3. Základní principy estetiky

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

V předcházející kapitole jste získali ucelený přehled o vývoji estetiky a z kontextu jste pochopili jakými zvraty v historii procházel. Pro hlubší poznání a pochopení těch nejdůležitějších principů vám nyní budou tyto prezentovány více. Podobně jako v předcházející části je členění vedeno podle autorů myšlenek. Sledované aspekty jsou stále aktuální a pomohou vám pracovat s větší erudicí a rozvíjet vaše schopnosti doširoka.


Cíle kapitoly

  • Pochopit nejdůležitější principy estetiky.
  • Naučit se je vysvětlit.
  • Zvládnout jejich aplikaci v praxi.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Ke zvládnutí kapitoly včetně testu a korespondenčních úkolů je nutné počítat s časovým rozmezím od 180 do 240 minut.


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Chrám, sloupový řád, formalistická estetika, strukturalistická estetika, semiotika.



Antika


Marcus Vitruvius Pollio - Římský stavitel a inženýr žijící v průběhu 1. století před n.l. za vlády Caesara a Augusta.


Vitruvius sepsal kolem roku 27 před n.l. významnou publikaci, která nese jméno Deset knih o architektuře (Ottův slovník naučný píše 13 před n.l.). Autor nebyl sice úspěšným architektem, ale proslavil se právě touto knihou, která byla hojně citována již od raného středověku – tehdy byla používána především jako stavební příručka. Architektonickým prvkům nebyla věnována příliš velká pozornost.


Vitruvius požaduje od stavitele znalost všech oborů lidského vědění včetně filozofie a hudby. Svou pozoruhodnou práci rozčlenil následujícím způsobem.


1 kniha se zabývá výběrem ideálního místa pro založení města, jeho opevněním a vytyčením ulic. Velký důraz klade při výběru míst na vanutí větrů. U přímořských měst navrhuje zřídit forum logicky u přístavu, vnitrozemská města by je měla mít uprostřed. Každému bohu určuje přesné místo ve městě. Například Chrám boha Marse má být vně hradeb, aby nevznikl mezi občany ozbrojený spor a mohl tak z venku chránit hradby.


2 kniha - život prvních lidí a vývoj lidského obydlí. Popisuje vznik prvního společenství kolem náhodně vzniklého ohně a vznik řeči. Dále se dostává ke stavbám prvních chýší a jejich vývoji. Uvádí příklady z okrajových částí římské říše, kde si tamní národy staví ještě obdobné přístřešky. Dále se věnuje stavebnímu materiálu (cihlám, písku, vápnu a dřevu). V této kapitole se věnuje také vyzdívání.


3 a 4 kniha - stavba chrámů Nejdůležitější při stavbě chrámu je symetrie jako je tomu u lidského těla (viz. da Vinciho schéma lidského těla). Popisuje také druhy chrámů podle sloupů. Nejdůležitější a asi všem nejznámější jsou popisy slohu iónského, korintského a dórského.


Např: „...obličej od brady k hornímu konci čela a k začátku vlasových kořínků měří 1/10 těla stejně tolik i natažená dlaň od kloubu v zápěstí ke konečku prostředního prstu. Hlava od brady k vrcholku temene 1/8, od hořejšku hrudi ke spodní části šíje k začátku kořínků vlasů 1/6...“.


Konkrétně dórský sloup symbolizoval dokonalou mužskou postavu (poměr délky chodidla ku výšce těla 1/6), iónský sloup postavu ženskou (1/8) atd.


5 kniha - ostatní veřejné stavby jako jsou forum, basiliky, divadlo, pokladnice a vězení. V této knize také popisuje sloupořadí a procházkové cesty, lázně a také různé vodní stavby. Pro popis basiliky použil Vitruvius své vlastní zkušenosti se stavbou basiliky ve Fanu. Věnuje se také ozvučení divadla pomocí bronzových nádob, které fungovali jako reproduktory. Zajímavé je také porovnání římského a řeckého divadla.


6 kniha - soukromé obydlí. Vitruvius popisuje i nejvhodnější světové strany pro různé místnosti. Opět je zde zvláštní popis řeckého domu.


