TZB I. »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Tato kapitola je tématicky rozdělena do tří základních okruhů. Prvním je návrh kanalizační přípojky, druhým je seznámení se s různými druhy armatur pro vnitřní kanalizaci a posledním okruhem je dimenzování kanalizačního potrubí.

Cíle kapitoly

1. Uvědomit si důležitost správného návrhu a provedení vnitřní kanalizace.

2. Naučíte se správně dimenzovat potrubí vnitřní kanalizace.

3. Zvládnete správné provedení návrhu kanalizační přípojky.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na prostudování této kapitoly počítejte cca se 120 minutami, ovšem koho zaujmou armatury a výpočet, stráví jejich studiem nepochybně mnohem větší množství času.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Armatura, kanalizační přípojka, dimenzování kanalizace.

6.1 Kanalizační přípojky

Pro návrh a provádění kanalizačních přípojek platí následující normy:

ČSN EN 752 – 1 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 1: Všeobecně a definice

ČSN EN 752 – 2 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 2: Požadavky

ČSN EN 752 – 3 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 3: Navrhování

ČSN EN 752 – 4 ( 75 61 10 ) Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek – Část 4: Hydraulické výpočty a hlediska ochrany životního prostředí

ČSN 75 61 01 Stokové sítě a kanalizační přípojky

ČSN 75 69 09 Zkouška vodotěsnosti stok a kanalizačních přípojek

Obrázek 6.1 – 1: Bezpečná vzdálenost dna výkopu rýhy L v m

Platí: L =

Kde:

H: Hloubka dna výkopu od terénu ( m ).

h: Hloubka základů budovy pod terénem ( m ).

φ: Úhel vnitřního tření zeminy v daném místě ČSN 73 10 01.

6.1.1 Obecné požadavky

• Kanalizaci navrhujeme tak, aby nemohlo dojít k ohrožení stability objektů. Kanalizační přípojky jednotlivých domů odvádějí dočasné a nepravidelné odtoky, i když relativně vysoké. Při návrhu kanalizační přípojky proto musí být zohledněn maximální průtok podle počtu a druhu napojených zařizovacích předmětů. Po navržení přípojek kanalizace je nutno překontrolovat vzájemné ovlivňování systémů stok a kanalizačních přípojek.

• Při dimenzování kanalizačních přípojek se používá průtok z vnitřní kanalizace a přilehlých pozemků, stanovených dle ČSN 12 056 a ČSN 75 67 60.

• Průmyslové odpadní vody se počítají zvlášť.

• Samostatnou domovní kanalizační přípojkou má mít každá nemovitost

• Skupinové odvodnění např. dvou a více nemovitostí jednou kanalizační přípojkou nebo odvodnění rozsáhlé nemovitosti několika přípojkami je vyjímečné a je možné provést pouze se souhlasem provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu.

• Kanalizační přípojky s DN > DN 250 musí být napojeny na stokovou síť ve vstupních spojných šachtách nebo komorách, podle zásad platných pro spojování stok v šachtách nebo komorách.

• Nejmenší dovolená světlost potrubí kanalizační přípojky je DN 150. Při jmenovité světlosti > DN 200 je nutno projektovou dokumentaci doložit hydrotechnickým výpočtem.

• Nejmenší dovolený sklon kanalizační přípojky jmenovité světlosti DN 200 je 10 ‰ a DN 150 je 20 ‰. Největší dovolený sklon kanalizační přípojky je 400 ‰.

• Kanalizační přípojka má být v jednotném sklonu, co nejkratší, v přímém směru, kolmá na stoku mimo napojovacího oblouku, nebo krátkých přípojek délky cca 2 (m) a stejného profilu.

• V šířce 0,75 (m) od osy potrubí na obě strany nesmí být území nad kanalizační přípojkou zastavěné, ani osázené stromy, aby bylo možno přípojku opravit.

• Vstup do kanalizačních přípojek se zajišťuje vstupními šachtami nebo čistícími kusy dle 8.8 ČSN EN 752-3:1998. Vstupní šachtu nebo čistící kus obvykle umisťujeme na hranici pozemku napojované nemovitosti.

• Kanalizační přípojky < DN 200 včetně přípojek od dešťových vpustí, se připojují na stoky v úseku mezi šachtami pod úhlem 45⁰výjimečně až 90⁰.

• Výškově se přípojky zaúsťují u neprůlezných stok do horní poloviny profilu stoky, u průchozích a průlezných stok dnem v úrovni hladiny průměrného bezdeštného průtoku nebo stávající vložky.

• Přípojky < DN 200 se mohou zaústit výjimečně do vstupních šachet koncových, do průběžných jen se souhlasem provozovatele nebo vlastníka sítě.

• Je-li výškový rozdíl mezi přípojkou a stokou v místě napojení nebo v případě vysoké hladiny spodní vody příliš velký, je možné po dohodě s provozovatelem nebo vlastníkem stokové sítě zhotovit na přípojce spadišťovou šachtu nebo spádový stupeň ve vstupní šachtě.

