Teorie a estetika architektury »

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

Je spousta architektonických pojmů, které jsou si v očích laika dost podobné a mohou tedy svádět k nesprávnému užívání. Mohlo by se zdát, že vypsáním definic by tomuto úkolu bylo učiněno zadost. Práce se studenty však ukazuje, jak nesmírně důležité je všechny aspekty odborné terminologie důkladně objasnit a dále formou otázek a úkolů prověřit, zda byly správně pochopeny. Určité nuance ve formulacích a prozatímní neznalost oboru mohou způsobit řadu nejasností.

Cíle kapitoly

• Pochopíte další důležité pojmy z oboru architektura.
• Naučíte se je rozeznávat a hodnotit.
• Zvládnete jejich aplikaci v praxi.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na studium a vypracování úkolů a testu si vyhraďte časový prostor mezi 150 a 250 minutami.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Architektonická dispozice, architektonická hmota, architektonický tvar, dokonalý tvar, architektonická kompozice, racionalistická kompozice, organická kompozice, modul.

Architektonická dispozice

Je souhrn vnitřních funkčních souvislostí stavby.

Půdorysné a výškové rozvržení vnitřních prostor.

Kolektiv: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha, 2003

Graficky je architektonická dispozice zachycena v plánech, popřípadě v projektové dokumentaci. Rozvíjela se v každé slohové epoše, kontinuálně lze její vývoj sledovat v průběhu různých slohů až do konce 18. stol. nejlépe na dispozici křesťanských kostelů, později zejména na dispozici veřejných staveb.

Tento pojem pochází z latinského dispositio uspořádání, rozvrh, osnova.

Architektonická dispozice je ovlivněna požadovanou užitnou funkcí stavby i estetickými zřeteli, podmíněnými slohovými představami, dobovou módou i individuálním zaměřením architekta.

Architektonická hmota

Z architektonickou hmotu považujeme jednoduché základní objemy architektonického díla bez tvarových podrobností, vytvořené vnějšími plochami architektonického díla (vnější povrchovou formou vnitřních prostorů).

Správné seskupení architektonické hmoty (řazení různých tvarů, násobení stejných tvarů, průnik tvarů a tvarová kombinace) je jedním z prvků architektonické kompozice.

Obvykle to jsou základní geometrická tělesa (krychle, hranol, válec, kužel, kulová výseč) a jejich kombinace.

Například podle toho z jaké vzdálenosti se na stavbu díváme, uplatňuje se hmota buď objemem nebo jen siluetou (obrysem) či plochou.

Architektonický tvar (architektonická forma)

Je to konečný vzhled stavební hmoty, ztvárněné za účelem jejího estetického a ideového působení.

Výsledek tvůrčí činnosti architekta, podmíněný funkcí stavby, dobovým slohem, vlastní invencí architekta, popřípadě speciálními požadavky stavitele a dalšími faktory.

Na rozdíl od konstrukčního tvaru není architektonický tvar nutnou součástí stavební konstrukce.

Jako doplňující architektonické tvary se vyvinuly architektonické články, které člení a propracovávají architektonický tvar dekorativním detailem. Dělení mezi architektonickými tvary a články je pouze přibližné a často se termíny zaměňují. Tradičně jsou jako architektonické články chápány zejména články architektury antické a z antiky vycházející.

Architektonický tvary dělíme:

• Tvary vyplývající ze stavební konstrukce. Jsou uplatňovány v architektuře tektonické, mají svým vnějším utvářením, barvou, povrchem a podobně vypovídat o tektonických vztazích jednotlivých částí stavební konstrukce.
• Tvary absolutní

Tvary vyplývající ze stavební konstrukce - tyto tvary byly vytvořeny racionálně na základě konstrukčních tradic (byly odvozeny z konstrukce v rámci estetických možností a zvyklostí), proto jde o tvary racionální a realistické, jejich estetika je vázána na konstrukční správnost stavby a využívá mimo jiné estetického účinku pravdivosti v architektuře.

Absolutní tvary - Nevyplývají ze stavebních konstrukcí, ale z popudů vycházejících mimo oblast vlastního stavitelství, tedy např. z popudů ideových, čistě estetických vizí aj. Například zvýraznění určité části stavby malbou, plastickým reliéfem a podobně.

