TZB I. »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Poznáte rozdíl mezi žumpou a septikem. Získáte základní orientaci v legislativě.

Cíle kapitoly

1. Naučíte se dimenzovat čistící zařízení.
2. Získáte přehled nejen o způsobech čištění, ale i o současné platné legislativě v této oblasti.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Tato kapitola je trochu méně časově náročná, než byly předchozí. Počítejte s cca 60 minutami.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Žumpa, septik, domovní čistírny odpadních vod, legislativa.

7.1 Žumpy, septiky, domácí ČISTÍRNY odpadních vod

Samostatný objekt, např. rodinný dům, chata, menší bytový dům apod. má několik možností nakládání se splaškovými odpadními vodami. Pokud je v blízkosti veřejná kanalizace pro veřejnou potřebu, napojí se objekt přípojkou na tuto veřejnou kanalizaci pro veřejnou potřebu a splaškové odpadní vody z objektu jsou vyčištěny v městské čistírně odpadních vod. Pokud napojení na veřejnou kanalizaci pro veřejnou potřebu není technicky možné, máme několik možností lišících se navzájem jejich účinností vyčištění odpadních vod. Základními a v praxi též i nejběžnějšími typy čištění domovních splaškových odpadních vod jsou žumpa, septik a nově též i domovní čistírny odpadních vod.

Z hlediska zákona č.428/2001 Sb. ve znění navazujících změn nejsou zařízení jako septiky, žumpy, zařízení pro hrubé předčištění odpadních vod a jednoduchá zařízení s mechanickou funkcí považována za čistírny, pokud nejsou pravidelně sledována a obsluhována. První dvě jmenovaná čistící zařízení nepatří svou účinností k nejvýkonnějším způsobům čištěním. Účinnost obou zařízení se pohybuje okolo 20-25 %. Žumpu a septik navrhujeme pouze v těch případech, kde není jiná možnost čištění odpadních vod v centrální čistírně odpadních vod, nebo ekonomické náklady na jiný způsob čištění by byly příliš vysoké.

7.1.1 Žumpy

V praxi jsou nejznámější žumpy betonované na místě. Specializované firmy však mají v nabídce i montované výrobky z plastových a jiných materiálů. Kombinací kladných vlastností materiálů dosahujeme lepších uživatelských vlastností. Například konstrukce obvodového pláště žump z plastů využívá jeho lehkosti, chemické odolnosti a vodotěsnosti. U dvouplášťových žump pak vybetonováním vnitřního mezipláště získáme žumpu se statickými vlastnostmi betonových žump jako je např. únosnost, odolnost proti tlaku zeminy a odolnost proti zatížení od vozidel.

Do žump se přivádí výhradně odpadní splaškové vody. Nesmí se do nich přivádět povrchové, srážkové, pramenité, podzemní nebo chladicí vody či kondenzované vody.

Akumulované splaškové odpadní vody pravidelně vyvážíme k hygienicky nezávadnému zneškodnění.

Obrázek 7.1.1 – 1: Dvouplášťová žumpa, firma Asio spol. s r.o.

Žumpa je bezodtoková podzemní nádrž sloužící k zachycování a uchovávání odpadní vody z objektu. Z technologického hlediska k nim přiřazujeme i akumulační jímky nebo nádrže sloužící k jímání toxických odpadních vod.

Umístění žumpy musí být vždycky takové, aby k ní byl volný buď přístup nebo příjezd. Pokud je žumpa umístěna v blízkosti objektu, je minimální vzdálenost mezi vnější stěnou žumpy a vnější stěnou objektu 1,0 ( m ).

Nejmenší vzdálenost žumpy včetně přítokového potrubí od domovních studní pro zásobování vodou je:

5 m – málo propustné prostředí

12 m – propustné prostředí

Nejmenší vzdálenost žumpy včetně přítokového potrubí od veřejných a neveřejných studní pro zásobování vodou je:

12 m – málo propustné prostředí

30 m – propustné prostředí

Z hlediska stavebního musí být žumpa vodotěsná, musí odolávat předpokládaným tíhovým účinkům zastropení a jeho zásypu, nahodilému zatížení povrchu, hydrostatickému tlaku náplně žumpy i případnému vztlaku podzemní vody. Platí zde ustanovení ČSN EN 12 566 – 3/2006.