6.1.2 Projekt kanalizační přípojky

1. Situace přípojky v měřítku 1:1 000, 1:5 000, 1:200.
2. Půdorys přípojky a hlavního svodu zpravidla 1:100 nebo 1:50. Bude uvedena DN potrubí, jaký je navržený materiál potrubí, sklony potrubí.
3. Podélný profil přípojky a hlavního svodu k zaústění do stoky zpravidla v měřítku 1:100 nebo 1:50. Ve výkresu budou vyznačeny nadmořské výšky.
4. V případě podzemních podlaží a přilehlého odvodňovaného terénu bude vyznačena jejich úroveň.
5. Bude vyznačeno situování přilehlých zejména vodohospodářských objektů, jakými jsou např. studně, domovní ČOV, žumpy apod.
6. V projektu bude v rámci hydrotechnických výpočtů stanoveno množství a druh odpadních vod vypouštěných do veřejné stokové sítě.
7. Pokud to bude nezbytné, zhotoví se výkres vstupní šachty na kanalizační přípojce.

6.2 Napojení na veřejnou kanalizační síť

Napojení do kanalizační přípojky na veřejnou kanalizaci se provádí dle zvyklostí provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu v místě stavby přípojky do odbočky (před napojením zaslepené) nebo do šachty. Při napojování přípojky do odbočky nebo vložky je nutné znát převýšení mezi dnem stoky a dnem potrubí přípojky u vložky, které sdělí provozovatel veřejné kanalizace. Zaústění plastového kanalizačního potrubí do šachty vyžaduje speciální úpravu. Vzhledem k mechanickým vlastnostem PVC se plastové kanalizační přípojky nesmějí při připojování na šachtu zabetonovat přímo do stěny šachty. Připojení se provádí pomocí šachtové vložky tzv. přechodky, která umožňuje vodotěsné a kloubovité uložení potrubí.

Při pokládání kanalizační přípojky do rýhy musíme věnovat velkou pozornost kladení potrubí z plastů zejména z PVC – U. Pro tento materiál rozlišujeme 4 typy rýh, jejichž volbou ovlivňujeme následné zatížení trub.

Obrázek 6.2 – 1: Přípojka do betonové stoky

Obrázek 6.2 – 2: Příklad vložkového plánu

6.2.1 Vodotěsnost přípojky

Obrázek 6.2.1 – 1: Ukázka provedení zkoušky vodotěsnosti

Zkoušku vodotěsnosti stoky nebo kanalizační přípojky provádíme ve vyčištěné stoce v úsecích mezi šachtami, nebo jinými objekty. Před vlastním prováděním zkoušky zaslepíme všechna připojení k přípojce.

Zkouška vodotěsnosti se provádí buď vzduchem – metoda L, nebo vodou – metoda W. Typ metody se provádí po dohodě s odběratelem. Metoda L je výhodnější vzhledem k bezpečnosti prováděné práce.

Je-li použita metoda W, pak přípojka vyhoví, pokud zjištěný únik vody vztažený k 1 m² vnitřní omočené plochy potrubí nepřesáhne po dobu 30 minut pro stoky 0,15 l.m^-2, pro stoky včetně objektů na stoce 0,20 l.m^-2.

Pokud by se jednalo o přípojky, které budou odvádět nebezpečné látky, nebo by šlo o přípojky procházející pásmem zvýšené ochrany podzemních vod, byla by kriteria vodotěsnosti přísnější.

Při vlastní kontrole posuzujeme provedení utěsnění trvalých spojů a spar a dodržení projektem předepsaného způsobu uložení.

Zkoušku vodotěsnosti kanalizační přípojky provádíme obvykle současně se zkouškou stoky, do níž je přípojka zaústěna. Mohou se ale zkoušet i samostatně.

Na závěr zkoušky se provede zápis o provedení zkoušky, tzv. Protokol o zkoušce vodotěsnosti stok vzduchem či vodou podle ČSN 75 69 09.

6.3 Druhy armatur k zařizovacím předmětům

Armatury pomáhají zajišťovat spolehlivý provoz kanalizace. V současné době máme na trhu velké množství kvalitních výrobků, takže projektant má z čeho vybírat.

6.3.1 Uzavírací armatury

Kanalizační šoupátkový uzávěr je charakterizován sníženým výtokem, umožňujícím rychlejší odplavení splavenin a slouží jako ochrana svodných potrubí proti vzedmuté vodě. Ovládání šoupátek je buď ruční nebo elektromotorem.

Obrázek 6.3.1 – 1: Přírubové šoupátko pro pitnou vodu a                                       neagresivní odpadní vodu, firma HAWLE

6.3.2 Zpětné armatury

Jejich úkolem je zabránit zpětnému průtoku ve vnitřní kanalizaci při zpětném vzdutí ve stokové síti, které by mohlo vést k zatopení podzemních prostor. Norma ČSN EN 12 056 – 4 upřednostňuje v rámci spolehlivosti provozu vnitřní kanalizace pod hladinou možného vzdutí odpadní vody přečerpávání. Zpětné armatury jsou s ručním ovládáním nebo s automatickým ovládáním. Zpětné armatury proti vzduté vodě se instalují:

• Na svodném potrubí

• V podlahové nebo dvorní vpusti

Zpětné armatury mohou ochraňovat 1 nebo více zařizovacích předmětů současně. Druhy zpětných armatur je nutné uvádět dle ČSN 13564-1 (136370), tedy typ 0 až 5.

