TZB I. »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Při studiu kapitoly pochopíte nenahraditelnost vody pro život na Zemi. Zjistíte, jaké jsou základní vlastnosti vody a jakým způsobem se provádějí rozvody vody v objektu.

Cíle kapitoly

• Uvědomit si nenahraditelnost vody pro život organizmů.
• Naučit se základním principům úpravy vody.
• Uvědomit si nenahraditelnosti vody pro život organizmů.
• Zvládnout návrh vodovodní přípojky.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na prostudování této kapitoly počítejte cca se 120 minutami.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Voda, vlastnosti vody, úprava vody, rozvod vody, vodovodní přípojka.

1.1 Vodní zdroje

Zdroje vody jsou značně rozmanité. Z chemického hlediska můžeme rozdělit zdroje vody na vodu slanou a vodu sladkovodní. Slanou vodu získáváme z moří a oceánů, obsahuje 3-3,5% rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného. Sladkovodní pak z řek, potoků, jezer, rybníků a vodních nádrží. To je voda povrchová. Z vrtů získáváme vodu podzemní. Brakchickou vodu nalezneme při ústí řek do moří. K přírodním zdrojům vody počítáme též vody minerální. Tato voda se vyznačuje zvýšeným obsahem biologicky aktivních složek.Vzhledem k neustálému znečišťování vodních zdrojů můžeme pro přímé používání vody, zejména k pití,využít jen jejich malé procento.

Obrázek 1.1- 1: Povrchové zdroje vody

Evropská vodní charta, 6.květen 1968, Strasbourg

1. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.

2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné je udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.

3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organizmům závislých na vodě.

4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.

5. Použitá voda vrácená do zdroje nesmí zabránit jeho dalšímu použití pro veřejné či soukromé účely.

6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.

7. Vodní zdroje musí být zachovány.

8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.

9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.

10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávaná. Povinností každého je využívat vodu účelně a ekonomicky.

11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.

12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

1.2   Vlastnosti vody

1.2.1 Fyzikální vlastnosti vody

Pro navrhování vodovodu mají význam zejména tyto vlastnosti:

a) nepatrná stlačitelnost

• při náhlém uzavření přívodu vody dojde ke krátkodobému zvýšení tlaku vody v potrubí, nazývanému tlakový ráz, který může způsobit poruchy potrubí a armatur.

b) objemové změny vlivem teploty

• zahříváním se objem vody zvětšuje. Z těchto důvodů je tedy nutné chránit trubní systém pojistným zařízením.
• snížením teploty vody pod 4 ⁰C se objem vody zvětšuje, při zamrznutí až o 9%. Zamrznutím vody v potrubí může dojít k jeho destrukci.

Tabulka 1.2-1: Vlastnosti vody v závislosti na teplotě

0	999,84	4,2176	1 793	561,0	87,90	75,74
10	999,70	4,1921	1 307	580,0	83,96	74,23
20	998,21	4,1818	1 002	598,4	80,20	72,75
30	995,65	4,1784	797,7	615,4	76,60	71,20
40	992,22	4,1785	653,2	630,5	73,17	69,60
50	988,03	4,1806	547,0	643,5	69,88	67,94
60	983,20	4,1843	466,5	654,3	66,73	66,24
70	977,78	4,1895	404,0	663,1	63,73	64,47
80	971,82	4,1963	354,4	670,0	60,86	62,67
90	965,35	4,2050	314,5	675,3	58,12	60,82
100	958,40	4,2159	281,8	679,1	55,51	58,91

Kde:

t: teplota

ς: hustota

c_p: měrná tepelná kapacita při konstantním tlaku

η: dynamická viskozita

λ: součinitel tepelné vodivosti

ε_r: relativní permitivita

γ: povrchové napětí

1.2.2 Chemické vlastnosti vody

Přítomnost různých solí ve vodě označujeme jako tvrdost vody.