Vnitřní prostor žumpy má být odvětrán přítokovým potrubím připojené vnitřní kanalizace a jejím větracím potrubím, nebo samostatným větracím potrubím vyvedeným nad střechu odvodňované budovy a ukončeným ventilační hlavicí. Minimální světlost větracího potrubí má být 100 ( mm ). Požadavku odvětrání žumpy nevyhovuje provedení větracího potrubí ukončeného pod střechou přivzdušňovacím ventilem.

Odpadní vody ze žumpy není dovoleno vypouštět ani ve zředěném stavu do vodních recipientů nebo odvodňovacích příkopů, ani jimi nelze přihnojovat v době vegetace zahrady, louky a pole. Způsob likvidace splašků ze žumpy musí být v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí a s požadavky městské ČOV, do které jsou splašky přiváženy k likvidaci. Objem splaškových odpadních vod ze žump dovážených do městské ČOV nemá být větší než 10% skutečného denního přítoku odpadních vod, pokud není zvolen zvláštní režim provozu čistírny, přičemž se musí množství a znečištění dovážených odpadních vod zahrnout do výpočtů čistírny.

7.1.2 Septiky

Pro instalaci septiků je nutno dodržet národní nebo jiné předpisy a pokyny výrobce. Odtokové potrubí ze septiku musí sklon minimálně 0,5%. S ohledem na velikost septiku je nejmenší jmenovitá světlost přítoku a odtoku DN 100 ≤ 6 ( m³ ) a DN 150 > 6 ( m³ ). Přítokové a odtokové potrubí musí být navrženo tak, aby ani při maximálním průtoku nedošlo k přetížení ani ke vzdutí na přítoku. Na přítoku nebo na odtoku se musí navrhnout přístup pro odběr vzorků v rámci běžné obsluhy, pro odstraňování kalu, pro čištění a obsluhu.

Aby bylo zabráněno tvorbě bioplynu, musí být septik a přítokové potrubí vhodným způsobem odvětráno.

Z konstrukčního hlediska musí být septik vyřešen tak, aby odolal účinkům zatížení zemním tlakem, hydrostatickému zatížení a nahodilému zatížení dopravou.

Spoje šachetních dílců musí být vodotěsné a přizpůsobeny sedání zeminy. Rozdělovací šachta má být umístěna přímo na zrnitý výplňový materiál tak, aby byla rovná a stabilní. Upřednostňuje se gravitační přívodní systém. Pokud to není možné, musí být použit systém přečerpávání. Pro gravitační systém musí být mezi septikem a rozdělovací šachtou zajištěn minimální sklon 0,5%. Před osazením septiku je vhodné zvážit použití lapáku tuku. Zemní infiltrační systém se doporučuje budovat pokud možno těsně k úrovni terénu. Rozváděcí infiltrační potrubí musí být uloženo do filtračního materiálu otvory směrem dolů. Nejmenší šířka dna příkopů musí být 0,5 ( m ). Maximální délka příkopů smí být nejvýše 30 ( m ) s maximálně 5-ti příkopy pro gravitační systém. Minimální vzdálenost mezi boky sousedících příkopů musí být nejméně 1 ( m ).

Obrázek 7.1.2 – 1:Septiková nádrž se zemním pískovým filtrem, firma Asio spol.s r.o.

Pro zatížení zemním tlakem platí:

• svislá složka : h x 18 ( kN.m ^-2 ) objemová tíha zeminy 18 ( kN.m ^-2 )
• vodorovná složka : K x D x 18 ( kN.m ^-2 )
  

  Kde:

  K: Součinitel vnitřního úhlu tření pro různé druhy zemin.

  K = 0,33 písek

  K = 0,27 štěrk

  K = 0,50 ostatní zásypové materiály

  D: Vzdálenost mezi povrchem terénu a bodem, kde zatížení působí.

  h: Výška nadloží.

Pro zatížení vodním tlakem platí:

• svislá složka : H _w x 10 ( kN.m ^-2 )
  objemová tíha vody: 10 ( kN.m ^-2 )
  
• nejvyšší vodorovná složka: D x 10 ( kN.m ^-V )
• H _w : výška hladiny spodní vody.

