1. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA VODY
RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY
Zjistíte, jaké musí mít voda vlastnosti, aby mohla sloužit k pitným účelům. Může být vodovodní přípojka uložena v hloubce 700 ( mm ) pod úrovní terénu? Na tuto otázku vám dá odpověď kapitola 1.2. Požární vodovody zavodněné a nezavodněné, hydranty nadzemní a podzemní, všechny tyto pojmy jsou objasněny v kapitole 1.3.
Cíle kapitoly
- Cílem je naučit se základní fyzikální, chemické, biologické vlastnosti vody.
- Pochopíte nezbytnost vody pro život.
- Zvládnout návrh domovní vodovodní přípojky.
- Naučit se rozvod požární vody v objektu.
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU
Počítejte s cca 90 minutami.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Voda, vlastnosti vody, rozvod vody, požární rozvod vody, vodovodní přípojka.
Voda je pro existenci všech forem života na Zemi klíčová. Lidé začínají mít zdravotní problémy již po třech dnech bez vody. Voda je nenahraditelná a její zdroje se musí pečlivě chránit, musí se s nimi dobře hospodařit a znečištěná voda musí projít čistícím procesem, aby se mohla vrátit zpět do koloběhu vody.
Evropská vodní charta, 6.květen 1968, Strasbourg
- Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
- Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné je udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.
- Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organizmům závislých na vodě.
- Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
- Použitá voda vrácená do zdroje nesmí zabránit jeho dalšímu použití pro veřejné či soukromé účely.
- Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
- Vodní zdroje musí být zachovány.
- Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
- Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
- Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávaná. Povinností každého je využívat vodu účelně a ekonomicky.
- Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
- Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.
1.1 Vlastnosti vody
Vodu lze hodnotit z hlediska jejích fyzikálně chemických vlastností a vlastností mikrobiologických.
1.1.1 Fyzikální a chemické vlastnosti vody
Pro fyzikální vlastnosti jako je např. mrznutí, tání, var, odpařování a kondenzace je rozhodující teplota. Fyzikální a chemické vlastnosti vody obecně jsou velmi důležité údaje, které musíme znát, abychom byli schopni vodu dopravovat od zdrojů ke spotřebitelům v požadované kvalitě, případně využívat vody v technologických procesech.
Obrázek 1.1.1 – 1: Stavy a formy vody
Tuhnutí a tání
- Voda mrzne, resp. led taje při 0 0C.
- Při 4 0 C dosahuje voda své největší hustoty a tím nejmenšího objemu. Rozpíná se jak při dalším ochlazování, tak i při ohřívání.
- Za normálního tlaku 1013 ( mbar ) vře voda při 100 0C. K odpaření 1 (kg ) vody teplé 100 0C a její přeměně ve vodní páru teplou 100 0C se spotřebuje 627 ( Wh.kg -1 ). Při zchlazení – kondenzaci se toto teplo opět uvolní. Při ohřevu z 0 na 100 0C se voda rozpíná a zvětší svůj objem o cca 4%. V uzavřených nádobách, kde dochází k ohřevu tak vzrůstá tlak vody. Proto musí být otevřené ohřívače vody vybaveny volným výtokem a uzavřené ohřívače pojistným ventilem
- Probíhá na povrchu vody, jde o pomalou formu odpařování. Během tohoto děje je okolnímu prostředí odnímána potřebná teplota. Vzduch a plyny přijímají o to více vlhkosti, o kolik jsou teplejší.Orosení je název pro kondenzační vodu vzniklou ze zchlazování.
Obrázek 1.1.1 – 2: Jednotky vody
Tlak páry a teplota varu
- Teplota varu je funkcí tlaku páry. Proto nemůže být teplá voda dopravována čerpadly do stejné výšky jako studená voda, neboť působením tlaku dochází k nežádoucí tvorbě páry. Zdroje ohřevu vody musí být tedy vybaveny mimo pojistný ventil i bezpečnostním zařízením, které vylučuje ohřev vody nad hodnotu 95 0C ( pojistný ventil je aktivní při přetlaku 0,6 MPa ).
Obrázek 1.1.1 -3: Pochody při ohřevu vody
Obrázek 1.1.1 – 4: Redukce tlaku vody
Tabulka 1.1.1 -1: Vlastnosti vody v závislosti na teplotě
![]() |
![]() |
|
|
|
|
|
0 |
999,84 |
4,2176 |
1793 |
561,0 |
87,90 |
75,74 |
10 |
999,70 |
4,1921 |
1307 |
580,0 |
83,96 |
74,23 |
20 |
998,21 |
4,1818 |
1002 |
598,4 |
80,20 |
72,75 |
30 |
995,65 |
4,1784 |
797,7 |
615,4 |
76,60 |
71,20 |
40 |
992,22 |
4,1785 |
653,2 |
630,5 |
73,17 |
69,60 |
50 |
988,03 |
4,1806 |
547,0 |
643,5 |
69,88 |
67,94 |
60 |
983,20 |
4,1843 |
466,5 |
654,3 |
66,73 |
66,24 |
70 |
977,78 |
4,1895 |
404,0 |
663,1 |
63,73 |
64,47 |
80 |
971,82 |
4,1963 |
354,4 |
670,0 |
60,86 |
62,67 |
90 |
965,35 |
4,2050 |
314,5 |
675,3 |
58,12 |
60,82 |
100 |
958,40 |
4,2159 |
281,8 |
679,1 |
55,51 |
58,91 |
Kde:
t: teplota ( OC )
ς: hustota ( kg.m -3 )
c p : měrná tepelná kapacita při konstantním tlaku ( kJ.kg-1.k-1 )
η: dynamická viskozita ( μ.Pa.s )
λ: součinitel tepelné vodivosti ( m.W.K-1.m-1 )
ε r : relativní permitivita (-)
γ: povrchové napětí ( m.N.m-1 )
Tvrdost vody :
Přítomnost různých solí ve vodě označujeme jako tvrdost vody.
- uhličitanová
Je způsobena zejména hydrouhličitanem vápenatým Ca(HCo3)2 a hydrouhličitanem hořečnatým Mg(HCO3)2. V technické praxi je označována jako vodní kámen. - Neuhličitanová
Je dána obsahem síranu vápenatého CaSo4, síranu hořečnatého MgSO4 a dalších dusičnanů a chloridů. Tyto soli se z vody vylučují teprve při odpařování vody a vytváří obtížně rozpustný kotelní kámen. Neuhličitanovou tvrdost vody je možné odstranit přidáním sody nebo vápna.