Obrázek 6.3.2 – 1: Automatická zpětná armatura proti vzduté vodě typ 0 a typ 1, firma HL

6.3.3 Zápachové uzávěrky

Všechny zařizovací předměty, které jsou napojeny na vnitřní kanalizaci, musí být zabezpečené proti vnikání kanalizačních plynů do objektů.

Obrázek 6.3.3 – 1: Zápachový uzávěr, Primus, firma HL

1. Je-li v zápachové uzávěrce voda, pak unikání zápachu zabraňuje vodní sloupec, zvonek ( plovák ) je v horní poloze.

2. Plovák klesá zároveň s klesající hladinou vysychající kapaliny až dosedne na přepadovou trubku a tak zajistí pachotěsnost i ve zcela suchém stavu.

3. Plovák klesá zároveň s klesající hladinou kapaliny, dokud se nepoloží na odtokový odpad a tak zajistí i ve zcela suchém stavu těsněný a nepropouštějící zápachy.

Obrázek 6.3.3 – 2: Zápachová uzávěrka pro odvod kondenzátu, firma Huterrer – Lechner

6.3.4 Vpusti

Používají se k odvádění odpadních vod z odvodňovaných ploch. Rozlišují se vpusti podlahové, umístěné uvnitř objektu a vpusti dvorní. Vpusti mají v sobě zabudovanou zápachovou uzávěrku. Speciálním typem podlahových vpustí jsou pisoárové vpusti. Od běžných typů se liší tím, že na vodní hladině ve vpusti plave vrstva oleje zabraňující průniku zápachu z moče do místnosti. Pro místnosti s pisoáry se navrhuje vpust minimálně DN 50.

a)b)Obrázek 6.3.4 – 1: Podlahová vpust a) se svislým odtokem, b) s vodorovným odtokem a se sifonovou vložkou Primus, firma HL

Dalším moderním způsobem odvodňování ploch objektů jsou odvodňovací žlábky. Mezi jejich přednosti patří vytváření jednoduchých geometrických tvarů, umožňujících bezproblémové stavební úpravy pro vtoková místa. Správný výběr odvodňovacího žlábku je závislý na plánovaném zatížení:

A 15:  plochy, které jsou využívány výhradně chodci, popř. zelené plochy

B 125: chodníky, pěší zóny, parkoviště pro osobní automobily

C 250: chodníky a boční pásy vozovek

D 400: jízdní pruhy silnic, chodníky, parkoviště

E 600: neveřejné komunikace, průmyslové podniky

F 900: zvláštní plochy, např. rozjezdové dráhy letadel

Obrázek 6.3.4 - 1: Příklad bezpečnostního žlabu pro nejvyšší zatížení, firma Hydro BG, Vídeň, Graz

Obrázek 6.3.4 – 2: Ukázka liniového odvodnění, firma Hydro BG

6.3.5 Střešní vtoky

Rozlišujeme střešní vtoky pro beztlakové proudění a střešní vtoky pro podtlakové proudění. Střešní vtoky instalujeme alespoň 1 ( m ) od zdi nebo atiky, zabraňujeme tak ucpání.

1. střešní vtoky pro beztlakové proudění

Vyrábí se kompletní odvodňovací systémy pro různé povrchy střech. Mohou být i temperované. Spojení vtoku s hydroizolací se provádí pomocí šroubového spoje.

Obrázek 6.3.5 - 1: Schéma střešního vtoku nezateplené střechy                                 těžké konstrukce, firma Huterrer Lechner

1: betonová konstrukce   4: izolační fólie dle výběru

2: spádový beton           5: kamenivo (doporučená frakce 16-32 mm)

3: bitumenový izolační pás 6: dlažba

Obrázek 6.3.5 – 2: Schéma střešního vtoku s intenzivní vegetací > 20                          ( cm ) tloušťkou vrstev, firma Huterrer Lechner

1: betonová konstrukce 6: filtrační vrstva

2: spádový beton 7: hydroakumulační vrstva

3: parozábrana 8: drenážní vrstva

4: tepelná izolace 9: filtrační ( separační ) vrstva

5: izolační fólie dle výběru 10: vegetační vrstva

2. střešní vtoky pro podtlakové proudění

Opět jde o celý systém, který je složen ze speciálního vtoku, trubního systému a připevňovací konstrukce.

Obrázek 6.3.5 – 3: Střešní vtok SuperDrain pro podtlakové odvodnění střešního pláště s elektrickým ohřevem se samoregulací, firma Huterrer Lechner

6.3.6 Lapače střešních splavenin

Osazují se nad paty venkovních dešťových potrubí.

6.3.7 Přivzdušňovací kanalizační ventily

Zabezpečují přívod větracího vzduchu u dlouhých a členitých připojovacích potrubí a splaškových odpadních potrubí, která nejsou vyjímečně opatřena větracím potrubím.

6.4. Dimenzování vnitřní kanalizace

Důležité!

Vážení studenti, po prostudování následující kapitoly zcela jistě sami zjistíte, že bez pečlivého prostudování norem pro vnitřní kanalizaci ČSN EN 12 056 – 2 a ČSN 75 67 60 nebudete schopni správně navrhnout a dimenzovat. Normy pro vnitřní kanalizaci si proto velmi pozorně prostudujte. Při návrhu vnitřní kanalizace v semestrálním projektu se tak vyvarujete mnoha zbytečných chyb.

