.3 – 5: Příklad rostlin vhodných pro kořenové ČOV - Kosatec

4.8 Zařizovací předměty pro imobilní občany

Úpravy pro zdravotně postižené občany

• Umístění všech prvků ovládaných rukou zejména vypínače, zásuvky, jističe, dveřní kliky, držáky splachovače musí být ve výšce 600 – 1 200 ( mm ).
• Kuchyně musí být vybavena bezbariérovou kuchyňskou linkou, umožňující podjezd vozíku a dosažitelnost všech prvků ( pákové směšovací baterie ), ovládací prvky nelze umisťovat na zadní stěnu linky.
• Vytápění obytných a pobytových místností pro těžce pohybově postižené osoby musí být navrženo o dva stupně vyšší, než stanoví norma pro vytápěné prostory ČSN EN 12 831 ( 06 02 06 ).
• Základní informační zařízení pro orientaci musí být doplněna akustickými, taktilními a optickými prvky, které slouží osobám se smyslovým postižením, musí mít kontrastní dostatečně velké a osvětlené nápisy a jednotné piktogramy.

Záchody

• Dveře do WC kabiny jsou otevírané ven, opatřené zámkem, který se dá v případě nutnosti otevřít zvenčí a z vnitřní strany musí být opatřeny vodorovným madlem.
• Výška sedátku WC mísy včetně prkénka je 460 - 480 ( mm ) od podlahy.
• U mísy musí být sklopné opěry pro obě ruce ve výši 780 ( mm ) vzdálené od sebe 600 ( mm ).
• Obsluha splachování je nejvýše 1 000 ( mm ) nad podlahou , aplikovat reliéfní označení typu instalovaného splachovacího zařízení.
• V kabině je nutné umyvadlo a věšák na oděvy ve výši 1 200 ( mm ).
• Umyvadlo musí být vybavenou pákovou směšovací baterií, vedle umyvadla musí být vodorovné madlo umožňující opření, zrcadlo nad umyvadlem musí mít úpravu umožňující jeho naklopení.
• Pro zvýšený pocit bezpečí imobilních občanů se do kabin instaluje poplašné zařízení, umožňující lidem v případě nouze přivolat si pomoc.
• Ve WC kabině je instalován odpadkový koš.
• Potrubí jsou vedena tak, aby nezabírala volný prostor a neznesnadňovala přístup k zařizovacím předmětům ( volný prosto pod umyvadlem ).
• Instalují se zařizovací předměty vyráběné přímo k tomuto účelu.
• U novostaveb a přístaveb je nutný minimální rozměr 1 600 x 1 800 ( mm ).
• Dispozičně se kabina řeší tak, aby proti dveřím uvnitř kabiny byl volný prostor pro umístění vozíku a byl umožněn přístup k záchodové míse z boku.
• V bytech určených k užívání více než 3 osobám, musí být další kabina WC, rozměrově vyhovující nepostiženým osobách, opatřená dveřmi minimálně 800 ( mm ) šířky.

Obrázek 4.8 – 1: Ukázka skupinového WC

A: integrálně přístupný záchod

B: záchod s omezenou přístupností

C: umyvadla v různých výškách

D: sušáky, ručníky, apod.

E: provozní pásmo pro vypínače, sušáky apod.

F: žádné prahy

Obrázek 4.8 – 2: Záchod pro invalidy

A: WC mísa

B: zadní opora

C: malé umyvadlo

D: polička

E: sklopné zrcadlo

F: sušák – ručník

G: držák toaletního papíru

H: pevné vodorovné madlo

I: vodorovné sklopné madlo

J: pevné svislé madlo

K: vypínače osvětlení umístěné hned u vstupu

L: poplachový spínač na řetízku

M: věšáky, háčky

N: snadno ovladatelné dveřní kování

O: bez prahu

X: alternativní umístění dveří

Obrázek 4.8 – 3: Ukázka WC kabiny pro invalidy, firma Sanitec s.r.o.

Koupelna se sprchou a WC

• Koupelny se sprchou jsou velmi vhodné pro lidi s postižením dolních končetin.
• Ve sprchách musí být sklopné sedátko ve výši 500 ( mm ) nad podlahou o šířce 400 ( mm ).
• Dveře do koupelen a WC se nesmí otevírat dovnitř, neboť by tím mohla být v případě nutnosti znesnadněna pomoc.
• Ve většině případů je účelné zvětšení plochy hygienického zařízení tak, aby bylo možné otočení vozíku.
• U sprchy je nutné ohraničení ploch podlahy v rozměrech 1 400 x 1 400 ( mm ), která je vyspádovaná ke vpusti.

Obrázek 4.8 – 4: Sprcha pro invalidy

A: převlékací a pohybový prostor bez překážek

B: sklápěcí sedátko

C: sprchová hlavice o proměnné výšce

D: pevné vodorovné madlo

E: pevné svislé madlo

F: miska na mýdlo a ovládací kohout

Vana

• Minimální rozměr koupací vany pro tělesně postižené je 1 500 x 710 ( mm ), v záhlaví vany musí být plocha široká 300 ( mm ).
• Ovládací armatury musí být dobře dosažitelné ( montáž na podélné straně vany ).
• Madla a případná závěsná zařízení se musí osadit do stabilních konstrukcí, aby spolehlivě přenesly extrémní zatížení.
• Vana, odsunutá na podélné straně o 80 ( mm ) od obložení stěny s ohledem na osazená madla, musí zároveň umožnit podjezd mobilního zvedacího zařízení.
• Mezi dnem vany a podlahou musí být mezera nejméně 140 ( mm ), horní hrana vany musí být maximálně 500 ( mm ) nad podlahou.
• Podlaha v místě dráhy mobilního zvedáku musí být hladká a rovná.

Obrázek 4.8 – 5: Rozměry zařizovacích předmětů pro invalidy, firma Sanitec s.r.o.

Shrnutí kapitoly

Právě jste prostudovali další rozsáhlou kapitolu. Kapitolu velmi zajímavou. Znáte podmínky pro správné navržení kanalizační přípojky. Umíte správně použít armatury pro kanalizaci. Seznámili jste se s principy dimenzování vnitřní kanalizace. Umíte vypouštět dešťovou vodu do kanalizace, nebo ji využít ve svůj prospěch. Díky této kapitole jste schopni navrhnout jímání dešťové vody. Pro naše imobilní spoluobčany umíte správně navrhnout hygienické místnosti, umíte správně umístit záchod.