7 kniha – je věnována výzdobě interiérů. Řeší různé povrchové úpravy jako jsou štuky, nástěnné malby a použití mramoru. Je zde také technologický postup při přípravě jednotlivých barev.


8 kniha - vedení vody do budov. Je zde popsán způsob jejího získávání, zjišťování jakosti a vedení.


9 kniha – gnómonika a astrologie. V této kapitole jsou sledovány pohyby hvězd, měsíce a slunce, dále pak sestavování vodních a slunečních hodin.


10 kniha – stavební a válečné stroje. Autor popisuje různé zvedací stroje, čerpadla a nástroje k měření, katapulty, balisty a želvy.



Renesanční estetika


Andrea Palladio (30.11.1508 - 19.8.1580)

Vlastní jméno: Andrea di Pietra della Gondola


Italský renesanční architekt a teoretik napsal knihu „Quattro libri dell´architektura“ (Čtyři knihy o architektuře), kde z děl antické architektury a z Vitruvia odvodil vlastní styl klasické uměřenosti a umírněné dekorativnosti, charakteristický užitím vysokého řádu, jímž zásadně ovlivnil klasicistně orientovanou barokní architekturu. V Benátkách kostely Il Redentore a San Giorgio Maggiore, ve Vicenze bazilika Teatro Olympico a Villa Rotonda (kvadratická centrála se středovou rotundou a čtyřmi portiky).



19. - 20. století


Formalistická a strukturalistická estetika


Estetický formalismus je teorie, která podstatu vidí v učení o formách a která formu považuje za čistě estetický prvek.


Rozdíly v názoru jednotlivých estetiků se týkají stupně soběstačnosti formy.


Estetici si kladou otázku, zda je možné vzhledem k ní vytvořit esteticky hodnotný soud a zda není výrazem i dalších faktorů uměleckého díla.


Formalistická estetika je někde mezi zbožněním formy a její démonizací, mezi velebením krásného vzhledu a jeho očerňováním.


Adolf Hildebrand (1847 - 1921)

Sochař žijící v Itálii a je autorem knihy Problémy formy ve výtvarném umění.


Poznání rozděluje na:


optické - je jednotné, současné


haptické - skládá se z částečných po sobě jdoucích dojmů vytvořených pohybem oka


Pokoušel se o to, aby obsahy vycházely z formy. Usiloval o rozvíjení formální stránky, ale připouštěl, že umění má i obsah, a že obsah je vytvářen emocionálním, morálním a ideovým působením díla.


Haptické poznání umožňuje oku postupně přeběhnout část předmětu a uvědomit si jeho materiální formu.


Prostorová jednota uměleckého projevu je jednotou imaginární.


Heinrich Woflin

Švýcarský estetik rozvíjející téma psychologie v architektuře.


Označil základní pojmy dějin umění:


Architektura – výraz epochy v tom, že reprodukuje fyzis člověka, jeho způsob chování a pohybu.


Vývoj se projevuje ve formách a forma vyjadřuje lidské fyzično.


Vychází z principu, že skladba našeho těla je formou, která umožňuje rozumět formám umění.


V dějinách umění zaznamenává přechod od lineárního k malířskému, od plošného k hloubkovému, od uzavřených forem k formám otevřeným, od rozmanitosti k jednotě, od jasnosti k neurčitosti (vše vyvodil ze studia renesance a baroka).


Jeho omyl spočívá v tom, že ve vývoji umění jsou i zpětné tendence, které nedokázal vysvětlit.


Renesanci a baroko jsou podle něj protiklady (renesance respektuje normy a symetrii, baroko hledá něco výjimečného a neobvyklého), baroko je pokus přesáhnout formu, směřuje k nekonečnému, neformálnímu a nevyčerpatelnému.


Formalizmus říká, že krása je obsažená ve formě, ve vztazích prvků tvarových jako jsou tóny, barvy a obsahových.

Tento přístup je plodný – každé dílo nechť je zkoumané jako samostatná struktura nezávislá od autorova záměru.