Celková tvrdost vody: součet uhličitanové a neuhličitanové tvrdosti vody
Hw = 0,1.x + 0,14.y
Kde:
H w : tvrdost vody v německých stupních ( d )
x: obsah CaO ( mg.l -1 )
y: obsah MgO ( mg.l -1 )
Pásma rozsahů tvrdosti vody:
Měkká: 0 – 5 0N, tj.0 – 1,78 ( mval.l-1 )
Středně tvrdá: 5 – 10 0 N, tj.1,78 – 3,56 ( mval.l -1 )
Tvrdá: více než 10 0 N, 0 N, tj.3,56 ( mval.l -1 )
Tabulka 1.1.1 - 2: Převodní tabulka jednotek tvrdosti vody
|
mval.l -1 |
d |
Mg CaO.l-1 |
mmol.l -1 |
1mval.l-1 |
1 |
2,8 |
0,28 |
0,5 |
1 d |
0,357 |
1 |
10 |
0,178 |
1Mg CaO.l-1 |
0,0357 |
0,1 |
1 |
0,0178 |
1mmol.l-1 |
2 |
5,6 |
0,56 |
1 |
Obrázek 1.1.1 - 5: Celková tvrdost vody
pH:
- jeden ze základních
ukazatelů rovnovážného stavu vody, vyjadřuje zda je voda
povahy kyselé nebo zásadité.
kyselé < pH 7
neutrální = pH 7
zásadité > pH 7
Obrázek 1.1.1 – 6: Hodnoty pH různých látek 6
Obsah jednotlivých chemických prvků je dán vyhláškou č.428/2001 Sb. Vzhledem ke stoupajícímu množství budovaných rozvodů vody z mědi v objektu, chci zde upozornit na problém obsahu mědi ve vodě.
Měď – Cu:
Na jedné straně jde o životně důležitý prvek pro zachování řady funkcí organizmu, na straně druhé jde o prvek potenciálně toxický. Vyšší obsah mědi je nebezpečný především pro kojence, u nichž měď napadá játra. Limitní hodnoty se v hygienických předpisech jednotlivých zemí značně liší a do současné doby nebyla jednoznačná limitní hodnota obsahu mědi ve vodě objektivně stanovena.
Denní dávka mědi – dospělý jedinec: 1 – 3 ( mg )
- kojenec ≅ 0,5 ( mg )
Přirozený obsah mědi je ve vodě nízký. Problém nastává u měděných rozvodů. Tyto rozvody se nedoporučují pro rozvod vody s pH<6, obsahem železa nad 0,1 (mg.l -1 ) a manganu nad hodnotu 0,05 (mg.l-1). Z výše uvedeného vyplývá, že nebezpečné z tohoto hlediska jsou zejména zdroje místního zásobování vodou – studny.
1.1.2 Mikrobiologické vlastnosti vody
Úpravny vody zajišťují mikrobiologickou čistotu pitné vody. Přes všechna opatření obsahuje voda malá množství mikroorganizmů, přežívajících většinou v formě spór. Je-li vodovod předimenzovaný, či dochází k přerušovanému odběru vody s dlouhými odstávkami, může dojít ke kolonizaci potrubí vnitřních vodovodů různými mikroorganizmy. Jde zejména o legionely, atypické mykobakterie, pseudomonády a jiné heterotrofní bakterie.
-
Heterotrofní bakterie a jednotky vytvářející kolonie
Heterotrofní bakterie- Bakterie živící se látkami pocházejícími z jiných organizmů.
- Jsou běžnou součástí biofilmu, již při teplotách < 20 0C se mohou účinně rozmnožovat.
-
Pseudomonas aerginosa
- Známa jako příčina infekcí kůže, zánětů vnějšího ucha, infekcí ran, moči a dýchacích cest.
- Vyznačují se velmi nízkými nároky na živiny a vysokou schopností rozmnožovat se již při teplotách < 15 0C, takže mohou kontaminovat veškerou vodu, včetně pitné.
-
Atypické mykobakterie
Často se můžeme setkat též s označením netuberkulózní mykobakterie. Vedle půdy je pro ně vhodným životním prostředím voda, ať teplá či studená. Vyznačují se relativně vysokou rezistencí vůči chlóru.
-
Legionely
První popsaný výskyt je z roku 1976, Philadelphia, hotel Bellevue Stratford, kdy onemocnělo 221 hotelových hostů závažným zápalem plic a 29 jich navzdory léčbě zemřelo. Dosud je popsáno 35 druhů, 50 podskupin. Legionely patří k nejvýznamnějším původcům infekcí.
Hlavní zdroje infekcí:- a) „Chladicí věže“ klimatizačních zařízení.
- b) Nesprávně fungující rozvody teplé vody, slepá nepoužívaná potrubí.
- c) Vysoce zatížené vířivé lázně.
- d) Zařízení vytvářející aerosoly.
Při teplotách nad 25 0C dochází k exponenciálnímu růstu rozmnožování, přičemž optimální teplota pro rozmnožování legionel je 35 - 42 0C. V teplotním rozsahu 45 - 55 0C dochází ke stagnaci rozmnožování, ale legionely přežívají ještě řadu hodin. Teprve při teplotách 60 - 65 0C dochází k úhynu bakterií během několika minut, při teplotách nad 70 0C legionely hynou během několika sekund.
Onemocnění vyvolaná legionelami:
- a) legionářská nemoc,
- Známá též pod názvem legionelová pneumonie, těžký, atypický zápal plic, často se smrtelným průběhem.
- b) pontiacká horečka,
- Infekce respiračního traktu, provázená vysokými horečkami.
Důležité!
- ZÁKON 258/2000 Sb. ZE DNE 14.ČERVENCE 2000 O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ A O ZMĚNĚ SOUVISEJÍCÍCH ZÁKONŮ.
-
VYHLÁŠKA 252/2004 Sb. KTEROU SE STANOVÍ POŽADAVKY NA PITNOU A TEPLOU VODU A ČETNOST A ROZSAH KONTROLY PITNé VODY.
Samostatný úkol
-
PROSTUDOVAT: ZÁKON 258/2000 Sb. A VYHLÁŠKU 252/2004 Sb.
1.1.3 Úprava vody
Vodu ze zdrojů pro pitné účely můžeme používat bez úprav jen ve výjimečných případech. Z převážné většiny ji musíme upravovat.
1.1.4 Úprava vody pro technologické účely
Takto upravená voda je používaná v příslušném technologickém procesu, např. potravinářský či farmaceutický průmysl. Z hlediska TZB se úprava vody používá především ve vytápění. Vlastnosti vody pro vytápění předepisují přímo výrobci kotlů pro vytápění. Bližší informace poskytují přímo webové stránky firem zabývajících se vytápěcí technikou.
