13. kotle na pevná a kapalná paliva

13. kotle na pevná a kapalná paliva

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Dozvíte se, jaká je nabídka trhu na kotle na tuhá paliva a bezpečné vzdálenosti pro LTO.

Cíle kapitoly

  1. 1. Naučíte se požadavky pro bezpečné uložení paliv.
  2. 2. Zvládnete různé systémy hoření v kotlích.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Odhadem počítejte s cca 50 minutami.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Kotel na tuhá paliva, tekutá paliva.

Kotle na tuhá paliva dělíme dle způsobu hoření paliva na roštu:

    Kotle s horním odhoříváním

    Hořlavé plyny i spaliny procházejí zdola nahoru celou vrstvou paliva v násypné šachtě. Tím dochází k tomu, že palivo začne v šachtě prohořívat v celé výšce násypné vrstvy. Plameny ožehují horní část násypné šachty a spaliny se k výhřevným plochám kotle odvádějí otvory v klenbě nebo v boku šachty. Výkon se reguluje změnou násypné vrstvy paliva a změnou komínového tahu.

Výhodou tohoto typu je poměrně malá tlaková ztráta, čehož se právě s úspěchem využívá u malých kotlů.

    Kotle se spodním odhoříváním

    Plyny neprochází celou vrstvou paliva v násypné šachtě. Palivo prohořívá pouze ve spodní části násypné vrstvy.


Litinové článkové kotle

Mají šachtové topeniště s jedním nebo dvěma svislými kouřovými tahy. Zpravidla jsou určeny ke spalování koksu s horním ožehem.

Po úpravě jich lze použít i pro spalování plynu, nebo LTO.


Obrázek 13 – 1: Příklad litinového článkového kotle, firma Buderus Obrázek 13 – 1: Příklad litinového článkového kotle, firma Buderus

13.1 Požadavky na skladování paliv a bezpečné vzdálenosti


Otopnou soustavu na kapalná paliva lze umístit v budovách skupiny OB 1 ( rodinné domy ) a OB 3 ( domy o projektované ubytovací kapacitě do 60 osob umístěných nejvýše do 3.NP ) společně s provozní zásobou hořlavých kapalin III. a IV. třídy nebezpečnosti za těchto podmínek:

  • Zdroje tepla musí mít tepelný výkon nejvýše 50 ( kW ) a musí splňovat požadavky na uzavřený spotřebič dle ČSN 06 10 08, který je konstruován tak, aby mohl být provozován bez dozoru.
  • Minimální vzdálenost zdroje tepla od nádrže musí být alespoň 1,5 ( m ).
  • Celkový objem provozní zásoby hořlavých kapalin II. a IV.třídy nebezpečnosti nesmí být větší než 5 ( m3 ) a musí být uložen v nádržích splňujících požadavky pro skladovací nádrže ( včetně příslušenství ) dle ČSN 65 02 01. Větrací potrubí nádrže musí být vyvedeno do volného prostoru.
  • Prostor se zdrojem tepla a s nádrží musí tvořit samostatný požární úsek a nesmí být využíván k jiným účelů, přičemž může být umístěn pouze v 1. podzemním podlaží nebo v 1.NP. Tento prostor je možno bez dalšího průkazu zařadit do III. stupně požární bezpečnosti dle ČSN 73 08 02. Požárně dělící konstrukce ohraničující požární úsek nesmí být ( mimo požárních dveří ) z hořlavých hmot. Větrání tohoto požárního úseku musí splňovat požadavky na dvojnásobnou výměnu vzduchu za hodinu a to za všech provozních stavů.
  • Prostor se zdrojem tepla a s nádrží musí mít otvor o nejmenší ploše 1 200 ( cm2 ) ústící do venkovního prostoru.
  • Havarijní jímka musí být dimenzována na 100% objemu provozní zásoby, pokud není použita dvouplášťová nádrž. Zdroj tepla nesmí být umístěn v havarijní jímce.
  • Stáčecí místo musí být umístěno vně budovy.

Pro ukládání pevných paliv platí, že musí být uloženy v přímo větratelných místnostech, kde nesmí dojít k zamrzání ( uložené dřevo – vlhkost ) a k samovznícení působením vysokých teplot.

Shrnutí kapitoly

Tímto jste završili přehled různých typů kotlů pro vytápění. Určitě jste sami zjistili, jak velmi zajímavá oblast to je a jak je důležité a odpovědné správně zvolit druh kotle, neboť s tím souvisí celá řada navazujících požadavků, o kterých jste již také byli informováni. Jde zejména o bezpečnostní předpisy týkající se správného zapojení a vybavení.

Vytisknout | Nahoru  ↑