Neplodný – konečný význam díla se rozvíjí pouze v závislosti na různých zprostředkovaných významech a v závislosti na poznání podmínek umělecké tvorby a jejího výkladu.



Strukturalistická estetika


(Strukturalismus – z lat. struktura – stavba, skladba, složení)


Jedná se o vědecký směr v jazykovědě, literární kritice a jiných humanitních vědách, který vznikl v roce 1916.


Nejvýznamnější strukturalistickou školou je Cerce linguistique de Prague, který působil od r. 1926.


Jde o filosofický směr chápající soubor jevů určitého úseku skutečnosti jako celistvost zákonitě uspořádanou a dává význam tomu uspořádání, tedy struktuře.


Směr vysvětluje vývoj jako proměnu struktur.


Říká, že zkoumání opakovatelných struktur studovaných jevů dává význam zákonitému uspořádání všech jevů skutečnosti.


Skutečnost nemůže být dostatečně vysvětlena použitím matematických a mechanických zákonů, neboť ony předpokládají pouze kvantitativní rozrůzněnost a nepřihlížejí k reálným kvalitám.


Na vznik strukturalismu měla vliv strukturální lingvistika - jazyk je systém znaků, které jsou spjaty vzájemnými vztahy.


Znakové systémy jsou i jiné kulturní výkony - umění, rituály, formy chování.


Ve výkladu přírodních i společenských zákonitostí zdůrazňuje prioritu celku vůči částem.



Rozvoj estetického strukturalismu - 30 léta 20. stol.


Jan Mukařovský (1891 - 1975)

Obrázek 3-1Obrázek 3-1: Jan Mukařovský

Profesor Jan Mukařovský byl český estetik, jazykovědec a literární teoretik působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.


Tento teoretik vysvětluje umělecké dílo analogicky podle jazyka jako znak, jehož složky jsou nositelem významu.


Znak je smyslová realita, která v procesu semiózy (proces označování jevové skutečnosti pomocí znaků) pro interpreta něco zastupuje; slovo, zvuk, piktogram, dopravní značka ...


Mukařovský klade důraz na samotné umělecké dílo a jeho výstavbu a vztahy ve struktuře uměleckého díla jsou zkoumány dialekticky jako jednota protikladů.


Vývoj struktury je jím chápán nejdříve jako samovývoj, později se uznávají sociální nárazy zvnějšku.


Umění označuje jako znak, který je prostředníkem mezi individualitami.


Umělecké dílo znamená i životní zkušenost vnímatele a jeho duševní svět.


Říká, že smysl díla není závislý pouze na autorovi, ale i na způsobu jakým dílo vnímá pozorovatel (konzument).


Proces semiózy má tři základní body:

  • smyslový nositel znaku - hmotné dílo, artefak
  • význam znaku - konkretizace díla ve vědomí příjemce = estetický objekt; tato konkretizace ve vědomí je estetický prožitek
  • designát - objekty nebo děje, jež znak označuje

Semiotická orientace v estetice – ikonologie je základní klasifikace
znaků podle vztahu k vnější realitě:

  • ikona - platí na základě vnější podobnosti mezi označovaným a označujícím
  • index - platí jako příznak věcné spojitosti mezi označovaným a označujícím
  • symbol - platí na základě domluvené, naučené spojitosti mezi označovaným a označujícím

Příklad:

  • obrázek růže znamená růže
  • obrázek dynamitu pro znalce Toma a Jerryho znamená hněv, pomstu
  • červená na semaforu znamená stát

Proměnlivé působení uměleckého díla se vysvětluje uplatňováním jeho různých funkcí, které v díle samém tvoří taky strukturu:

  • rozlišují se funkce poznávací, politická, estetická
  • jejich vztah podřízenosti a nadřízenosti uvnitř struktury se historicky mění
  • pro umění je podstatná funkce estetická

Strukturalisté rozlišují estetično normované a nenormované; estetická hodnota je proměnlivá a je syntézou obou těchto pólů. Estetická norma vzniká na bázi individuální, antropologické a sociologické. Velká umělecká díla normu částečně uplatňují, ale částečně ji taky porušují.