• Uhličitanová
  Je způsobena zejména hydrouhličitanem vápenatým Ca(HCo₃)₂ a hydrouhličitanem hořečnatým Mg(HCo₃)₂. V technické praxi je označována jako vodní kámen.

• Neuhličitanová
  Je dána obsahem síranu vápenatého CaSo₄, síranu hořečnatého MgSO₄ a dalších dusičnanů a chloridů. Tyto soli se z vody vylučují teprve při odpařování vody a vytváří obtížně rozpustný kotelní kámen. Je možné ji odstranit přidáním sody nebo vápna.

Celková tvrdost vody: součet uhličitanové a neuhličitanové tvrdosti vody

                 H_w = 0,1.x + 0,14.y

Kde:

H_w: tvrdost vody v německých stupních (d)

x: obsah CaO (mg.l^-1)

y: obsah MgO (mg.l^-1)

Pásma rozsahů tvrdosti vody:

Měkká: 0 - 5 ⁰N, tj.0 - 1,78 mval.l^-1

Středně tvrdá: 5 - 10 ⁰N, tj.1,78 - 3,56 mval.l^-1

Tvrdá: více než 10 ⁰N, ⁰N, tj.3,56 mval.l^-1

Tabulka 1.2-2: Převodní tabulka jednotek tvrdosti vody

pH: jeden ze základních ukazatelů rovnovážného stavu vody, vyjadřuje zda je voda povahy kyselé nebo zásadité.

kyselé < pH 7

neutrální = pH 7

zásadité > pH 7

Měď - Cu:

Na jedné straně jde o životně důležitý prvek pro zachování řady funkcí organizmu, na straně druhé jde o prvek potenciálně toxický. Vyšší obsah mědi je nebezpečný především pro kojence, u nichž měď napadá játra. Limitní hodnoty se v hygienických předpisech jednotlivých zemí značně liší a do současné doby nebyla jednoznačná limitní hodnota obsahu mědi ve vodě objektivně stanovena.

Denní dávka mědi:

• Dospělý jedinec: 1 - 3 mg
  • Kojenec ≈ 0,5 mg

Přirozený obsah mědi je ve vodě nízký. Problém nastává u měděných rozvodů. Tyto rozvody se nedoporučují pro rozvod vody s pH<6, obsahem železa nad 0,1 mg.l^-1 a manganu nad hodnotu 0,05 mg.l^-1. Z výše uvedeného vyplývá, že nebezpečné z tohoto hlediska jsou zejména zdroje místního zásobování vodou - studny.

1.2.3 Mikrobiologické vlastnosti vody

Úpravny vody zajišťují mikrobiologickou čistotu pitné vody. Přes všechna opatření obsahuje voda malá množství mikroorganizmů, přežívajících většinou v formě spór. Je-li vodovod předimenzovaný, či dochází k přerušovanému odběru vody s dlouhými odstávkami, může dojít ke kolonizaci potrubí vnitřních vodovodů různými mikroorganizmy. Jde zejména o legionely, atypické mykobakterie, pseudomonády a jiné heterotrofní bakterie.

1. Heterotrofní bakterie a jednotky vytvářející kolonie
   Heterotrofní bakterie

   • Bakterie živící se látkami pocházejícími z jiných organizmů.
   • Jsou běžnou součástí biofilmu, již při teplotách < 20 ⁰C se mohou účinně rozmnožovat.

2. Pseudomonas aerginosa

   • Známa jako příčina infekcí kůže, zánětů vnějšího ucha, infekcí ran, moči a dýchacích cest.
   • Vyznačují se velmi nízkými nároky na živiny a vysokou schopností rozmnožovat se již při teplotách < 15 ⁰C, takže mohou kontaminovat veškerou vodu, včetně pitné.

3. Atypické mykobakterie

Často se můžeme setkat též s označením netuberkulózní mykobakterie. Vedle půdy je pro ně vhodným životním prostředím voda, ať teplá či studená. Vyznačují se relativně vysokou rezistencí vůči chlóru.