Do septiku není dovoleno přivádět dešťové vody. Pro vypouštění odpadních vod ze septiku do kanalizace pro veřejnou potřebu je nutné povolení vodoprávního úřadu ( zákon č. 274/2001 Sb.). Zákon 254/2001 Sb. pak udává podmínky vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních.

7.1.3 Domovní čistírny odpadních vod

Pro likvidaci odpadních vod z malých čistíren odpadních vod do 50 EO můžeme použít společně zemní infiltrační systémy.

• EO:
  Populační ekvivalent ( jeden ekvivalentní obyvatel ) míra znečištění vyjádřená organickým biologickým odbouratelným zatížením s pětidenní biochemickou spotřebou kyslíku 60 g kyslíku/den ( vyhláška 428/2001 Sb., část osmá, oddíl první, § 16, písmeno e ).

Rozlišují se 4 typy zemního infiltračního systému. Jejich výběr je podmíněn klimatickými podmínkami, hladinou podzemní vody, geologickým podložím a vlastním umístěním odkanalizovávaného objektu. Při návrhu zemního infiltračního systému musí být zabezpečena ochrana podzemních vod, především musí být chráněny zdroje vody používané k lidské spotřebě. Filtrační materiál plochy musí být vzdálen od nejbližšího objektu obytných budov minimálně 4 ( m ). Stejná vzdálenost platí i pro nejbližší okraj komunikace nebo příkopu. Pro malé vodní toky platí, že vzdálenost plochy pro zneškodňování splašků musí být alespoň 10 ( m ) od jejich nejvyšší hladiny.

A) Typy zemních infiltračních systémů :

• Vsakovací příkop – upřednostňuje se gravitační přívodní systém, není-li to možné, použije se přečerpávání. Výkopy rýh pro rozdělovací šachty a potrubí musí být provedeny tak, aby bylo možno zhotovit pískové lože ( 10 mm ) pod rozdělovací šachtou a potrubím. Dno musí být rovné. Náplň příkopu tvoří zrnitý výplňový materiál. Centrálně k ose se sklonem ( 0,5 ± 0,5 )% ve směru průtoku musí být uložena rozváděcí infiltrační potrubí. Poté je aplikována geotextilie, na niž je proveden zásyp.

• Mělké filtrační lože – skládá se z jediné výkopové jámy s rovným dnem, přičemž plocha mělkého infiltračního lože je shodná s plochou vsakovacích příkopů a hloubka lože je závislá na zámrzné hloubce, hladině spodní vody a hloubce odtokového potrubí. Aplikuje se výhradně v oblastech s písčitou konzistencí. Maximální rozměry jsou 30 ( m ) délky a 8 ( m ) šířky.

• Svislé infiltrační lože – navrhuje se v rozpukaném horninovém prostředí, nebo v zeminách propustných, nikoliv však vhodných pro aplikaci systému vsakovacích příkopů. Dno musí být rovné a musí být umístěné nejméně 0,90 ( m ) pod úrovní výtoku z rozdělovací šachty. Optimální umístění dna lože je 1,1 ( m ) pod terénem a max. hloubkou 1,6 ( m ). Rozměry lože jsou 5 ( m ) šířka, maximální délka 30 ( m ), minimální délka je 4 ( m ). V rozpukaném horninovém prostředí se doporučuje pokrytí dna výkopové jámy geotextilií nebo síťovou pleteninou.

• Infiltrační násyp – aplikují se v případě vysoké hladiny spodní vody, nebo v případě, kdy skalní podloží je příliš blízko terénu. Konstrukční řešení je obdobné jako v případě svislého infiltračního lože. Rozdílné je založení, infiltrační násypy se provádějí na terénu zbaveném vegetace. Investiční náklady také zvyšuje nutnost čerpadel pro přečerpávání předčištěných odpadních vod ( zvýšený násyp ). Nejmenší rozměry infiltračního násypu jsou 4 ( m ) délka a 5 ( m ) šířka.

Zemní infiltrační systémy se skládají z potrubí, přívodního a rozdělovacího potrubí – použití polních drenážních trubek je zakázáno ( min. ID = 80 mm pro gravitační systémy, pro tlakové pak ID = 32 mm ), pro výplňový materiál se používá obvykle u písku frakce 2 – 8 ( mm ), u štěrku 8 – 32 ( mm ), geotextilie – vhodný je typ T, síťová pletenina – typ X. Pro zajištění účinného a rovnoměrného rozdělení přítoku předčištěných odpadních vod používáme dávkovací systém. Pokud je navrženo větrací potrubí, musí být osazeno uvnitř výplňového materiálu do roviny.