Vnitřní kanalizaci rozdělujeme do 4 základních systémů.

1. Systém s jediným odpadním potrubím a s částečně plněnými připojovacími potrubími. Systém 1 se navrhuje na stupeň plnění 0,5 ( 50% ) s napojením na jediné odpadní potrubí. Používá se v Německu, Rakousku, České republice, apod.

2. Systém s jediným odpadním potrubím a s připojovacími potrubími malých světlostí. Systém 2 se navrhuje na stupeň plnění 0,7 ( 70% ) s napojením na jediné odpadní potrubí. Používá se ve Skandinávii. Výpočtové odtoky DU tohoto systému používáme pro stanovení Q_ww od zařizovacích předmětů s nárazovým nebo zvláštním odběrem vody.

3. Systém s jediným odpadním potrubím a s připojovacími potrubími s plným plněním. systém 3 se navrhuje na stupeň plnění 1,0 ( 100% ) a každé připojovací potrubí je napojeno samostatně na jediné odpadní potrubí. Používá se především ve Velké Británii.

4. Systém s oddělenými odpadními potrubími např. zvlášť šedou a černou vodu ( šedá voda – jde o splaškovou odpadní vodu, která neobsahuje ani moč ani fekálie, černá voda – jsou to splaškové odpadní vody, které obsahují jak fekálie tak i moč ).

Průtok odpadních vod Q _ww v l.s ^-1 : Q _ww=K.

Kde:

Q _ww : Průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

K: Součinitel odtoku ( l ^0,5.s ^-0.5 ).

: Součet výpočtových odtoků ( l.s ^-1 ).

Tabulka 6.4 – 1: hodnoty součinitele odtoku K

Celkový průtok odpadních vod Q _tot v l.s ^-1 : Q _tot = Q _ww + Q _c + Q _p

Kde:

Q _tot : Celkový průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Q _ww : Průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Q _c : Trvalý průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ), průtok ze všech trvalých        odtoků, za trvalý průtok se považuje průtok trvající déle než 5          minut, např. chladící voda

Q _p : Čerpaný průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ), jde o průtoky čerpadla        přečerpávacího zařízení. Pokud má čerpací stanice průtok kratší         než 5 minut, pak se její průtok do výpočtu zahrnuje jako                   výpočtový odtok.

Důležité!

Pro výpočet musí platit, že Q _max musí být větší nebo rovno jedné z následujících hodnot:

• vypočtený průtok Q _ww nebo celkový průtok Q _tot

• největší výpočtový odtok ze zařizovacího předmětu

Pokud se jedná o dimenzování vnitřní kanalizace odvádějící průmyslové odpadní vody a pro tekutiny odstraňované čerpáním, provádí se výpočty individuálně a ustanovení normy se používá přiměřeně.

6.4.1 Připojovací potrubí

a) nevětraná – navrhování se provádí podle tabulky

Tabulka 6.4.1 – 1: Maximální délky nevětraných připojovacích potrubí

poznámka: Pokud připojujeme drtič domovního odpadu, může být maximální délka připojovacího potrubí 1 m.

b) větraná – navrhování se provádí podle tabulky

Tabulka 6.4.1 – 2: Maximální délky větraných připojovacích potrubí

poznámka: Pokud připojujeme drtič domovního odpadu, může být                      maximální délka připojovacího potrubí 1 m.

Tabulka 6.4.1 – 3: Minimální DN připojovacích potrubí

poznámka: Pro WC s Q _tot ≤ 1,8 l.s ^-1 a s nádržkovým na                                splachovačem o objemu <6,0l, musí mít DN 90.

Tabulka 6.4.1 – 4: Hydraulické kapacity nevětraných a větraných                               připojovacích potrubí

6.4.2 Přivzdušňovací ventily připojovacích potrubí

Ventily pro tento účel musí odpovídat ČSN EN 12 380 (13 63 71). Při navrhování se používá systém I. Musí být instalovány na přístupném místě tak, aby mohla být prováděna kontrola ( 2x ročně ) a údržba. Ventily musí mít taktéž zajištěn dostatečný přívod vzduchu z místnosti. Nesmí se zapomínat, že přivzdušňovací ventily pouze přisávají vzduch do kanalizačního systému, neslouží tedy k větrání místností. Množství vzduchu pro konkrétní typ přivzdušňovacího ventilu musí stanovit výrobce.

Systém I:

Q _a = 1 x Q _tot ( l.s ^-1 )

Kde:

Q_a : Nejmenší množství vzduchu pro přivzdušňovací ventily                     v připojovacích potrubích ( l.s ^-1 ).