4. Legionely

   První popsaný výskyt je z roku 1976, Philadelphia, hotel Bellevue Stratford, kdy onemocnělo 221 hotelových hostů závažným zápalem plic a 29 jich navzdory léčbě zemřelo.Dosud je popsáno 35 druhů 50 podskupin. Legionely patří k nejvýznamnějším původcům infekcí.
   

   Hlavní zdroje infekcí:

   • „Chladicí věže“ klimatizačních zařízení.
   • Nesprávně fungující rozvody teplé vody, slepá nepoužívaná potrubí.
   • Vysoce zatížené vířivé lázně.
   • Zařízení vytvářející aerosoly.

   Při teplotách nad 25 ⁰C dochází k exponenciálnímu růstu rozmnožování, přičemž optimální teplota pro rozmnožování legionel je 35 - 42 ⁰C. V teplotním rozsahu 45 - 55 ⁰C dochází ke stagnaci rozmnožování, ale legionely přežívají ještě řadu hodin. Teprve při teplotách 60 - 65 ⁰C dochází k úhynu bakterií během několika minut, při teplotách nad 70 ⁰C legionely hynou během několika sekund.

   Onemocnění vyvolaná legionelami:

   • legionářská nemoc,
     známá též pod názvem legionelová pneumonie, těžký, atypický zápal plic, často se smrtelným průběhem.
   • pontiacká horečka,
     infekce respiračního traktu, provázená vysokými horečkami.

Důležité

• ZáKON 258/2000 Sb. ZE DNE 14. ČERVENCE 2000 O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ A O ZMĚNĚ SOUVISEJíCíCH ZÁKONŮ.

• VYHLášKA 252/2004 Sb. KTEROU SE STANOVÍ POŽADAVKY NA PITNOU A TEPLOU VODU A ČETNOST A ROZSAH KONTROLY PITNÉ VODY.

Samostatný úkol

• PROSTUDOVAT: ZÁKON 258/2000 Sb. A VYHLášKU 252/2004 Sb.
• PROSTUDOVATHYGIENICKÉ PŘEDPISY VE VÝSTAVBĚ, ČKAIT, ZÁKLADNÍ KNIŽNICE ODBORNÝCH ČINNOSTÍ EDIČNÍ ŘADA A. AA1.06, PRAHA , BŘEZEN 2006

1.3 úprava vody

Vodu ze zdrojů pro pitné účely můžeme používat bez úprav jen ve výjimečných případech. Z převážné většiny ji musíme upravovat.

1.3.1 úprava vody pro technologické účely

Takto upravená voda je používaná v příslušném technologickém procesu, např. potravinářský či farmaceutický průmysl. Z hlediska TZB se úprava vody používá především ve vytápění. Vlastnosti vody pro vytápění předepisují přímo výrobci kotlů pro vytápění. Bližší informace poskytují přímo webové stránky firem zabývajících se vytápěcí technikou.

1.3.2 úprava vody pro pitné účely

Základní požadavky na pitnou vodu jsou stanoveny v ČSN 75 71 11 Jakost vod. Pitná voda. Kontrola jakosti při dopravě, akumulaci a distribuci a ČSN 75 72 12 Jakost vod. Kontrola jakosti vod při úpravě na pitnou vodu.

Pitná voda je zdravotně nezávadná, pokud ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví a její smyslově postižitelné vlastnosti nebrání jejímu užívání.

Obecné ukazatele pitné vody:

• biologické a mikrobiologické
  

  Voda nesmí obsahovat bakterie, fekálie ani žádné mikroorganismy, které by mohly jakýmkoli způsobem ohrozit lidské zdraví.

• fyzikální a chemické
  

  Jedná se především o toxigologické ukazatele, podle kterých jsou stanoveny nejvyšší přípustné limity, např. fenoly, těžké kovy, kyanidy apod. Dále se posuzují senzorické vlastnosti vody jako např. barva, chuť pach vody.