Předběžná hlediska na místo osazení zemního infiltračního systému:

• Výchozí předpoklady:
  Typ zařízení
  Populační ekvivalent
  Navržený způsob zásobování vodou objektu
• Situační podklady:
  Celková oblast pro místo osazení
  Území, které je k dispozici pro zneškodňování předčištěných odpadních vod
  Sousední stávající budovy
  Sousedící navržená a výhledová zástavba
  Sousedící stávající komunikace
  Sousedící navržené a výhledové komunikace
  Ohraničená místa pro osazení
  Topografie
  Nadmořská výška místa osazení
  Poloha zdrojů podzemní vody, studní, pramenů apod., jež by mohly ovlivnit funkci zemního infiltračního systému
  Poloha vedení technického vybavení
  Zemina v blízkosti plochy pro zneškodňování
  Poloha blízkých vodních toků
  Výskyt skalních hornin
  Místa vypouštění odpadních vod
• Podrobné údaje o zemině:
  Filtrační součinitel zeminy
  Typ ornice
  Typ podorničí
  Přítomnost vrstev nepropustné zeminy
  Přítomnost velmi propustných vrstev zeminy
  Zámrzná hloubka
• Geologické podklady :
  Typ skalního podloží
  Propustnost skalního podloží
  Hloubka skalního podloží
• Hydrologické podklady:
  Typ zvodnělé vrstvy
  Hloubka nejvyšší sezónní hladiny podzemní vody
  Hydrodynamické charakteristiky podzemní vody
  Hloubka zdrojů podzemní vody, studní apod.
  Jakost podzemní vody v podloží

B ) Malé čistírny odpadních vod

Navrhují se pro skupiny do 50 obyvatel a používají se pro čištění splaškových odpadních vod.

Podkladem pro dimenzování slouží následující údaje:

• Celkové zatížení znečištěním EO.

• Minimální a maximální zatížení, které může čistírna zpracovat.

• Kriteria vztahující se na minimální objem.

• Dodatečné návrhové hodnoty nebo kriteria pro splaškové odpadní vody jiného původu ( restaurace, hotel, malé provozovny ).

Obrázek 7.1.3 – 1: ČOV s mikrofiltrací pro 3 – 25 EO, firma Asio spol. s r.o.

Čistírny musí po dobu své životnosti odolávat zatížením:

1. Zatížení zemním tlakem

2. Zatížení hydrostatickým tlakem

3. Zatížení chodci

Pro zatížení zemním tlakem platí:

• svislá složka : h x 18 ( kN.m ^-2 )
  objemová tíha zeminy 18 ( kN.m ^-2 )
• vodorovná složka : K x D x 18 ( kN.m ^-2 )
  
  Kde:
  K: Součinitel vnitřního úhlu tření pro různé druhy zemin.
  K = 0,33 písek
  K = 0,27 štěrk
  K = 0,50 ostatní zásypové materiály
  D: Vzdálenost mezi povrchem terénu a bodem, kde zatížení působí ( m ).
  h: Výška nadloží.

Pro zatížení hydrostatickým tlakem platí:

• svislá složka : H _w x 10 ( kN.m ^-2 )
  objemová tíha vody: 10 ( kN.m ^-2 )
• Nejvyšší vodorovná složka: D x 10 ( kN.m ^-2 )
• H _w : Výška hladiny spodní vody.

Zatížení chodci se uvažuje pouze případě, kdy krytí ČOV je h < 1,0 ( m ). Pokud tato situace nastane, počítá se ze zatížením 2,5 (kN.m ^-2 ).

Účinnost čištění: R =

Kde:

P _o : Hodnota stejného ukazatele v odtoku.

P _i : Hodnota daného ukazatele v přítoku.

R: Účinnost vyjádřená podílem daných ukazatelů ( CHSK, BSK ₅, Nl ).

Malé čistírny odpadních vod musí být vodotěsné. Jsou zhotoveny z různých materiálů jako např. sklolaminát ( GRP ), polyethylen ( PE ), ocel a polypropylen (PP).