Q _tot : Celkový průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

6.4.3 Navrhování odpadních potrubí

DN odpadních potrubí dimenzujeme podle tabulek 11 a 12 ČSN EN 12 056 – 2, systém I. Celé odpadní potrubí se dimenzuje na průtok odpadních vod v místě pod napojením nejnižšího připojovacího potrubí. Tabulky 11 a 12 můžeme pro větraná splašková odpadní potrubí použít pro dimenzování, jestliže součet výšky hlavního větracího potrubí a odpadního potrubí nepřesáhl 70 m. Pokud tato podmínka nebude splněna, je nutno posoudit, zda tlaková ztráta při proudění vzduchu přisávaného z atmosféry nepřekročí 250 Pa. Pokud ukončíme splaškové odpadní potrubí dimenzované podle tabulky 11 přivzdušňovacím ventilem, smí být toto odpadní potrubí vysoké maximálně 10 m. Na 1 splaškové odpadní potrubí s hlavním větracím potrubím lze v budovách s rovnoměrným odběrem vody při DN 90 připojit až 8 WC mís se splachovací nádržkou o objemu menším než 6 ( l ), pro DN 100 je max 13 WC mís, pro DN 125 je to max 27 WC mís a pro 150 je to max 73 WC mís. V případě, že splaškové odpadní potrubí bude vybaveno doplňkovým větracím potrubím zvyšuje se počet připojených WC mís. Pro DN 90 je to 13 kusů, DN 100 je to 25 kusů pro DN 125 je to 47 kusů, pro DN 150 je to 125 kusů.

Systém I:

Q _a = 8 x Q _tot ( l.s ^-1 )

Kde:

Q_a : Nejmenší množství vzduchu pro přivzdušňovací ventily                     v odpadních potrubích ( l.s ^-1 ).

Q _tot : Celkový průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Tabulka 6.4.3 – 1: Minimální jmenovité světlosti DN splaškových                                  odpadních potrubí

6.4.4 Větrací potrubí

Jeho minimální světlost je DN 70. Každá budova musí mít vnitřní kanalizaci opatřenou alespoň jedním větracím potrubím, jež má být napojeno:

• Jako hlavní větrací potrubí na co nejvzdálenější splaškové odpadní potrubí od místa vyústění svodného potrubí z budovy

• Na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy.

DN větracích potrubí navrhujeme dle tabulek ČSN EN 12 056 – 2 číslo 7 a 12, přičemž hlavní větrací potrubí nesmí mít DN menší než je DN splaškového odpadního potrubí, na které je napojeno. DN společného větracího potrubí se stanoví podle tabulky 8 ČSN 75 67 60. Doplňkové větrací potrubí nesmí mít DN menší, než je DN na ně připojeného potrubí pro větrání připojovacího potrubí. Větrací potrubí napojujeme na připojovací potrubí shora.

6.4.5 Navrhování svodných potrubí

Nejmenší dovolená jmenovitá světlost svodného potrubí je DN 70. Pokud je svodné potrubí uloženo v zemi, nesmí mít jmenovitou světlost menší než DN 90. Hydraulická kapacita je průtok svodným potrubím při stupni plnění 70 % ( h/d ≤ 0,7 ). Pokud je Q _rw < Q _tot, pak se svodné potrubí dimenzuje na Q _tot. Optimální výpočtová průtočná rychlost odpadních vod je 0,7 – 5,0 m.s ^-1.

Průtok svodným potrubím v jednotné kanalizaci Q _rw v ( l.s ^-1 ) :

Q _rw = 0,33.Q _ww + Q _r + Q _c + Q _p

Kde:

Q _tot : Celkový průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Q _ww : Průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Q _c : Trvalý průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Q _p : Čerpaný průtok odpadních vod ( l.s ^-1 ).

Venkovní svodná potrubí uložená v zemi:

U stok a kanalizačních přípojek malých profilů ( menších než DN 300 ) se dostatečně zabrání zanášení, pokud se dosáhne průřezové rychlosti nejméně 0,7 m.s ^-1. Pro DN větší než DN 200 vně budovy se řeší podle požadavků na stokové sítě, ale dimenzuje se jako vnitřní kanalizace.

Minimální sklon svodného potrubí:

• pro splaškové vody a DN < DN 200 je 2 %

• pro dešťové a mechanicky čisté odpadní vody a DN < DN 200 je 1 %

• pro potrubí DN > DN 200 platí ČSN 75 61 01

6.5 Vedení vnitřní kanalizace v objektu

Návrh vnitřní kanalizace musí bezpodmínečně korespondovat s navazující stokovou soustavou. Rozsah platnosti normy na vnitřní kanalizaci je nejen k hraně objektu, ale vnitřní kanalizace je až po venkovní šachtu. Platí i nadále zásada, že kanalizační potrubí nesmí po trase zmenšovat profil.

Pro zápachové uzávěrky platí minimální výše vodního uzávěru 50 mm u vodních zápachových uzávěrek pro splaškové odpadní potrubí a pro dešťové vody je to hodnota 80 mm. Při instalaci zápachové uzávěrky v místě s nezaručeným přívodem vody a tudíž možným vyschnutím, se musí navrhnout typ, který je opatřen mechanickou zápachovou uzávěrkou.