• radiologické
  

  posuzuje se objemová aktivita α_, β, R_n222

Úprava vody ve vodárnách:

ČSN 75 52 01 Navrhování úpraven pitné vody

I. mechanické předčištění

• voda se zbaví plovoucích látek (česle, síta)
• odstranění usaditelných látek (sedimentace)

II.   chemické číření vody

III.  filtrace vody

IV.  odkyselování vody

V.   odželezování a odmanganování vody

VI.  změkčování vody

VII. odsolování vody

VIII.dezinfekce vody

IX.  fluoridace vody

Úpravy vody pro vnitřní vodovod.

Úpravy spočívají především v ochraně vnitřních rozvodů, jde především o protikorozní a protiinkrustační opatření.

Magnetická úprava vody:

• Zařízení zabraňuje tvorbě vodního kamene na stěnách potrubí, kotlů, výměníků apod. Již vytvořený vodní kámen se postupně odstraňuje a současně se z oběhu vylučují pevné látky. Pomocí řízeného magnetického pole se upravují vlastnosti krystalů minerálů (především vápníku) rozpuštěných ve vodě. Takto upravená voda se jeví jako změkčená, jde o tzv. fyzikální změkčení vody. Nově vzniklé krystaly po magnetické úpravě jsou mnohem menší, mají jiný tvar, jinou krystalickou strukturu, ale především vynikají téměř nulovou adhezí k povrchům. Odstraňovač tedy nelikviduje obsah vápníku ve vodě ( nezbytného pro lidský organizmus ), ale upravuje formu a velikost jeho krystalů do „bezpečného stavu“.

  Obrázek 1.3.2-1: Usazeniny na desce deskového výměníku
  

  Obrázek 1.3.2-2: Příklad magnetické úpravny vody MUV ½“, firma Neptun spol. s r.o.
  

  Obrázek 1.3.2-3: Příklad elektronického odstraňovače vodního kamene, firma Kalk.cz
  

Elektronická úprava vody:

• Používají se kmity o frekvenci 2 - 6 kHz, použití i účinek jsou obdobné jako u magnetické úpravy vody.

Odkalovací filtry:

• Slouží k zachycení mechanických nečistot.

Obrázek 1.3.2-4: Příklad plastového filtru, firma České filtry s.r.o.

Katexové změkčovací filtry:

• Snižují tvrdost vody na principu výměny kationtů vápníku a hořčíku za sodíkové, které tvrdost vody nezpůsobují. Výměnná schopnost katexu se časem snižuje, musí se regenerovat.

Dávkovače kapalin:

• Slouží k dávkování různých produktů sloužících následně k úpravě vody, např. pro dezinfekci, nebo dávkovače inhibitorů koroze.

Desinfekční zařízení s UV lampami:

• Jako aktivní část se využívá monochromatické ultrafialové záření UV-C s vlnovou délkou 254 nm. Germicidní efekt UV záření spočívá ve fotochemickém poškození bakterií, čímž se zamezí jejich rozmnožování.

Obrázek 1.3.2-5: Příklad UV dezinfekce, Sterilight SUV 100, firma WaterFilter

Reverzní osmóza:

• Zařízení produkuje teoreticky čistou vodu.

Obrázek 1.3.2-6: Zařízení pro reverzní osmózu, firma Watek s.r.o.

PRŮVODCE STUDIA

Pokud se chcete dozvědět bližší informace, nejenom o těchto výrobcích, vřele doporučuji podívat se na internetové stránky www.tzbinfo.cz, sekce voda, kanalizace a v hlavním menu si vybrat buď adresář firem nebo katalog výrobků.

1.4 Rozvody vody

Pro rozvody objektu platí ustanovení ČSN 75 54 01 Navrhování vodovodního potrubí a ČSN EN 806-2 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě, část 2: Navrhování.

Pro navrhování vodovodních řádů vně budov platí ČSN EN 805 Vodárenství - Požadavky na vnější sítě a jejich součásti a ČSN 755401 Navrhování vodovodního potrubí. Pro navrhování vnitřního vodovodu platí ČSN EN 806-2 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě, část 2: Navrhování a ČSN 73 66 60 Vnitřní vodovody.