1.1.5 Základní požadavky na pitnou vodu:
- Pitná voda musí být prosta choroboplodných zárodků.
- Nesmí obsahovat žádné zdraví škodlivé látky ( toxické, cizorodé, radioaktivní ).
- Musí být čirá ( obsah železa do 25 ( mg/l )).
- Musí být bez pachů a chutná ( sirovodík ).
- Musí být chladná, optimální teplota je 5 – 15 0C.
- Smí obsahovat jen předpisy povolené množství rozpuštěných látek.
- Potrubí, ve kterých je voda dopravována ke spotřebiteli musí být zdravotně nezávadné.
- V místě předání musí být dodávána v potřebném množství a tlaku ( dimenzování vodovodů ).
Úprava vody pro pitné účely
Základní požadavky na pitnou vodu jsou stanoveny v ČSN 75 72 11 Jakost vod. Pitná voda. Kontrola jakosti při dopravě, akumulaci a distribuci a ČSN 75 72 12 Jakost vod. Kontrola jakosti vod při úpravě na pitnou vodu.
Pitná voda je zdravotně nezávadná, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví a její smyslově postižitelné vlastnosti nebrání jejímu užívání.
Obecné ukazatele pitné vody:
- a) biologické a mikrobiologické
Voda nesmí obsahovat bakterie, fekálie ani žádné mikroorganismy, které by mohly jakýmkoli způsobem ohrozit lidské zdraví. -
b)
fyzikální a chemické
Jedná se především o toxigologické ukazatele, podle kterých jsou stanoveny nejvyšší přípustné limity, např. fenoly, těžké kovy, kyanidy apod. dále se posuzují senzorické vlastnosti vody jako např. barva, chuť, pach vody. -
c)
radiologické
Posuzuje se objemová aktivita α , β, R n222.
Úprava vody ve vodárnách:
Pro úpravu vody ve vodárnách platí ČSN 75 52 01 Navrhování úpraven pitné vody
I. mechanické předčištění
- voda se zbaví plovoucích látek (česle, síta)
- odstranění usaditelných látek (sedimentace)
II. chemické číření vody
III. filtrace vody
IV. odkyselování vody
V. odželezování a odmanganování vody
VI. změkčování vody
VII. odsolování vody
VIII. dezinfekce vody
IX. fluoridace vody
Úpravy vody pro vnitřní vodovod
Úpravy spočívají především v ochraně vnitřních rozvodů, jde především o protikorozní a protiinkrustační opatření.
Magnetická úprava vody:
Zařízení zabraňuje tvorbě vodního kamene na stěnách potrubí, kotlů, výměníků apod. Již vytvořený vodní kámen se postupně odstraňuje a současně se z oběhu vylučují pevné látky. Pomocí řízeného magnetického pole se upravují vlastnosti krystalů minerálů, především vápníku, rozpuštěných ve vodě. Takto upravená voda se jeví jako změkčená, jde o tzv. fyzikální změkčení vody. Nově vzniklé krystaly po magnetické úpravě jsou mnohem menší, mají jiný tvar, jinou krystalickou strukturu, ale především vynikají téměř nulovou adhezí k povrchům. Odstraňovač tedy nelikviduje obsah vápníku ve vodě ( nezbytného pro lidský organizmus), ale upravuje formu a velikost jeho krystalů do „bezpečného stavu“.
Obrázek 1.1.5 – 1: Magnetická úprava vody
Elektronická úprava vody:
Používají se kmity o frekvenci 2 – 6( kHz ), použití i účinek jsou obdobné jako u magnetické úpravy vody.
Obrázek 1.1.5 – 2: Elektrostatická úprava vody
Odkalovací filtry:
Slouží k zachycení mechanických nečistot.
Katexové změkčovací filtry:
Snižují tvrdost vody na principu výměny kationtů
vápníku a hořčíku za sodíkové,
které tvrdost vody nezpůsobují. Výměnná
schopnost katexu se časem snižuje, musí se regenerovat.
Dávkovače kapalin:
Slouží k dávkování různých
produktů sloužících následně k úpravě
vody, např. pro dezinfekci, nebo dávkovače inhibitorů koroze.
Dezinfekční zařízení s UV lampami:
Jako aktivní část se využívá monochromatické ultrafialové záření UV-C s vlnovou délkou 254 ( nm ). Germicidní efekt UV záření spočívá ve fotochemickém poškození bakterií, čímž se zamezí jejich rozmnožování.
Obrázek 1.1.5 – 3: Princip reverzní osmózy
1.2 Přípojka vody
Vodovodní přípojka je samostatná část tvořená úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, není-li osazen, pak k hlavnímu uzávěru vnitřního vodovodu. Pro jednu nemovitost se navrhuje zpravidla jedna přípojka. Doporučené ochranné pásmo vodovodní přípojky je od vnějšího líce stěny potrubí na obě strany 1,5 ( m ). Nevztahuje se na přípojky v budově či v průchodu.
Obrázek 1.2 – 1: Zásobovací řad
Z hlediska výpočtového průtoku se vodovodní přípojka dimenzuje podle ČSN 75 54 55 Výpočet vnitřních vodovodů.
Na veřejný vodovod se přípojka napojuje pomocí tvarovky s odbočkou nebo pomocí navrtávacího pasu. Zemní souprava se navrhuje, pokud není v místě odbočení přípojky navržena šachta.
Obrázek 1.2 – 2: Vodoměrná soustava
Délku vodovodní přípojky navrhujeme co nejkratší a pokud možno kolmo na připojovaný objekt. Sklon přípojky je min. 3 0/00.
Pro křížení s jinými médii platí ČSN 73 60 05. Vodovodní přípojka se ukládá do nezámrzné hloubky dle ČSN 75 54 01. Zkouška vodotěsnosti se provádí dle ČSN EN 805 nebo ČSN 75 59 11.
Vodoměrnou sestavu tvoří uzávěr před vodoměrem,vodoměr, uzávěr za vodoměrem nazývaný hlavním uzávěrem vnitřního vodovodu, ochranná jednotka (nejčastěji zpětná armatura) a vypouštěcí armatura. Vodoměrná sestava se podle dohody s provozovatelem vodovodu pro veřejnou potřebu umisťuje:
- V podzemním podlaží, nejdále 2,0 ( m ) od obvodového zdiva na suchém a větraném místě, nejvíce 1,2 ( m ) nad podlahou a nejméně 0,2 ( m ) od bočního zdiva.