Podle způsobu čištění odpadních vod dělíme malé ( též domovní ) čistírny odpadních vod na:

• anaerobní čistírny odpadních vod
  
  Principem je čištění odpadních látek za nepřítomnosti vzduchu. Používají se pro čištění odpadních vod s vysokým organickým znečištěním a pro stabilizaci kalu. Tato technologie je doporučována u objektů, které nejsou trvale obydleny. Vlastní čistírna je tvořena kompaktní dělenou nádrží složenou z části usazovací, anaerobního reaktoru s biofiltrem a s dosazovacím prostorem.
• aerobní čistírny odpadních vod
  
  Při tomto způsobu čištění se uplatňují procesy podmíněné činností aerobních bakterií. Jsou to mikroorganismy, které rozkládají organické látky obsažené v odpadních vodách za přítomnosti kyslíku. V praxi se uplatňují 2 způsoby aerobního čištění:
  
  intenzivní
  extenzivní
  
  • Intenzivní aerobní čištění
    aktivace, biofiltr, rotační biofilmové reaktory
  • Extenzivní aerobní čištění
    vegetační čistírny, biologické rybníky

• aktivace
  • Nejčastější způsob biologického čištění odpadních vod.
  • Skládá se z aerované nádrže ( reaktor ), separační nádrže.
  • Vyčištěná odpadní voda je vypuštěna do recipientu nebo na další stupeň čištění, zahuštěný aktivovaný kal z dosazovací nádrže je vrácen recirkulací zpět do aktivační nádrže.
• biofiltry
  • Nejběžnější jsou skrápěné.
  • Výhodou těchto zařízení jsou nízké energetické nároky a snadná obsluha.
  • Mikroorganismy směsné kultury jsou přichycené na pevném podkladu – nosiči biomasy a vytvářejí tak biologický film, na který je rozstřikována odpadní voda.
• biodisky
  • Biodiskové čistírny jsou založeny na obdobném principu, bionosič však není skrápěn, nýbrž rotuje.

Obrázek 7.1.3 – 2: Nerezová domovní ČOV, firma Metal              Management spol. s r.o.

Kořenové čistírny odpadních vod

• Prakticky všechny jsou navrhovány s horizontálním průtokem a s mechanickým předčištěním ( tříkomorový septik u rodinných domů ).
• Pokud je to žádoucí, mohou být ještě aplikovány dočišťovací biologické rybníčky.
• Plocha čistícího filtru kolísá v rozmezí 2 – 10 ( m² ) na 1 obyvatele.
• Nejčastěji se navrhuje 5 ( m² ) na 1 obyvatele.
• Velkým kladem tohoto způsobu čištění je, že kořenové čistírny jsou schopny čistit i silně naředěné odpadní vody a jsou odolné proti kolísavému hydraulickému zatížení.
• Kořenové čistírny nejsou vhodné pro čištění koncentrovaných odpadních vod.
• Pro osázení se nejčastěji používá rákos obecný, často v kombinaci s chrasticí rákosovitou případně orobincem širokolistým.

Obrázek 7.1.3 – 3: Princip kořenové čistírny odpadních vod

Obrázek 7.1.3 – 4: Kořenová čistírna odpadních vod

a) Rákos obecný, b) Kosatec
Obrázek 7.1.3 – 5: Příklad rostlin vhodných pro kořenové ČOV

7.2 Dimenzování čistících zařízení

1) Žumpa

Velikost akumulačního prostor žumpy: V = n . q . t

Kde:

V: Velikost akumulačního prostoru ( l ).

Při výpočtu objemu žumpy se má přihlédnout k objemu fekálního vozu a doporučuje se počítat s rezervou na zabezpečení nadprůměrné spotřeby vody. Kromě žump pro nesplachované záchody je vhodné minimální objem žumpy navrhnout 3 (m ³ ).

n: Počet připojených obyvatel.

t: Časový interval vyprazdňování žumpy ve dnech.

Interval vyprazdňování žumpy navržený pro výpočet se musí v návrhu zdůvodnit.

q: Specifické průměrné denní množství odpadních vod vypouštěných do žumpy ( l.obyv. ^-1.d ^-1 ).

Stanovuje se pro individuálního odběratele na základě místních podmínek a průzkumu, odborným odhadem, výpočtem potřeby vody provedeným individuálním rozborem či podle skutečného výkazu spotřeby vody v řešeném území.

