Teorie a estetika architektury »

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

Je velmi důležité pochopit studium jako způsob hledání souvislostí, které nás dále mohou navést k poznání soudobé estetiky. Dále se očekává, že pozorné studium navede posluchače ke schopnosti analyzovat estetiku budoucí a správně ji vyhodnotit a následně aplikovat.

Cíle kapitoly

• Pochopit historické souvislosti estetiky.
• Naučit se přemýšlet o estetice v jejích širokých souvislostech.
• Zvládnout aplikaci poznatků v praxi.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Ke zvládnutí kapitoly včetně testu a korespondenčních úkolů je nutné počítat s časovým rozmezím od 180 do 240 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Estetika, harmonie, soulad, proporce.

2.1 Schématický přehled historického vývoje estetiky

Abychom mohli stručně a přehledně zmapovat historii estetiky, musíme v podstatě vyhledat největší osobnosti v tomto oboru a vystihnout to nejpodstatnější, co společnosti přinesli. Na základě takového přehledu nám může být napovězeno v jakých historických a společenských souvislostech se vyvíjí estetika. Pro hlubší poznání je pochopitelně nezbytné důkladnější studium, jehož forma je nabídnuta zadanými úkoly.

Antika

Kalokagathie - morálně výchovný princip antického Řecka - cílem je harmonická lidská osobnost.

Mravnost, krása, dobro – kategorie etické a estetické vyúsťují v harmonii.

Polykleitos (řecký sochař) – učení o kánonu, tj. o číselných vztazích proporcí „krásného“ lidského těla.

Aristoteles (Platonův žák) – krása spočívá v souladu celku a velkého počtu rozmanitých jednotlivostí. Je to princip jednoty v rozmanitosti.

Vitruvius (římský teoretik architektury) – přisuzoval nejvyšší hodnoty principu symetrie, která předznamenává vždy krásu.

Ranné křesťanství

Aurelius Augustinus – spis O kráse (De pulchritudine) - raně křesťanský filosof – nejvyšší krásou je Bůh a krása světská je výrazem krásy Boží.

Středověk

Tomáš Aquinský – vrcholný středověk – rozlišoval krásu a krásné předměty – absolutní krása je Bůh, relativní krása jsou věci jím stvořené.

Princip jednoty v rozmanitosti, pokud jde o formu. Převzato z antiky.

Renesance

Leonardo da Vinci - renesanční člověk – příroda je řád, krása. Renesanční umělec nebyl odtržen od podstaty krásy, protože zobrazoval-li svět, odhaloval krásu.

Obrázek 2-1: Leonardo Da Vinci

Obrázek 2-2: Leon Batista Alberti

Leon Batista Alberti (1404 - 1472) - (De arte aedificatoria – O architektuře 10 knih) – krása se jeví všude tam, kde je harmonie poměrů a je vedle pravdivosti hlavním zákonem umění. Krása v architektuře je soulad všech proporcí, vázaných s celkem.

Základ renesanční estetiky - Nauka o proporcích ve vztahu k rytmu a harmonii. Proporce není jen něco vnějšího, ale prostředek proniknutí k podstatě jsoucna. Renesance přejala antický názor o jednotě v rozmanitosti.

Andrea Palladio (1508 - 1580) - Čtyři knihy o architektuře (1570).

Obrázek 2-3: Andrea Palladio

Obrázek 2-4: Nicolas Boileau-Despréaux

Giacomo Barozzi da Vignola (1507 - 1573) - Regule pěti architektonických řádů (podnítilo vývojové tendence klasicismu v Evropě).

Sebastian Serlio - Šest knih o architektuře.

17. století

N.Boileau Déspréaux (zástupce francouzské estetiky klasicismu) – krása se rovná pravdě a soudcem vkusu je rozum.

V architektuře došlo ke střetu zastánců řecké antiky se zastánci římské antiky.

18. století

Anglie

Etická estetika - Lord Schatesbury – odhalil význam krásy pro mravní vývoj a výchovu lidské společnosti.

Francie

F.M.Arouet Voltaire – psal o vkusu.

Montesquieu – Esej o vkusu – vkus povstal ve vztahu člověka a skutečnosti za účelem potěšení a připouštěl, že může být i v rozporu s pravdou.

D.Diderot – hodnotu díla spojoval s kvantem asociace.

J.J.Rousseau – emocionalista – Umění hodnotil kladně tehdy, je-li citové, vzbuzuje-li emoce.

Obrázek 2-5: François-Marie Arouet, používal pseudonym Voltaire

Obrázek 2-6: Denis Diderot

Německo

A.G.Baumgarten – noetická představa estetična, jeho estetické názory mají původ v logice. Umění je poznání, jehož cílem je krása.

Základní rovnice vztahů – vztah citu a rozumu je takový jako vztah krásy a pravdy.

J.J.Winckelmann – estetický ideál je člověk, dal základ samostatným moderním dějinám umění svou klasifikací řeckého sochařství.

G.E.Lessing – krása je nadřazena nad přírodu, odmítal napodobování, krása je jediným účelem umění. Je zakladatelem kritiky umění.

Immanuel Kant – zakladatel estetického formalismu a kriticismu – tvrdil, že náš rozum vnáší řád do chaosu jevů a předpisuje zákony. Základním pojmem jeho estetiky je soudnost jako vlastnost subjektu. Krásu hledal jen ve formě, která má vnitřní účelnost (nikoliv však užitečnost). Kantova představa autonomnosti umění je zbavuje společenského smyslu a poslání.