- V nepodsklepených budovách v šachtě pod podlahou, ve skříňce nebo ve výklenku ve zdi.
- Ve vodoměrné šachtě mimo budovu.
Obrázek 1.2 – 3: Vodoměrná šachta, firma Ekosystem spol. s r.o.
1.2.1 Projekt vodovodní přípojky
Podmínkou pro získání územního souhlasu nebo stavebního povolení přípojky je nutné vyjádření provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu (Vodárna).
Projektová dokumentace musí obsahovat:
-
Situační výkres se zakresleným veřejným vodovodním řadem, navrhovanou přípojkou a zakreslenými ostatními inženýrskými sítěmi v měřítku 1:500, 1:1000. Potvrzený situační výkres se zakresleným veřejným vodovodním řadem poskytne oddělení dokumentace provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu (Vodárna).
Obrázek 1.2.1 – 1: Situace se zakreslením vodovodní přípojky 1:500
- Podélný
řez přípojky s vyznačenými
inženýrskými sítěmi v měřítku 1:50,
1:100.
obrázek 1.2.1 – 2: Podélný řez vodovodní přípojkou
- Půdorys vodovodní přípojky ( u litinových přípojek i kladečský plán) v měřítku 1:50 s trasou přípojky okótovanou ve všech směrech.
- Půdorys podlaží, ve kterém je umístěn vodoměr, případně výkres vodoměrné šachty.
- Technickou zprávu s výpočtem potřeby vody a požadavkem na odběr pro vnitřní požární vodovod (ČSN 73 08 73 Požární bezpečnost staveb – Zásobování požární vodu, červen 2003)
obrázek
1.2.1 – 3: Vzdálenosti vodovodní přípojky od
jiných podzemních vedení
1.3 Požární vodovody
ČSN 75 24 11 Zdroje požární vody
ČSN 73 08 73 Požární bezpečnost staveb – zásobování požární vodou,červen 2003
Obrázek 1.3 - 1: Suchý rozvod požární vody
Požární vodovod je součástí vnitřního rozvodu vody. Výparné teplo vody je 2 260 (kJ). Při hašení vodou se v důsledku ohřívání vody a následného odpaření odebere hořící látce 2 553 (kJ). Současně vznikne z 1 (kg) vody 1700 (l) vodní páry. Vyvíjející se pára snižuje koncentraci kyslíku ve vzduchu v místě hoření a zároveň snižuje koncentraci par hořící látky.
Největší ochlazovací účinek má rozprášený proud, protože má velký povrch vody a vypařování probíhá velmi rychle. Nevýhodou je malý dostřik proudu.
1.3.1 Zdroje požární vody
a) přirozené
b) víceúčelové
c) umělé ( požární nádrže )
Veškeré stavby a úpravy na tocích i požárních zdrojích je nutno předem projednat podle zákona č. 183/2006 Sb. Stavební zákon a související předpisy, 133/1985 Sb. O požární ochraně a související předpisy, 274/2001 Sb. O vodovodech a kanalizacích a související předpisy, 254/2001 Sb. O vodách ( vodní zákon ) a související předpisy.
Přirozené zdroje:
Zdroj, který nebyl záměrně vybudován pro požární účely ( řeky, potoky, strouhy, rybníky, jezera ).
Víceúčelový zdroj:
Zdroj, který kromě k jiným účelům slouží také pro účely požární ( přehrady, nádrže pro chladící vodu, nádrže pro provozní vodu, hospodářské nádrže, čistírenské nádrže, vodojemy, zásobní nádrže, odběrné jímky, nádrže pro zachycování dešťové vody ).
Umělý zdroj:
Zdroj, který byl vybudován záměrně pro požární účely. Požární vodovody se navrhují, zkouší a předávají dle ČSN EN 805, ČSN 75 54 01 apřipravované ČSN 73 8 73 . Orientační tabulky se navrhují podle ČSN 75 50 25. Dalšími umělými zdroji mohou být např. požární studny, požární nádrže, odběrné jímky, nádrže pro zachycení dešťové vody apod.
Užitečný obsah vodní nádrže:
Je dán potřebnou zásobou požární vody podle ČSN 73 08 73.
Druhy požárních nádrží:
otevřené
- se zpevněným dnem a zpevněnými svahy nebo svislými stěnami
- jako nádrže zemní
- kde je hustá zástavba, časté mrazy, nečisté ovzduší apod.
Otevřené zemní nádrže navrhujeme dle ČSN 75 24 10 Malé vodní nádrže a ČSN 73 68 15 Vodohospodářské řešení malých vodních nádrží.
Čerpací stanoviště:
Zpevněná plocha u vodního zdroje, upravená pro bezpečné přistavení požárního čerpadla o minimálním půdorysném rozměru 12 x 5 ( m ).
K zamyšlení
Zdroje požární vody mají být voleny tak, aby bylo možno všechny důležité objekty hasit ze dvou stran.
1.3.2 Umělé vodní zdroje
- Dobře navržený požární vodovod.
- Požární studna: výhodná tam, kde je vysoká hladina podzemní vody nebo její značná vydatnost. Další výhodou je nezamrzající, neznečištěná voda. Stálá zásoba vody požární studny musí být alespoň 3 (m 3 ) nebo mít vydatnost alespoň 200 (l/min) – viz ČSN 73 66 02 Veřejné a domovní studny. Po použití jinak pitné studny hasiči, musí být studna neprodleně po zásahu dezinfikována.
- Požární nádrž: výhodná tam, kde je nutno soustředit pro požární zásah požadované množství vody na jednom místě. Musí být naplněny dostatečně čistou vodou, která nebude chemicky působit na zdivo nádrží, je bez písku a jiných splavenin nebo plovoucích látek. Proti nekontrolovatelnému přítoku nečistých povrchových vod z okolí, je nutno nádrže chránit např. opevněnou hrázkou, zídkou, svodným příkopem apod. Požární nádrž musí být zřízena tam, kde se nenachází jiný zdroj požární vody ( např. nelze vytvořit vodovod pro veřejnou potřebu) a je nutné zásobování požární vodou.
1.3.3 Přívod vody
1) povrchové vody
2) podzemní vody
3) čerpáním z jiného vodního zdroje
4) z vodovodu pro veřejnou potřebu
Přívodní potrubí gravitační může být kameninové, betonové nebo železobetonové s nejmenší dovolenou světlostí Js 200 a s nejmenším spádem 10 0/00. Přívodní potrubí musí být vyústěno do nádrže nad nejvyšší hladinu tak, aby nemohla vniknout voda z nádrže nebo šachty.