1.4.1 ČSN 75 54 01 Navrhování vodovodního potrubí, prosinec 1997 - v revizi

 

Vybraná ustanovení:

Všeobecné požadavky

• Potrubí vodovodu pro veřejnou potřebu se nesmí propojovat s potrubím užitkové a provozní vody a ani s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, který by mohl ohrozit jakost vody.

• Vodovodní potrubí nemá být vedeno územím znečištěným zdravotně škodlivými látkami.

• Doporučená nejmenší šířka ochranného pásma je 1,5 m od vnějšího okraje potrubí po obou stranách potrubí.

• U hydrantu pro odběr požární vody má být podle ČSN 73 08 73 zajištěn statický přetlak nejméně 0,2 MPa. Při odběru nemá přetlak poklesnout pod 0,05 MPa.

• Maximální přetlak v nových vodovodních řádech určených pro zásobování nových budov nemá převyšovat hodnotu 0,6 MPa. V odůvodněných případech se může zvýšit na 0,7 MPa. Pokud tento přetlak není dostatečný pro vysoké budovy, je nutno zřídit v nich  zařízení pro zvýšení tlaku.

• Uložení vodovodního potrubí - do DN 200 se navrhuje v podélném sklonu nejméně 3⁰/₀₀.

• Od DN 250 do DN 500 sklon nejméně 1 ⁰/₀₀.

• Potrubí od DN 600 sklon minimálně 0,5 ⁰/₀₀.

Nejmenší dovolené krytí o DN menší než DN 400:

• hlinité zeminy 1,2 m

• hlinitopísčité zeminy 1,3 m

• písčité zeminy 1,4 m

• štěrkové a skalnaté zeminy 1,5 m

Nelze-li dodržet potřebné krytí, musí být vodovodní potrubí chráněno nenasákavou tepelnou izolací.

Vodorovná vzdálenost tepelně neizolovaného potrubí od zdrojů možného ochlazování nebo oteplování ( např. parovod ) má být nejméně 1 ( m ).

V málo únosných půdách je nutné ukládat vodovodní potrubí na zpevněný podklad, jehož úprava musí být vyřešena v projektové dokumentaci.

V nejvyšších místech vodovodního potrubí se navrhují vzdušníky, v nejnižších místech se umísťují výpusti.

Na rozvodné vodovodní síti se navrhují uzávěry:

• V místech rozvětvení vodovodní sítě tak, aby bylo možné uzavřít úsek s poruchou.

• Aby bylo možné samostatně uzavřít rozváděcí řád v každé ulici.

• Na okruhové vodovodní sítě za a před odbočením přípojky pro odběratele, u nichž se nesmí přerušit zásobování vodou ( např.nemocnice ).

• Podle potřeby i na odbočkách pro hydranty a výtokové stojany.

• Na odbočkách pro vodovodní přípojky.

  
  

1.4.2 Podmínky rozvodu vody

Při projektování vnitřních rozvodů vody musíme dbát zejména na:

• Mají být zabudovány pouze uzavírací armatury s nízkým hydraulickým odporem, např. šoupátka a kulové kohouty.

• Bezprostředně před každou hadicí pro připojení odběrného zařízení musí být zabudována uzavírací armatura.

• Hadice nemají být delší než 2,0 m.

• Přívodní a nízkotlakové rozvodné potrubí musí být možné uzavřít a vypustit.

• V každé budově nebo její části, která má samostatné měření odběru vody a vždy ve všech bytech, musí být osazena samostatná uzavírací armatura.

• Před každým odběrným zařízením ( nádržkový splachovač, akumulační nádrž, ohřívač vody, pračka ) musí být osazena uzavírací armatura.

• Na přívodním potrubí do objektu se osazuje uzavírací armatura.