Kondenzáty vzniklé během spalování, mohou být odváděné jen do částí vnitřní kanalizace k tomu uzpůsobené a vždy v souladu s podmínkami uvedenými v kanalizačním řádu zpracovaným provozovatelem veřejné sítě, který podmínky stanovuje. Jde především o chemickou odolnost této kanalizace, která vyhoví podmínkám pro odvádění splaškových vod s 6,5 < pH. Vypouštění kondenzátu do kanalizace může být problematické při napojení kanalizace na žumpu ( spálením 1 m ³ přiteče do žumpy 1,6 litrů ). V tomto případě se musí provést posouzení vlivu na kanalizaci. Pokud je odpadní potrubí od kotlové vodní uzávěrky kotle nebo vodní uzávěrky kouřovodu vedeno nad podlahovou vpusť nebo jímací nádobu, je automaticky přerušen systém komín – kanalizace. Jestliže však jde o zaústění rovnou do kanalizace, je nutné umístit kromě vodní uzávěry kotle nebo kouřovodu zápachovou uzávěrku. Ve spoji odpadního potrubí mezi kotlem a touto další zápachovou uzávěrkou je nutné volné spojení. Spoj nesmí být slepený nebo těsněný O kroužkem. Pokud bychom chtěli k odvodu kondenzátu využít potrubí dešťové kanalizace, mohly by nastat problémy. Odváděné odpadní vody musí splňovat limity stanovené kanalizačním řádem. Vypouštěné odpadní vody musí odpovídat ustanovením NV ČR č.61/2003 Sb. IV část přílohy 3 imisní standardy. Stejné podmínky musí být splněny při odvádění kondenzátů do trativodů nebo na terén. Tyto způsoby by měly být před vlastní realizací díla konzultovány s odborem životního prostředí.

Obrázek 6.5 –1:Příklad řešení odvodu kondenzátu od samostatných kotlů

Čistící tvarovky na odpadních potrubích instalujeme v nejnižším podlaží nad přechodem do svodného potrubí ( cca 1 m nad podlahou a musí být trvale přístupná ), v blízkosti zalomení odpadního potrubí a v nejvyšším podlaží, pokud je napojeno na společné větrací potrubí. Čistící tvarovky nesmíme instalovat do místností, kde by při jejich poškození a následnému úniku splašků z nich, nebo při úniku splašků při čištění, mohlo dojít k hygienickým závadám a škodám ( např. kuchyně, sklady potravin, elektrické rozvodny ).

Podle vyhlášky 381/2001 Sb, kterou se stanoví Katalog odpadů, je kuchyňský odpad zařazen pod č.20 0 08 jako organický kompostovatelný, biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven a je povinnost s ním nakládat v souladu se zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb Při nevhodné aplikaci dochází k sedimentaci a následnému zanášení kanalizace usazenými pevnými částicemi, na něž se váží zejména tuky. Tím dochází ke zmenšování průtočnosti kanalizace. Podle přílohy č.15 vyhlášky 428/2001 Sb. je limitní obsah NL dán koncentrací 500 mg-l ^-1. Drtič odpadků tento limit překračuje, odhadem 4 – 5 000 mg-l ^-1 NL. Pro napojení domácích drtičů kuchyňského odpadu platí tedy podmínky stanovené provozovatelem kanalizace.

Kanalizace, u které hrozí orosování ( např. technologická ale i dešťová voda ), musí být tepelně izolována.

Čistící šachta nesmí být v garáži. Vzniká nebezpečí zadržování zplodin a ohrožení osob při vstupu do nich.

Odbočky, které se používají pro spojení jednotlivých větví připojovacího potrubí mají předepsán úhel 45 ⁰ – 60 ⁰. Odbočky 87,5 ⁰ nelze užívat, neboť vznikají problémy se zatékáním. Pro napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí se smí použít jen odbočky 45 ⁰ – 88,5 ⁰. U úhlu větším jako 75 ⁰ musí být mezi dnem připojovacího potrubí v místě připojení a hladinou vody v napojené zápachové uzávěrce svislá vzdálenost větší nebo rovna DN připojovacího potrubí. Do DN 70 mohou být připojovací potrubí napojena na odpadní potrubí proti sobě, pokud ma jedno z připojovacích potrubí jmenovitou světlost nad DN 70, musí být mezi nimi v místě připojení na odpadní potrubí úhel maximálně 135 ⁰ jako ochrana proti zatékání.

Zařizovací předměty nebo vpusti ze dvou a více bytů není vhodné napojovat na jedno připojovací potrubí.

Splaškové odpadní potrubí přednostně vedeme po celé své výšce svisle. Pokud musí dojít k zalomení, provádí se :

• Bez změny světlosti potrubím vedeným max. 45 ⁰ od svislice.

• Pokud je úhel > 45 ⁰ ( max. 87,5 ⁰ od svislice ), pak je třeba zvětšit potrubí o jednu dimenzi a to nad zalomením. Při větším počtu zalomení se zvětšuje jen u nejvyššího zalomení. U úsporných WC mís musíme použít kolena 2 x 45 ⁰ s mezikusem, abychom zabránili ucpávání.

• Pokud je úhel > 45 ⁰ a nad zalomením je odpadní potrubí vyšší než 30 m, musí se použít obtokové potrubí pro připojení připojovacích potrubí.

Přivzdušňovací ventil se nesmí použít pro ukončení odpadního potrubí, které má spodní část pod hladinou zpětného vzdutí v suterénu.

Odpadní potrubí nelze ukončit zátkou, pokud je toto navrženo, považuje se toto řešení za připojovací potrubí.

Svodné potrubí o DN 70 se nesmí umístit v zemi. Do svodného DN 70 a DN 90 se nesmí odvádět splašky z velkokuchyní. Kolena nebo oblouky svodných potrubí musí být maximálně 45 ⁰. Větší úhly se vyskládávají z kolen o úhlu 30 ⁰ nebo 45 ⁰.