1.3.4 Zásobování požární vodou
Pro zásobování požární vodou se musí zabezpečit zdroje požární vody, které jsou schopny trvale zajišťovat požární vodu v předepsaném množství po dobu alespoň 30 minut.
Od zařízení pro zásobování požární vodou lze upustit za předpokladu, že je provedeno opatření zabraňující přenesení požáru na sousední objekty a to od:
vnější odběrná místa:
- Volných skládek s plochou menší jak 400 ( m2 ).
- Objektů s požárními úseky nebo otevřených technologických zařízení popř. volných skládek, kde je nepřípustné hašení a ochlazování vodou.
- Objektů členěných v souladu s ČSN 73 08 02 nebo ČSN 73 08 04, ve kterých mají všechny požární úseky půdorysnou plochu menší jak 30 ( m2 ), nebo jejich výpočtové požární zatížení pv je menší nebo rovno 10 ( kg.m-2 ), kromě požárních úseků v objektech pro bydlení, ubytování a zdravotnických zařízení.
- Tam, kde je potřeba vody ( vhodné vlastnosti vody ) k hašení zajištěna jiným způsobem ( technologické zdroje vody, profesionální jednotky v časovém pásmu H1 ).
vnitřní odběrná místa
- Součin půdorysné plochy požárního úseku a požárního zatížení nepřesahuje 9 000.
- Kde je nepřípustné hašení a chlazení vodou (elektrické stanice apod.).
- S vodním samočinným stabilním hasicím zařízením působícím po celé ploše uvažovaného požárního úseku a nejvyšší dobou uvedení do činnosti 5 minut.
- Kde je pro prvotní zásah zajištěno potřebné množství vody jiným způsobem (technologické zdroje) a kde je současně zásah požárních jednotek v časovém pásmu nejvýše H2.
- V budovách nebo jejich částech skupiny OB1 až OB4 (ČSN 73 08 33 Budovy pro bydlení a ubytování), kde celkový počet osob v prostorech pro bydlení a ubytování není větší než 20 (ČSN 73 08 18 Požární bezpečnost staveb – Obsazení objektů osobami).
- V budovách nebo jejich částech se zdravotnickým zařízením (dle ČSN 73 08 35 Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení), kde celkový počet osob v prostorech zdravotnických zařízení není větší než 15 ( podle ČSN 73 08 18).
- Volných skládek, otevřených technologických zařízení nebo otevřených objektů.
- Nekrytých parkovacích prostor ( i na střeše objektu).
- Stanovených věcně příslušnými normami požární bezpečnosti staveb.
Zdroje požární vody –
1) nadzemní a pozemní hydranty
2) požární výtokové stojany a plnící místa
3) vodní toky
Pokud výška objektu přesahuje 45 ( m ) doporučuje se provést analýzu zdolávání požáru.
Tabulka 1.3.4 - 1:Vnější odběrná místa
|
max. od objektu (m) |
max.mezi sebou (m) |
hydranty |
200 |
400 |
výtokové stojany |
600 |
1200 |
plnící místo |
3000 |
6000 |
vodní tok nebo nádrž |
600 |
|
Vzdálenost venkovních hydrantů:
Bytová zástavba: 120 ( m )
Hustá zástavba: 70 – 80 ( m )
Garáže a průmyslové závody: 70 – 80 ( m )
Od budov minimálně 5 ( m ), podél komunikací a křižovatek.
Jako vnější odběrní místa pro zásobování hasící vodou se mají navrhovat zejména nadzemní hydranty.
Nadzemní ( podzemní ) hydranty, požární výtokové stojany a plnící místa se doporučuje osazovat na okruhovou síť. Pokud uvedená odběrní místa nejsou z provozních důvodů trvale zavodněna, nemají být od zavodněného potrubí vzdálena více než 20 ( m ).
Důležité!
Zapamatujte si pravidla pro navrhování hydrantů, zejména jejich vzdálenosti od objektů i mezi sebou.
Obrázek 1.3.4 – 1: Trubní rozvod hydrantů
Vnitřní odběrná místa.
Hadicové systémy se mají osazovat ve výšce 1,1 – 1,3 ( m ) nad podlahou tak, aby k nim byl snadný přístup.
Pro výtoky vnitřních hadicových systémů se nemusí zabezpečit odpad vody. Na koncových větvích připojovacích potrubí se doporučuje instalovat uzávěr a potrubí umožňující proplachování.
Neodlehlejší místo požárního úseku může být od vnitřního odběrního místa vzdáleno nejvýše:
- 40 ( m ), pro hadicový systém s tvarově stálou hadicí ( dříve hydrantový systém typ D )
- 30 ( m ), pro hadicový systém se zploštitelnou hadicí ( dříve hydrantový systém typ C )
Vzdálenost se měří v ose skutečné trasy hadice. Přitom se počítá s účinným dostřikem kompaktního proudu 10 ( m ) u obou typů hadicových systémů.
Vnitřní rozvod vody se dimenzuje tak, aby i na nejnepříznivěji položeném přítokovém ventilu nebo kohoutu hadicového systému ( jakéhokoliv typu ) byl zajištěn hydrodynamický přetlak alespoň 0,2 ( MPa ) a současně průtok vody z uzavíratelné proudnice v množství alespoň Q = 0,3 ( ls-1 ). Průtok 0,3 ( ls-1 ) je minimální hodnotou. Vodovod musí být dimenzován na skutečný průtok dvou nebo tří ( viz ČSN 73 08 73 Požární bezpečnost staveb - Zásobování požární vodou) navržených hadicových systémů.
Obrázek 1.3.4 – 2: Automatická tlaková stanice
Rozvodná potrubí mohou být i z hořlavých hmot, jsou–li trvale zavodněna. Z nehořlavých hmot však musí být provedena potrubí v objektech, situovaných v územích s pravděpodobnou dobou od ohlášení požáru do zahájení zásahu větší než 15 minut, nebo když je budova vyšší než 45 metrů.
V budovách s výškou větší než 30 ( m ) se kromě vnitřních odběrních míst zřizuje požární potrubí ( nezavodněné potrubí tzv. suchovod )s výtokem na každém podlaží, které je v případě požáru zásobováno pomocí mobilní požární techniky.
Základní vybavení požárního potrubí tvoří:
- tlaková hrdlová spojka pro připojení požárního čerpadla, umístěná vně objektu, zpětná klapka nebo ventil
- vypouštěcí zařízení
- nehořlavé trubní rozvody
- výtokové ventily DN 52 s tlakovými hrdlovými spojkami, opatřenými tlakovými víčky
- odvzdušňovací zařízení v nejvyšším místě potrubního rozvodu
Při návrhu požárního potrubí je nutné vycházet z pracovních tlaků čerpadel a skutečnosti, aby na nejvyšším ( nejvzdálenějším ) výtoku z potrubí byl zajištěn statický přetlak nejméně 0,4 ( MPa ).