Umělecké dílo může představovat soustavu znaků o různé úrovni, má složitou vnitřní strukturu, jeho vztah ke skutečnosti je mnohoznačný, obrazný.


Estetický prožitek je proces recepce uměleckého díla - schopnost probírat se významy, sledovat jejich vzájemné vazby, téměř nekončící proces postupného odkrývání vrstvených významů.


Umělecké dílo plně existuje v procesu interpretace, kdy se stává součástí aktivní proměny našich myšlenkových struktur.


Současná společnost a spotřební kultura nás tlačí ke krátkým spojením, k rychlému vstřebání stručného obsahu díla - prvoplánové, doslovné vnímání.


Humberto Eco (5.1.1932)

Profesor Eco je italský spisovatel a působí na Univerzitě v Bologni. Uvádíme některé z jeho názorů.


Masová kultura je zároveň antikulturou, protože je nereálné aby kulturu sdíleli bez rozdílu všichni stejně.


Optimista tvrdí, že kulturní formy (TV, tisk, rádio, komiksy, film, ...) lidem ulehčují a zpříjemňují.


Skeptik se drží při životě díky tomu, že vymýšlí stále nové apokalyptické teorie úpadku.


Humberto Eco napsal knihu Skeptikové a těšitelé.


Projevem současné masové kultury je nadčlověk, který je projevem pasivity a to tak, že neudělá nic, co by porušilo pravidla dopředu schválená rozumem, nikdy nezaparkuje auto tam, kde se nesmí, nikdy se nezúčastní revoluce.


Skeptik nadčlověk pohrdá a mlčí v domnění, že jakákoliv akce proti zavedenému pořádku světa je zbytečná.


Korespondenční úkol 3-1

Vyhledejte si co nejvíce obrázků Villy Rotondy od Andrea Palladia a naskicujte její dispozici a pohledy. Obrázek pošlete ve formátu pdf na adresu pedagoga.


Korespondenční úkol 3-2

Vyberte si některého z citovaných autorů a zajistěte si podklady pro jejich studium. Napište krátkou a výstižnou esej o jejich životě a díle. Rozsah práce jsou dvě stránky formátu A4 psaného textu a obrázky budou uvedeny zvlášť. Můžete také srovnat dva a více autorů a rozsah práce bude stejný. Forma textu je stejná jako v předcházejících úkolech. Je tedy žádoucí, abyste psali čtivým, ale přesto přehledným způsobem.


Test

1. Podle Vitruvia symbolizoval dórský sloup postavu ...

  1. ženskou
  2. mužskou
  3. dítěte

2. Palladio zásadně ovlivnil klasicistně orientovanou barokní architekturu ...

  1. užitím lehkého řádu
  2. užitím vysokého řádu
  3. užitím těžkého řádu

3. Podle Wolfina jsou renesance a baroko ...

  1. stejné
  2. protiklady
  3. podobné

4. Strukturalistická estetika zdůrazňuje prioritu ...

  1. části vůči celku
  2. celku vůči částem
  3. části bez celkového kontextu

5. Mukařovský označuje umění jako ...

  1. znak
  2. symbol
  3. index

Shrnutí kapitoly

Po důkladném studiu jste si vyjasnili některé nové poznatky o osobnostech teorie estetiky a také jste porozuměli pojmům jako je formální estetika a strukturální estetika. Pochopili jste, jak složité mohou být postoje vědců a jakým asi směrem se mohou ubírat. Toto studim vás navedlo k dalším poznatkům a napomohlo k jejich správnému hodnocení.


Doplňující zdroje

  • Palladio, A.: Čtyři knihy o architektuře, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a hudby,
    Praha, 1958
  • Vitruvius, P.: Deset knih o architektuře, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a hudby,
    Praha, 1953
  • Hildebrand, A.: Problémy formy ve výtvarném umění, Triáda, Praha, 2004
  • Eco, U.: Skeptikové a těšitelé, Argo, Praha, 2006

Vytisknout | Nahoru ↑