• Výtokové armatury na teplou vodu se umísťují vlevo a výtokové armatury na studenou vodu se umísťují vpravo.

• Pokud vnitřní vodovod zásobuje vodou více budov, musí mít každá budova vlastní rozvod vody.

• U budov s méně častým odběrem vody ( rodinné domy ) je třeba jen 1 uzavírací armatura, a pokud požadováno, vypouštěcí armatura na vstupu potrubí do budovy.

• Pokud jsou potrubí teplé a studené vody vedena nad sebou, musí být potrubí teplé vody nad potrubím studené vody.

• Potrubí nesmí být zabudováno v nosných konstrukcích stěn, podlah nebo uloženo do země pod podlahu nejnižšího podlaží, pokud není možnost jeho rychlé výměny, kromě potrubí vedeného v ochranné trubce, instalační šachtě nebo kanále. Potrubí nesmí být vedeno např.:

  • v komínech
  • ve větracích šachtách
  • ve výtahových šachtách
  • v šachtách pro shoz domovního odpadu
  • v odvodňovacím nebo kanalizačním potrubí

• Musí být zajištěna požární bezpečnost. Pokud je to možné, má být přívodní a nízkotlaké rozvodné potrubí uloženo na povrchu stavební konstrukce a podle potřeby zakryto přizdívkou (předstěnová instalace).

• Pro ochranu proti zpětnému průtoku platí ustanovení ČSN EN 1717 ( 75 54 62 ) Ochrana znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení ochranu zpětným průtokem.

• Výtoková armatura pro odběr studené pitné vody o malém objemu nebo zřídka používaná nesmí být napojena na konci dlouhého potrubí.

• Potrubí studené pitné vody nesmí být vedeno vedle potrubí vytápění nebo teplé vody nebo procházet přes ohřívané prostory, např. sušárny šatů. Pokud je takové vedení nevyhnutelné, musí být potrubí teplé i studené vody tepelně izolováno.

• Každý kuchyňský dřez musí mít napojenou výtokovou armaturu na rozvod pitné vody.

• Výtokové armatury musí být označené, studená voda modrou a teplá červenou barvou.

• V případě dvou nebo více vodovodů ( pitná i nepitná voda ), musí být potrubí, armatury apod. přiměřeně a trvale označeny v souladu s národními či místními předpisy.

• Vodovodní potrubí nesmí být upevněno k jinému potrubí, nebo sloužit jako podpěra pro jiná vedení.

• Co nejblíže před každým plovákovým ventilem musí být umístěna uzavírací armatura.

• Vypouštěcí armatury mají být umístěny nad odvodňovacím zařízením.

• Uvnitřních vodovodů teplé vody s cirkulačním potrubím smí být rozdíl teploty mezi výstupem z ohřívače a vstupem cirkulačního potrubí do ohřívače nejvýše 5 K.

• V místnostech jako jsou např. nemocnice, domovy pro seniory apod. mají být osazovány termostatické baterie nebo baterie se zařízením pro omezení nejvyšší teploty. Doporučená maximální teplota je 43 ⁰C .

• Ve sprchách, jeslích, mateřských školách, speciálních odděleních pečovatelských domů má být zajištěno, aby teplota vody nepřekročila 38 ⁰C .

• Pokud národní a místní předpisy nestanoví jinak, musí se potrubí teplé vody a zásobníky teplé vody tepelně izolovat.

• Může-li teplota vody při poruše automatické regulace ohřívačů dosáhnout nad 95 ⁰C musí se počítat s možnými důsledky.

• Pojistný ventil se umísťuje na přívodním potrubí studené vody k ohřívači. Mezi pojistný a ohřívač nesmí být umístěna žádná uzavírací armatura.

• Potrubí musí být chráněno proti zamrznutí.

• Vnitřní vodovody, vyjma požárních, mají být navrhovány tak, aby se omezil hluk a byly splněny místní nebo národní předpisy.