Přístupová komunikace umožňující příjezd k vnějším odběrním místům požární vody – alespoň do vzdálenosti 9,0 ( m ) a k vnější tlakové stanici – alespoň do vzdálenosti 20 ( m ) musí být trvale přístupná pro mobilní požární techniku.
V obtížně přístupných oblastech se situace posoudí individuálně po dohodě s územně příslušným hasičským záchranným sborem.
K vnějším odběrním místům, hadicovým systémům a k výtokům z požárního potrubí musí být trvale zajištěn volný přístup a doporučuje se pro obsluhu armatur vytvořit manipulační prostor aspoň 3 ( m2 ).
Všechny nadzemní, podzemní hydranty, hadicové systémy, výtokové stojany, plnící místa a výtoky z požárních potrubí musí být označeny tak, aby byl jednoznačně zřejmý jejich účel.
1.3.5 Zásady pro navrhování zkrápěcích zařízení a vodních clon.
Musí být použity v souladu s ČSN 73 08 02 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty a ČSN 73 08 04 Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty .
Kapacitně musí být dimenzováno minimálně na potlačení sálavé složky tepla.
Pro určení intenzity dodávky vody pro zkrápěcí zařízení Qz se vychází z předpokladu vytvoření vodního filmu na celé povrchové ploše zkrápěné konstrukce. Tento vodní film musí v době požadované požární odolnosti snížit povrchovou teplotu konstrukce na hodnoty stanovené v ČSN EN 1363 – 1 nebo v navazujících ČSN.
Intenzita dodávané vody se určí podrobným výpočtem, nebo bez dalšího průkazu empirickou rovnicí:
Qz = 0,04 . ( R/15) 0,5. Sz ( ls-1 )
R: je hodnota požadované požární odolnosti konstrukce ( min )
Sz : plocha zkrápěné konstrukce ( m2 )
Na přívodním potrubí musí být instalován také ruční uzávěr vody.
Všechny potrubní rozvody pro zkrápěcí zařízení musí být z nehořlavých hmot.
Přetlak v místě osazení hlavice ( hubice ) nesmí být menší než 0,2 ( MPa ).
U zkrápěcích zařízení lze v úrovni podlahy umístit odtok vody.
Kontrola a údržba se provádí alespoň 1x ročně.
1.3.6. Vodní clony
Smí být použity jen v případech specifikovaných ČSN 73 08 02 nebo ČSN 73 08 04, vodní clona nahrazuje požárně dělící konstrukci celou, nebo její část v místě, kde ji není možné z provozních důvodů jinak požárně uzavřít.
Pro vodní clony se stanovují tyto realizační podmínky:
Aktivní prvky tvořící vodní clonu musí být certifikované.
Hubice musí být instalovány tak, aby nevznikala vodou nechráněná plocha.
Všechny trubní rozvody pro vodní clony musí být z nehořlavých hmot.
Na přívodním potrubí musí být instalován ruční uzávěr vody.
Přetlak v místech osazení hubice nemá být menší než 0,4 ( MPa ).
Doba činnosti vodní clony musí být zajištěna po celou dobu požární odolnosti stanovenou pro požárně dělící konstrukci, kterou má vodní clona nahradit.
Zavodněné části vodních clon instalované v exteriérech musí být chráněné před mrazem.
Kontrola a údržba vodní clony se má provádět aspoň 1x ročně.
U vodních clon lze v úrovni podlahy instalovat odtok vody.
1.3.7 Sprinklerové hasicí zařízení
Druhy sprinklerových zařízení
- suchá soustava:
Zařízení ve strojovně až po suchou ventilovou stanici je naplněno vodou. Nad ventilovou stanicí je celý trubní systém naplněn stlačeným vzduchem. V případě otevření ventilové stanice uniká touto hlavicí nejprve vzduch, který je zároveň odpouštěn rychlootvíračem na ventilové stanici. Po úniku vzduchu se otevře ventilová stanice a do potrubního rozvodu vniká voda, která začíná hasit s určitým zpožděním. Toto je důvodem, proč se suchá soustava užívá pouze v případech, kde je nebezpečí zamrznutí nebo naopak při teplotách blízkých varu. -
mokrá soustava:
Celé zařízení včetně rozvodů je naplněno tlakovou vodou až k nejvzdálenější hlavici. V případě požáru proudí rozptýlená voda ihned do ohniska požáru.
Obrázek 1.3.7 – 1: Napojení sprinklerů
Obrázek 1.3.7 – 2 :Schéma sprinklerů v objektu, firma Shark, spol.s r.o.
- 1. Hlavní nádrž
- 2. Hlavní čerpadlo
- 3. Řídící ventil – suchý
- 4. Řídící ventil – mokrý
- 5. Sprchové hlavice – stojaté provedení
- 6. Sprchové hlavice – zavěšené provedení
- 7. Tlaková nádrž
- 8. Zkušební potrubí
- 9. Zkušební potrubí
- 10. Plnící potrubí
- 11. Kompresor
- 12. Poplachový zvon
- 13. Požární ústředna
- 14. Poplachový zvon
- 15. Kontaktní tlakoměr
- 16. Elektrorozvaděč
1.4 Princip dimenzování vodovodu zjednodušenou metodou
1.4.1 Výpočet vnitřního vodovodu zjednodušenou metodou
Platí zde ČSN EN 806 - 3 ( 75 54 10 ): Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 3: Dimenzování potrubí - Zjednodušená metoda. Výpočet nelze uplatnit pro výpočet potrubí požárního vodovodu, cirkulačního potrubí teplé vody. Pro vodovodní přípojku a případné přívodní potrubí vně domu je při dimenzování zjednodužšenou metodou nutno stanovit výpočtový průtok a tlakové ztráty Δppříp.
Podmínky použití zjednodušeného výpočtu pro teplou i studenou vodu:
- Může se použít pro rodinné domy podle ČSN 73 43 01 Obytné budovy.
- Může se použít pro bytové domy podle ČSN 73 43 01 Obytné budovy do pěti nadzemních podlaží s jedním schodištěm, ze kterého jsou byty přímo přístupné.
- Může se použít pro administrativní budovy podle ČSN 73 43 01 Obytné budovy do pěti nadzemních podlaží s jedním schodištěm.
- Může se použít pro prodejny, ve kterých se voda používá pouze k osobní hygieně zaměstnanců a úklidu a nepředpokládá se hromadné a nárazové používání zařizovacích předmětů.