Tabulka 7.2 -1: Specifická průměrná denní množství odpadních vod vypouštěných do žumpy

2) Septik

Návrh velikosti septiku: V = a . n .q . t

Kde:

V: Objem septiku ( m ³ ).

a: Součinitel vyjadřující kalový prostor ( 1,5 ).

n: Počet připojených obyvatel.

q: Specifická potřeba vody ( m ³.obyv. ^-1.d ^-1 ).

t: Doba zdržení ( 3 – 5 dní ).

3) Zemní filtr

Plocha zemního filtru: A =

Kde:

A: plocha zemního infiltračního systému ( m ² )

LTAR: dlouhodobě přípustné ( doporučené ) hydraulické zatížení H ,resp.h v mm.d ^-1

Q _d : celkový denní průtok ( m ³.d ^-1 )

4) Čistírny odpadních vod ( ČOV )

Řídíme se ustanoveními pro dimenzování malých ČOV dle normy ČSN 75 64 02/1998 do 500 EO. Výpočet je pro jednotlivé objekty nebo jejich uskupení, malá sídliště a případně části sídelních celků. Odpadní voda produkovaná ze všech těchto objektů má charakter městských odpadních vod nebo vod obdobného charakteru. Znečištění je vyjádřeno BSK ₅ < 30 kg.d ^-1, CHSK ≤ 800 mg.l ^-1, N _celk ≤ 70 mg.l ^-1, P _celk ≤ 15 mg.l ^-1, poměr CHSK/BSK ₅ = 2, pH = 6,5 – 8,5. Dále platí, že na tyto ČOV nesmí být přiváděny odpadní vody obsahující závadné látky jakékoli koncentrace. Závadné látky jsou definovány ve vyhlášce 6/1977 Sb. Pro tento typ ČOV se má navrhovat oddílná stoková soustava. Pokud jsou, zcela výjimečně, do čistírny přiváděny odpadní vody jednotnou stokovou sítí, pak průtočné množství odpadní vody přitékající za deště do biologické čistírny odpadních vod nemá překračovat maximální hodnotu Q _max = Q _h ( maximální bezdeštný hodinový přítok ), pokud není odlišně dimenzována biologická část ČOV včetně dosazovací nádrže. Pokud je to odůvodněné, zřizuje se před mechanickým čištěním retenční nádrž.

Tabulka 7.2 – 2: Počty EO

Průměrný bezdeštný denní přítok: Q ₂₄ = Q _24m + Q _B

Kde:

Q ₂₄ :Průměrný bezdeštný denní přítok.

Q _{24, m} : Průměrný denní přítok odpadních vod.

Q _B : Přítok balastních vod.

Maximální bezdeštný hodinový přítok: Q _h = Q _24m . k _d + Q _B

Kde:

k_d : Součinitel denní nerovnoměrnosti ( - ).

      k_d = 1,5

Maximální bezdeštný hodinový přítok: Q _h =

Kde:

k_h : Koeficient maximální hodinové nerovnoměrnosti.

Tabulka 7.2 – 3: Koeficient maximální hodinové nerovnoměrnosti

Pro výpočet se uvažuje s hodnotou specifické produkce odpadních vod na 1 EO 150 ( l.d ^-1). Jestliže hodnoty součinitelů nerovnoměrnosti byly získány přímým měřením, mají tyto hodnoty pro výpočet přednost. Denní výpočtový přítok Q_v = Q_d.

Q₂₄ je výchozí hodnota pro určení průměrných hodnot přiváděného znečištění v odpadních vodách, podle nichž se pak dimenzují technologické objekty ČOV s návrhovými parametry obsahujícími údaje vztažené ke dni ( např. produkce kalu ). Technologické objekty čistírny musí být vždy na největší přípustné hydraulické a látkové zatížení.

samostatný úkol

Pročtěte si zákon č.274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, vyhlášku 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č.274/2001 Sb., vyhlášku 146/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č.428/2001 Sb. a nařízení vlády č.61/2003 o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.

shrnutí kapitoly

Kdo z vás věděl před prostudováním této kapitoly o čištění splaškové odpadní vody více než to, že máme žumpu nebo septik? A teď znáte spoustu dalších a mnohem účinnějších metod, jak vyčistit znečištěnou vodu a zjistili jste,jak nesmírně zajímavá je to oblast.