• Vnitřní vodovod pitné vody nemá procházet:

  • Vně budovy nad zemí.
  • Nevytápěnými prostory pod střechou.
  • Nevytápěnými sklepy nebo prostory pod podlahou.
  • Jinými nevytápěnými částmi budovy.
  • Blízko okna, kde je možnost proudění studeného vzduchu.
  • Ddrážkou nebo šachtou ve vnější zdi bez tepelné izolace.

• Přívod vody do objektu je v nezámrzné hloubce, v opačném případě musí být učiněno opatření proti zamrznutí.

• Potrubí studené vody má být přiměřeně chráněno proti vzniku kondenzace.

• Materiály potrubí: měď a slitiny mědi, trubky ocelové pozinkované, z nerezavějící oceli, tvárná litina, plasty.

1.4.3. Uzávěry na potrubí

Vybraná ustanovení:

• Před vodoměrem dle ČSN 75 54 11.

• Hlavní uzávěr vnitřního vodovodu je za vodoměrem.

• Pokud je vodoměr před objektem, je bezprostředně za obvodovou konstrukcí budovy hlavní uzávěr objektu.

• Proti zpětnému proudění vody se do vodoměrové soustavy za hlavní uzávěr vnitřního vodovodu musí osadit ochranná jednotka ( nejčastěji zpětná armatura se zkušební armaturou ).

• Za ochranou jednotku se musí umístit vypouštěcí armatura pro odvodnění potrubí vnitřního vodovodu.

• Hlavní uzávěr objektu musí být přístupný a jeho umístění musí být viditelné a trvanlivě označeno.

• Před každým stoupacím potrubím, popř. na začátku tohoto potrubí, které zásobuje více než dvě podlaží ( uzávěr s odvodněním ).

• Na připojovacím potrubí pro každou bytovou nebo samostatnou účelovou jednotku, nevyžaduje se v rodinných domech.

• Před jednotlivými stojánkovými ventily, stojánkovými míchacími bateriemi, ohřívači teplé vody, technologickými zařízeními, nádržovými splachovači, sestavami zařizovacích předmětů s tlakovými nebo automatickými splachovacími zařízeními, před skupinou zařizovacích předmětů v objektu občanské vybavenosti.

• Rozsáhlé vnitřní vodovody se mají rozdělit osazením uzávěrů na menší úseky.

• Před automaticky ovládanými uzávěry musí být instalován mechanický filtr při umístění dvou ventilů vedle sebe, teplá voda musí být vlevo a studená voda vpravo.

• Před nádržkovými, tlakovými splachovači a automatickými tlakovými splachovači se musí instalovat uzavírací ventil.

• Rozvody vody určené pro letní provoz a vedené mimo objekt, pokud nejsou chráněny proti zamrznutí, musí být vybaveny uzavíracími a vypouštěcími armaturami.

• Volně vedené potrubí studené vody musí být tepelně izolováno.

• Rozvodné a cirkulační potrubí teplé vody musí být tepelně izolováno.

Uzavírací armatury mají stejnou jmenovitou světlost jako potrubí, na kterém jsou osazeny. Rozměry pojistných zařízení na ohřev vody se určují dle příslušných ČSN.

Ochrana vnitřního vodovodu před znečištěním nebo znehodnocením vody dle ČSN 73 66 60 a ČSN EN 1717:

• Především ochrana před zpětným průtokem.

• Potrubí, ze kterého není odebírána voda alespoň jednou za týden a není jej možné odpojit nebo uzavřít, musí být od vnitřního vodovodu odděleno alespoň zpětnou armaturou.

ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem.

• Definuje důležité pojmy.

• Definuje třídy tekutin.

• Ochranné jednotky pro jiné než domovní použití.

• Ochranné jednotky pro domovní použití.

• Nejmenší ochrana vybraných zařízení dle ČSN EN 1717 a ČSN 73 66 60.

Samostatný úkol

1) PROSTUDOVAT ČSN 75 54 01, ČSN EN 806-2 a ČSN 73 66 60.