-
Může se použít pro multifunkční budovy s byty, administrativními prostory a prodejnami, které splňují výše uvedená kriteria.
Pro body 1 – 5 se předpokládá běžná instalace, tzn. že jmenovité výtoky nejsou větší než je uvedeno v tabulce 3.3.1 – 2, charakter odběru vody nezpůsobí překročení výpočtového průtoku uvedeného v příloze B normy, není navrhován nepřetržitý odběr vody (odběr delší než 15 minut).
Hydrodynamický přetlak vody na vstupu do budovy musí být takový, aby tlaková ztráta třením a místními odpory v potrubí vnitřního vodovodu mohla dosáhnout až 150 ( kPa ) a před výtokovou armaturou zůstal hydrodynamický přetlak nejméně 100 ( kPa ) ( před tlakovým splachovačem záchodové mísy min. 120 ( kPa ) a před speciálními výtokovými armaturami např. hydromasážními sprchami i více podle údajů výrobce ). Aby tato podmínka mohl být splněna, nesmí být potrubí extrémně dlouhé ( jde např. o budovy s nadprůměrnými rozměry, kde je dvě a více schodišť ).
Obrázek 1.4.1 – 1: Hydrodynamický tlak
Hydrostatický přetlak u výtokové armatury nemá být větší než 500 ( kPa ) ( výjimkou jsou zahradní výtokové armatury nebo armatury v garáži, max. 1000 ( kPa )). U některých výtokových armatur, např. termostatické směšovací baterie, může být potřebný vyšší hydrodynamický přetlak. Tento požadavek pak musí být ve výpočtu zohledněn.
Obrázek 1.4.1 – 2: Hydrostatický tlak
Tabulka 1.4.1 – 1: Přípustné průtočné rychlosti
potrubí |
max. rychlost (m.s -1 ) |
Ležatá potrubí,stoupací potrubí, podlažní rozvodná potrubí |
2,0 |
Připojovací potrubí ( k jedné výtokové armatuře ) |
4,0 Pro měděné potrubí podle ČSN EN 12 502-2 nejvýše 3.0 (m.s-1) |
Tabulka 1.4.1 – 2: Hodnoty výtokových jednotek LU a jmenovitých výtoků QA studené nebo teplé vody pro výtokové armatury
Výtoková armatura |
DN |
Jmenovitý výtok QA ( l.s-1 ) |
Hodnota LU |
Nádržkový splachovač, směšovací baterie u umyvadla, umývátka nebo bidetu |
15 |
0,1 | 1 |
Výtokový ventil pro umyvadlo, umývátko, pračku v domácnosti1) nebo myčku nádobí1), směšovací baterie pro dřez, výlevku nebo sprchu |
15 |
0,2 | 2 |
Tlakový splachovač pisoárové mísy nebo stání, výtokový ventil u výlevky nebo v kotelně |
15 |
0,3 | 3 |
Směšovací baterie u vany, velkokuchyňského dřezu nebo prádelnových necek |
15 |
0,4 | 42) |
Výtoková armatura na zahradě nebo v garáži |
15 |
0,5 | 5 |
Směšovací baterie u velkokuchyňského dřezu, velkoobjemové vany, sprchy |
20 |
0,8 | 8 |
Tlakový splachovač záchodové mísy |
20 |
1,5 | 15 |
- Pro jiné pračky nebo myčky se jmenovitý průtok určí podle údajů výrobce.
- Pokud se stanovuje výpočtový průtok QD, je při jedné výtokové armatuře hodnota LU = 3, při dvou a více výtokových armaturách je hodnota LU = 4.
Tabulka 1.4.1 -3: Hodnoty výtokých jednotek LU k určení průměru potrubí vybraných materiálů
a)
Potrubí z PPR, PN 20 | |||||||||||||
Max.součty | LU | 1 | 2 | 3 | 3 | 4 | 6 | 13 | 30 | 70 | 200 | 540 | 970 |
Největší hodnoty | LU | 2 | 4 | 5 | 8 | ||||||||
Max.délka potrubí | m | 20 | 12 | 8 | 15 | 9 | 7 | ||||||
da x s | mm | 16 x 2,7 | 20 x 3,4 | 25x4,2 | 32x5,4 | 40x6,7 | 50x8,4 | 63x10,5 | 75x12,5 | ||||
di | mm | 10,6 | 13,2 | 16,6 | 21,2 | 26,6 | 33,2 | 42 | 50 |
b)
Potrubí z nerezavějící oceli | |||||||||||
Max.součty | LU | 2 | 10 | 20 | 50 | 165 | 430 | 1050 | 2100 | ||
Největší hodnoty | LU | 5 | 8 | 8 | |||||||
Max.délka potrubí | m | 15 | 9 | 7 | |||||||
da x s | mm | 15x1,0 | 18x1,0 | 22x1,2 | 28x1,2 | 35x1,5 | 42x1,2 | 54x1,5 | 76,1x2 | ||
di | mm | 13 | 16 | 19,6 | 25,6 | 32 | 39 | 51 | 72,1 |
c)
Měděné potrubí | ||||||||||||||
Max.součty | LU | 1 | 2 | 10 | 20 | 50 | 165 | 430 | 1050 | 2100 | ||||
Největší hodnoty | LU | 5 | 8 | 8 | ||||||||||
Max.délka potrubí | m | 20 | 15 | |||||||||||
da x s | mm | 12x1,0 | 15x1,0 | 18x1,0 | 22x1,0 | 28x1,5 | 35x1,5 | 42x1,5 | 54x2 | 76,1x2 | ||||
di | mm | 10 | 13 | 16 | 20 | 25 | 32 | 39 | 50 | 72,1 |
d)
Ocelové pozinkované potrubí | ||||||||||
Max.součty | LU | 4 | 16 | 40 | 160 | 300 | 600 | 1600 | ||
Největší hodnoty | LU | 5 | 8 | 15 | 8 | |||||
Max.délka potrubí | m | 3 | 20 | 14 | 6 | |||||
DN | 15 | 20 | 25 | 32 | 40 | 50 | 65 | |||
di | mm | 16 | 21,6 | 27,2 | 35,9 | 41,8 | 53 | 68,8 |
Dimenzování potrubí příslušného úseku zjednodušenou metodou se provádí tak, že se sečtou hodnoty výtokových jednotek výtokových armatur, které zásobují tento úsek potrubí vodou. Stanovíme průměr potrubí v závislosti na součtu výtokových jednotek, největší hodnotě výtokových jednotek, materiálu a délce potrubí podle tabulky 3.3.1 – 3 a) – d). Pro jiné materiály lze užít ČSN EN 806-3, v případě, že v ní nejsou uvedeny, vybere se tabulka s materiálem s nejvíce podobnými vlastnostmi.