Obrázek 2-7: Gotthold Ephraim Lessing

19. století

G.F.Hegel – německá spekulativní estetika – skutečně pravdivá je pouze idea, krása je zdání ideje. Zakladatel dialektiky. Hegel chápe dialektiku jako vývojovou zákonitost vší skutečnosti lidského myšlení, spočívající ve střetávání protikladných stránek – teze – antiteze, ústící v syntézu – vývoj tak nabývá podoby spirály. Prvnímu z obou protikladů se u Hegela říká teze, druhý protiklad je antiteze a jejich spojení se jmenuje syntéza. Dialektický pohyb tedy probíhá ve třech fázích. Celé světové přírodní dějství probíhá třemi akty – teze, antiteze, syntéza. Každá syntéza je tezí, jež opět najde svou antitezi, jejichž spojením vznikne další syntéza a tak dále do nekonečna.

A.Schopenhauer – Svět jako vůle a představa. Podle něj v umění (jako více či méně materiálním) stojí nejvýše hudba a nejníže architektura.

J.F.Herbart – Vznik estetiky formalistické – estetický soud je jedinečný, nelze ho zobecňovat ani zdůvodňovat. Jednoduchý prvek je esteticky indiferentní, estetický soud vzniká ve vztahu nejméně dvou prvků.

Krásu viděl jen ve formě, nepřipouštěl cit, který se projevuje ve výrazu. Dle něj lze vnímat krásu třemi smysly: zrak, sluch, hmat.

R.Zimmermann – Všeobecná estetika a nauka o formách – promítnu pět etických idejí do estetiky:

1. estetická forma síly – etická dokonalost – umělecká velikost
2. estetická forma význačnosti – etické dobro – umělecká pravda
3. estetická forma souhlasu – etická volnost – umělecká jednota
4. estetická forma správnosti – etické právo – umělecká, stylová čistota
5. estetická forma vyrovnanosti – etická odplata – umělecký smír

A.Zeising – Nové učení o proporcích lidského těla – formulace rovnice Zlatého řezu – a:b = b:(a+b). Zlatý řez – základní estetický princip.

Obrázek 2-8: Arthur Schopenhauer

Obrázek 2-9: Gustav Theodor Fechner

19. - 20. století

Th.Fechner – zakladatel Psychologické estetické školy – estetik měl zkoumat jevy nejjednodušší a přecházet ke složitějším a ne naopak – metoda volby, metoda tvorby, metoda použití. Šest zákonů estetické libosti – důležitý 6. zákon asociační. Weber-Fechnerův zákon: intenzita počitku není přímo, ale logaritmicky úměrná síle podnětu.

Richard Muller – Freienfelse - spojil estetický jev s hodnotou. Hodnota je vše, co podporuje život (jak ze stránky biologické, tak ze stránky psychické).

Tento jednoduchý chronologický přehled jsme zařadili v krátkosti a v souvislém textu, aby jste si mohli udělat souhrnnou představu o vývoji estetiky. V následujících kapitolách si některé nejpodstatnější pasáže rozvedeme a objasníme, protože máme za to, že jejich znalost a pochopení vás dovedou ke schopnosti je přirozeně včlenit do své profesionální činnosti. Následující úkoly a testy vám k tomu napomohou.

Korespondenční úkol 2-1

Zvolte si jedno slohové období v dějinách a vyhledejte podrobné informace o filozofech té doby. Srovnejte jejich životopisy a dílo. Rozsah práce předpokládá 2 strany formátu A4 psaného textu a obrázky. V práci je nanejvýš vhodné se odkazovat v souvislostech také předcházejících a budoucích slohových obdobích. Obsah úkolu by měl být výstižný avšak psaný čtivou formou.

Test

1. Výchovným principem antického Řecka byla ...

1. krásná osobnost
2. harmonická osobnost
3. zralá osobnost

2. Aristoteles spatřoval krásu v ...

1. principu neomezené rozmanitosti
2. principu jednoty v rozmanitosti
3. principu rozmanité jednoty

3. Vitruvius měl za to, že krásu předznamenává ...

1. symetrie
2. asymetrie
3. rozmanitost

4. Základem renesanční antiky je ...

1. nauka o proporcích ve vztahu k umění
2. nauka o proporcích ve vztahu k rytmu a harmonii
3. nauka o proporcích ve vztahu k funkci

5. Základní estetický princip se jmenuje ...

1. Zlatý obdélník
2. Harmonický řez
3. Zlatý řez

Shrnutí kapitoly

Máte tedy představu jakou linií se estetika vyvíjela a především si uvědomujete, které faktory tento proces ovlivňují. Jsou to především aspekty celospolečenské, vývoje vědy, regionální, kulturní a další. S postupující globalizací světa se pochopitelně shledáváme s určitým splýváním lokálních forem estetiky. Můžeme však s určitostí konstatovat, že reakce na tyto trendy jsou bouřlivé a vedou v mnoha směrech k důslednému udržování regionálních aspektů estetiky a kultury obecně.

Doplňující zdroje

Pro účely studia světových filozofů doporučujeme použít informace získané na internetu a zejména doporučujeme prozkoumat stránky zahraniční. Podklady jsou obvykle zpracovány důkladně a s bohatým obrazovým materiálem.