1.5 Přípojky do objektů

Pro navrhování přípojek do objektů platí:

 

• Vodovodní přípojka je samostatná část tvořená úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, není-li osazen, pak k hlavnímu uzávěru vnitřního vodovodu.
• Pro jednu nemovitost se navrhuje zpravidla jedna přípojka.
• Doporučené ochranné pásmo vodovodní přípojky je od vnějšího líce stěny potrubí na obě strany 1,5 m. Nevztahuje se na přípojky v budově či v průchodu.
• Z hlediska výpočtového průtoku se vodovodní přípojka dimenzuje podle ČSN 75 54 55 Výpočet vnitřních vodovodů.
• Na veřejný vodovod se přípojka napojuje pomocí tvarovky s odbočkou nebo pomocí navrtávacího pasu.
• Zemní souprava se navrhuje, pokud není v místě odbočení přípojky navržena šachta.
• Délku vodovodní přípojky navrhujeme co nejkratší a pokud možno kolmo na připojovaný objekt.
• Sklon přípojky je min. 3 ^0/₀₀.
• Pro křížení s jinými médii platí ČSN 73 60 05.
• Vodovodní přípojka se ukládá do nezámrzné hloubky dle ČSN 75 54 01.
• Zkouška vodotěsnosti se provádí dle ČSN EN 805 nebo ČSN 75 59 11.
• Vodoměrnou sestavu tvoří uzávěr před vodoměrem,vodoměr, uzávěr za vodoměrem nazvaný hlavním uzávěrem vnitřního vodovodu, ochranná jednotka ( nejčastěji zpětná armatura ) a vypouštěcí armatura. Vodoměrná sestava se podle dohody s provozovatelem vodovodu pro veřejnou potřebu umisťuje:
  • V podzemním podlaží, nejdále 2,0 m od obvodového zdiva na suchém a větraném místě, nejvíce 1,2 m nad podlahou a nejméně 0,2 m od bočního zdiva.
  • V nepodsklepených budovách v šachtě pod podlahou, ve skříňce nebo ve výklenku ve zdi.
  • Ve vodoměrné šachtě mimo budovu.

Obrázek 1.5-1: Příklad plastové vodoměrné šachty, AS VODO A2, firma Asio spol. s r.o.

1.5.1 Projekt vodovodní přípojky

Podmínkou pro získání územního souhlasu nebo stavebního povolení pro stavbu přípojky je nutné vyjádření provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu.

Projektová dokumentace musí obsahovat:

1. Situační výkres se zakresleným veřejným vodovodním řadem, navrhovanou přípojkou a zakreslenými ostatními inženýrskými sítěmi v měřítku 1:500, 1:1000. Potvrzený situační výkres se zakresleným veřejným vodovodním řadem poskytne oddělení dokumentace provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu.

2. Podélný řez přípojky s vyznačenými inženýrskými sítěmi v měřítku 1:50, 1:100.

3. Půdorys vodovodní přípojky ( u litinových přípojek i kladečský plán) v měřítku 1:50 s trasou přípojky okótovanou ve všech směrech.

4. Půdorys podlaží, ve kterém je umístěn vodoměr, případně výkres vodoměrné šachty.

5. Technickou zprávu s výpočtem potřeby vody a požadavkem na odběr pro vnitřní požární vodovod (ČSN 73 08 73 Požární bezpečnost staveb - Zásobování požární vodu, červen 2003)

OObrázek 1.5 - 2: Situace se zakreslením vodovodní přípojky 1:500

Obrázek 1.5 - 3: Podélný řez vodovodní přípojkou

Obrázek 1.5 - 4: Vzdálenosti vodovodní přípojky od jiných podzemních vedení 

Shrnutí kapitoly

Úvodní kapitola vás seznámila se základními fyzikálními, chemickými a mikrobiologickými vlastnostmi vody. Umíte též navrhnout vodovodní přípojku a seznámili jste se s podmínkami pro instalaci vnitřního vodovodního potrubí.