V místě odbočení potrubí studené vody k ohřevu se hodnoty výtokových jednotek teplé vody sčítají s hodnotami výtokových jednotek studené vody.
Dimenzování:
- zjednodušenou metodu výpočtu lze použít, platí-li nerovnost:
pdis ≥ pminFl + Δpe + ΔpWM + ΔpAp + Δppříp + Δpvv
Kde:
pdis : dispoziční přetlak vody v místě napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu v ( kPa ).
pminFl : minimální požadovaný hydrodynamický přetlak u nejvyšší a nejvzdálenější výtokové armatury, zpravidla nejméně 100 ( kPa ).
Δpe : tlaková ztráta způsobená rozdílem mezi výškovou úrovní nejvyšší výtokové armatury a místa napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad pro veřejnou potřebu ( hydrostatický přetlak v kPa ).
ΔpWM : tlakové ztráty vodoměrů, v kPa ( podle dokumentace výrobce ).
ΔpAp : tlakové ztráty napojených zařízení, např. průtokových ohřívačů vody nebo zařízení pro úpravu vody, v ( kPa ) ( údaje poskytne výrobce ).
Δppříp : tlaková ztráta ve vodovodní přípojce a případném přívodním potrubí vnitřního vodovodu vně budov, v ( kPa ) určená dle ČSN 75 54 55 při výpočtovém průtoku stanoveném podle ČSN EN 806–3.
Δpvv : součet tlakových ztrát třením a místními odpory ( tvarovkami a běžnými armaturami ) v potrubí vodovodu uvnitř budovy, předpokládá se celková hodnota 150 ( kPa ).
- Potrubí se rozdělí na úseky od výtokové armatury k odbočujícímu potrubí nebo od odbočujícího potrubí k další odbočce. Za úsek považujeme tu část potrubí studené či teplé vody o konstantním průtoku.
- Určíme součet výtokových jednotek v jednotlivých úsecích potrubí studené nebo teplé vody počínaje od nejvzdálenější výtokové armatury. Počet výtokových jednotek připadajících na příslušný úsek potrubí je dán počtem výtokových armatur, které tento úsek zásobuje vodou a hodnotami výtokových jednotek těchto armatur.
- Na potrubí o vnitřním průměru di ≤ 10 ( mm ) může být napojeno pouze 1 odběrné místo s hodnotou výtokových jednotek LU = 1. Na potrubí o 10 < di ≤ 13 ( mm ) může být napojeno pouze 1 odběrové místo s hodnotou výtokových jednotek LU ≤ 2, viz tabulka 1.4.1-3.
- Potrubí o DN 15 nemá být delší než 3 ( m ) a může zásobovat jen 1 odběrné místo o hodnotě LU ≤ 4, viz tabulka 1.4.1-3.
- Určíme průměr potrubí v příslušném úseku podle součtu výtokových jednotek a materiálu potrubí s použitím tabulky 3.3.1 – 3 a)-d), případně normy. Při určování průměru potrubí je třeba přihlížet též k největší jednotlivé hodnotě výtokových jednotek, kterou má některá ze zásobovaných výtokových armatur a k délce potrubí, jež nesmí překročit maximální hodnotu uvedenou v normě.
- V národních poznámkách je ustanoveno omezující použití pozinkovaného potrubí DN 15, dovolují použití potrubí o vnitřních průměrech do 13 ( mm ) jen pro jednu výtokovou armaturu a předepisují větší průměry pro potrubí zásobující tlakové splachovače záchodových mís. Při dimenzování vodovodních přípojek a potrubí vně výše uvedených budov se výpočtový průtok může stanovit podle grafů v příloze B normy a tlakové ztráty se vypočtou podle ČSN 75 54 55 Výpočet vnitřních vodovodů, nebo podle podkladů výrobce potrubí.
1.4.2 Dimenzování potrubí u tzv. smíšených instalací
Jde o budovy, kde část budovy splňuje podmínky pro běžnou instalaci a část instalace je instalací speciální. Smíšené instalace je vhodné dimenzovat podle ČSN 75 54 55 Výpočet vnitřních vodovodů.
Potrubí přivádějící vodu k oběma částem smíšené instalace a vodovodní přípojka se dimenzují buď na výpočtový průtok, který je součtem výpočtových průtoků ( nebo jejich částečných hodnot ) v běžné a speciální instalaci nebo na větší z výpočtových průtoků, pokud se odběry vody v obou částech instalace nemohou vyskytovat součastně. Pokud je na vstupu potrubí do budovy se smíšenou instalací dostatečný přetlak vody, může se potrubí patřící k běžné instalaci, které není extrémně dlouhé, dimenzovat zjednodušenou metodou dle ČSN EN 806 – 3, potrubí speciální instalace se musí dimenzovat podle ČSN 75 54 55. V běžné instalaci se předpokládá celková hodnota tlakových ztrát v potrubí 150 ( kPa ), v potrubí speciální instalace se tlakové ztráty v potrubí musí stanovit výpočtem.
1.4.3 Výpočet požární vody
Podmiňující faktory:
- Charakter zástavby.
- Výška zástavby.
- Rozloha obestavěného prostoru požárních úseků.
- Hořlavost nosných a protipožárních dělících konstrukcí.
- Výpočtové požární zatížení.
- Charakter a rychlost odhořívání v materiálu v závislosti na tvaru, rozměru a sestavení konstrukce.
- Vliv protipožárních bezpečnostních opatření a jejich účinnost.
Shrnutí kapitoly
První kapitola je svým obsahem velmi rozsáhlá. Dozvěděli jste se, že existuje mezinárodně platný dokument o obecné ochraně vody. Znáte už také základní fyzikální, chemické a mikrobiologické vlastnosti vody. Kdyby jste v praxi měli navrhnout vodovodní přípojku, nebyl by to pro vás už problém. Znáte, jaký směr a sklon musí vodovodní přípojka mít. Víte, že je nutno ji umístit do nezámrzné hloubky. Znáte též možnosti umístění vodoměrné soustavy. Tato kapitola vás seznámila i s problematikou požárních rozvodů. Víte, jak dimenzovat požární rozvody. Rozeznat a správně použít typy požárních zařízení je pro vás nyní hračkou. Seznámili jste se s principem výpočtu vnitřního vodovodu zjednodušenou metodou.
Vytisknout | Nahoru ↑