Přechod odpadního potrubí na svodné může být proveden buď pomocí přechodového patkového kolena, nebo koleny s úhlem 45 ⁰ a se zvětšením světlosti těsně nad nimi nebo dvěma koleny 45 ⁰ s mezikusem min. 250 ( mm ) bez zvětšení světlosti. Pokud podle výpočtu vyjde svodné potrubí s větší světlostí než odpadní potrubí, pak použijeme 2 x 45 ⁰ se zvětšením světlosti. Pokud vyjde výpočtem světlost svodného potrubí stejná jako pro odpadní potrubí, použijeme 2 x 45 ⁰ s mezikusem.

Je-li splaškové odpadní potrubí vyšší než 30 ( m ) a ve výšce do 2 ( m ) nad přechodem do svodného potrubí je třeba napojit připojovací potrubí, opatří se obtokem.

Každá kanalizace musí být větrána. Větrací potrubí ukončujeme 0,5 ( m ) nad rovinou střechy. Minimální vodorovná vzdálenost vyústění větracího potrubí je 3,0 ( m ) od oken, teras apod. Větrací potrubí se nesmí zaústit do komínů, instalačních šachet, půdních prostor ani do větracích průduchů. Větrací potrubí z infekčních nebo toxických vod musí být samostatná. Větrací potrubí od lapáků tuků má zaúsťovat do venkovního prostoru. Přes lapák tuku nesmí být vedeny jiné vody, než pro které je lapák určen a lapák nesmí být umístěn uvnitř budovy ( výjimky povoluje norma ).

Vnitřní dešťové potrubí má být svislé po celé délce. V případě nutnosti můžeme použít zalomení odklonem 45 ⁰ m od svislice. Čistící tvarovky na vnitřním dešťovém odpadním potrubí osazujeme ve výši cca 1,0 m nad podlahou nejnižšího podlaží před přechodem na svodné potrubí nebo v blízkosti zalomení. Na vnitřním dešťovém odpadním potrubí se nesmí použít lapače střešních splavenin.

Venkovní dešťové odpadní potrubí musí být alespoň do výše 1,5 m z odolného materiálu.

Pro dešťovou odpadní a splaškovou vodu musí být v budově navržena oddílná soustava. Společné svodné potrubí je možno umístit jen před budovu. Spojení obou typů odpadních vod uvnitř budovy musí být v souladu s ČSN 75 67 60.

Spojení dešťové a splaškové odpadní kanalizace je možné za předpokladu, že objekt je napojen na jednotnou stokovou síť, odtok dešťových vod je do 0,3 l.s ^-1, splaškové odpadní potrubí má hlavní větrací potrubí, potrubí ze střešního vtoku nebo výtoku ze střešního žlabu má DN 70.

Minimální DN svodného dešťového potrubí je DN 100. Dvojité odbočky svodných potrubí nejsou přípustná, napojení vedlejších svodných potrubí se provádí pomocí jednoduchých odboček. Svodné potrubí uložené v zemi pod podlahou musí mít nad hrdlem potrubí 0,2 m nadloží pro kovové potrubí a 0,3 m pro potrubí z ostatních materiálů. Svodné potrubí musí být v nezámrzné hloubce.

Místo pro čištění svodného potrubí se navrhuje tam ,kde dochází ke zmenšení sklonu nebo v místech s vysokým rizikem ucpání. Pro přímé úseky platí maximální vzdálenost mezi místy pro čištění max. 12 m pro < DN 100 (splaškové i dešťové ), 18 m pro DN 100 – DN 200 ( splaškové i dešťové ) a 25 m jednak pro DN 100 – DN 200 (dešťové a mechanicky čisté technologické ) a také pro více než DN 200 ( splaškové i dešťové ), přičemž pokud jde o úseky bez kolen či oblouků, může se vzdálenost pro čištění prodloužit až na 40 m.

Potrubí musí být chráněno proti zpětnému vzdutí. Na přívodním potrubí ke zpětné armatuře musí být těsně u armatury provedeno převýšení rovné min. 70% světlosti tohoto potrubí. Zařizovací předměty situované nad hladinou zpětného vzdutí, musí mít splaškovou vodu odváděnou gravitačně, zařizovací předměty umístěné pod hladinou zpětného vzdutí musí mít splaškovou vodu odváděnou přečerpáváním, jen zcela výjimečně přes uzávěry zpětného vzdutí.

U čerpacích zařízení, kde nesmí dojít k přerušení odvádění odpadních vod, je třeba instalovat rezervní čerpadlo. Odpadní voda obsahující minerální oleje nebo jiné podobné látky, musí být odváděna přes odlučovače lehkých kapalin, mastné odpadní vody přes lapače tuku a vody obsahující písek přes usazovací nádržky. Kyselé vody je třeba neutralizovat. Čerpací zařízení se má umístit do těžiště výskytu splašků, přičemž je třeba vzít v úvahu hlučnost zařízení, požadavky na délku sacího potrubí atd. Výtlačné potrubí čerpacího zařízení musí být vyvedeno 0,5 m nad nejvyšší hladinu vzduté vody. Ve starých městech s poddimenzovanou veřejnou kanalizací nebo v objektech u vodních toků v rovinatém terénu je nejvyšší hladina vzedmuté vody totožná s přilehlým terénem. V tomto případě, zvláště je-li podlaha 1.NP v malé výšce nad terénem, nelze výtlačné potrubí zajistit do zavěšeného svodného potrubí pod stropem podzemního podlaží, ale je možno ho na svodné potrubí jen připojit. Svodná potrubí, na která jsou připojena výtlačná potrubí z čerpacích stanic se dimenzují podle normy, při několika čerpacích stanicích se počítá se 100% průtokem největšího zařízení a s 40% součtu průtoků ostatních čerpacích stanic. Malá množství odpadních vod vzniklých při mytí podlah nebo při vypouštění technologické vody se shromažďují v jímce s rozměry cca 600 x 600 mm. Nad dnem jímky je instalován sací koš se zpětnou klapkou. Ruční čerpadlo se umisťuje do výše přibližně 0,9 m. K čerpadlu musí být přivedena za splnění bezpečnostních podmínek voda pro čerpadlo.

0,03 ( l.s ^-1.m ^-2 ) je hodnota průměrného 5 minutového deště, která se musí bezpodmínečně dodržet u objektů s nebezpečím zaplaveni ( např. atriové domy ).

Vstupní šachtu lze umístit pouze do prostor s minimální světlou výškou 1,6 m.

Odtokové potrubí se zařízením na škrabání brambor a přípravu zeleniny musí mít vyřešeno zachycení mechanických zbytků.

Nádrže dešťové vody vně objektu se smí napojit na vnitřní kanalizaci jednotné soustavy jen přes zápachovou uzávěrku a zpětnou armaturu.

Podlahové vpusti nesmíme navrhovat do prostor s elektrickým zařízením a garáží popř., kde by byla ohrožena jejich funkčnost.

Systém vnitřní kanalizace musí mít dostatečnou hydraulickou kapacitu, stavební a chemickou odolnost. Z funkčního hlediska nesmí vnitřní kanalizace obtěžovat vnitřní prostory objektu nepříjemným zápachem, popřípadě hlukem a nesmí ohrožovat majetek osob. Z hygienického hlediska musí být vnitřní kanalizace navržena tak, aby nemohlo dojít k ucpání, ohrožení zdraví a bezpečnosti uživatelů objektu. Z bezpečnostního hlediska je nutno zabránit mechanickým poruchám, zamrznutí potrubí, korozi a přenosu požáru.

6.5.1 Čerpací stanice na vnitřní kanalizaci

Pro čerpací stanice odpadních vod s fekáliemi musíme dodržet volný průchod nejméně 40 mm v kterémkoliv místě mezi vtokem fekálií do zařízení a čerpacím zařízením. Konstrukčně musí být uspořádána tak, aby nedocházelo k usazování a minimální připojovací profil je DN 32.

U čerpacích stanic odpadních vod bez fekálií se musí dodržet minimální průtočná rychlost ve výtlačném potrubí v pracovním bodě 0,7 m.s ^-1.

Minimální průtok Q _min v l.s ^-1 :

Q _min = v .

Kde:

v: Minimální průtočná rychlost ve výtlačném potrubí v = 0,7 ( ms ^-1 ).

d _i : Vnitřní průměr potrubí ( mm ).

Nejmenší připojovací průměr výtlačného potrubí a zpětné armatury má být minimálně DN 32. Průřezy v celém zařízení musí dovolit průchod předmětů o průměru 10 mm.

Čerpací stanice odpadních vod s fekáliemi s omezeným použitím musí mít minimální průměr 20 mm připojovacího profilu tlakového spoje výtlačného potrubí a zpětné armatury.

U čerpacích stanic odpadních vod s fekáliemi i bez fekálií musí zpětná armatura umožňovat průchod pevných látek o průměru minimálně 80% vnitřního průměru výtlačného potrubí zmenšeného o 4 mm. Dále pro zpětné armatury platí, že musí zabránit zadržování pevných látek obsažených v odpadních vodách.

Čerpaný průtok Qp se vypočítá na základě ustanovení ČSN EN 12 056 – 2 a ČSN EN 12 056 – 3. U čerpaných splašků se musí dodržet hodnoty minimální 0,7 m.s ^-1 a maximální 2,3 m.s ^-1 průtočné rychlosti.

Dopravní výška H _p v m:

H _tot = H _geo + H _V

H _V = H _V,A + H _V,R

Kde:

H _tot : celková dopravní výška ( m )

H _geo : hydrostatická výška ( m )

H _V : tlaková ztrátová výška ( m )

H _V,A : tlakové ztráty v armaturách a tvarovkách ( m )

H _V,A =

Kde:

ξ _i : součinitel ztrát místními odpory ( - )

v _i : průtočná rychlost v armaturách a tvarovkách ( m.s ^-1 )

g: tíhové zrychlení g = 9,81 ( m.s ^-2 )

H _V,R : tlakové ztráty třením v potrubí ( m )

H _V,R =

Kde:

H _v,j : tlakové ztráty vztažené na délku potrubí ( - )

L _j : délka přímého potrubí ( m )

Tabulka 6.5.1 – 1: Typy čerpacích stanic

Vytisknout | Nahoru  ↑