Dokonalý tvar (dokonalá forma)

Kolektiv: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha, 2003

V estetickém vnímání je to tvar, který nejvíce lahodí lidskému oku a je vnímán jako vyvážený. Za dokonalý geometrický tvar je považován zejména kruh a čtverec a poté obdélník s poměry stran zlatého řezu. Za dobré jsou považovány i další tvary, které se vyznačují symetrií, pravidelným rytmem, stabilitou.

Rozdílné působení jednotlivých architektonických slohů lze z části odvodit ze způsobu použití (nepoužití) dokonalých tvarů.

Renesanční architektura vyjadřuje vyváženost, klid a stabilitu užitím čtverce, obdélníku v poměru zlatého řezu, kruhu, pravého úhlu, pravidelného uspořádání oken ap. - Knihovna Marciany v Benátkách (Jacopo Sansovino – 1486 – 1570).

Naproti tomu architektura barokní klade důraz na pohyb a expresivitu, a proto používá tvarů záměrně „nedotažených“ (neuzavřené frontony, pravoúhelník blízký čverci) nebo „deformovaných“ (přehnaně dlouhý nebo široký obdélník, elipsa, tupý nebo ostrý úhel, nestejné vzdálenosti v řazení prvků), které nutí pozorovatele k aktivitě.

Architektonická kompozice

Je vzájemná harmonická skladba všech složek stavebního díla i přiměřený vztah jeho užitné funkce, estetických a ideových aspektů.

Při utváření architektury je třeba brát na zřetel působení různých prvků, zejména prvků dispozičních (rozvržení architektonických tvarů, architektonických prostorů, architektonických hmot, měřítka; viz též architektonická dispozice), prvků materiálově konstrukčních a prvků výtvarně estetických (rytmus, gradace, rozvržení vztahu horizontálních a vertikálních linií, plastická a malířská výzdoba, světlo a stín), začlenění do krajiny a okolní zástavby (urbanistická kompozice) a podobně.

Pro každý typ architektury jsou některé z těchto prvků rozhodující, jiné méně významné.

Kompozice racionalistická

Se vyjadřuje pravidelnými statickými geometrické tvary.

Kompozice organická

Je charakterizována pravidelnými nebo nepravidelnými dynamickými tvary, často inspirovanými přírodou.

Předpoklady architektonické kompozice

• přírodní podmínky (podnebí, lidská fyziognomie)
• společenské podmínky (dobově a majetkově podmíněný životní styl, politické a filosofické ideje a podobně)
• materiálové a technologické podmínky
• dobové estetické požadavky
• osobní předpoklady architekta

Metodickým principem architektonické kompozice je modulace.

Modulace

Je vytváření souhrnu pravidel pro stanovení základních rozměrů a vztahuje se k pojmu modul.

Modul, řecky embater - délková jednotka míry.

Měřítko - z latinského modulus malá míra.

Modul poměrný (relativní)

Určuje na základě stanoveného kánonu proporce v architektonické kompozici.

V antickém sloupovém řádu je zpravidla odvozen od poloměru dolní základny sloupového dříku. Jeho násobkem byly stanoveny ostatní rozměry (výška sloupů, jejich rozestup, výška kladí a podobně).

Modul absolutní

Býval tradičně odvozen od měřítka lidské postavy.

Existuje několik typů modulace odvozené od lidské postavy, např. modulace Ernsta Neuferta, založená na proporcích zlatého řezu, modulace Herberta Ohla z Ulmu, založená na rozměrech lidské postavy v jejích různých polohách (stojící - paže vztyčené, stojící, sedící - paže vztyčené, sedící, ležící ap.). Rozměry a vzájemné poměry jednotlivých architektonických prvků a článků japonské architektury byly často určeny pevnou modulovou sítí, jejímž základním prvkem byl rozměr dvou podlahových rohoží (tata), které mají normalizovanou velikost podle lidského těla (182 × 91 cm). V moderní architektuře je nejznámější Le Corbusierův modulor.

Absolutní modul však může být odvozen nejen od člověka, ale od jakékoli pevné míry. Obvykle se užívá modulu odvozeného z šířky běžné cihly včetně spáry (tedy 14 + 1 cm), v současnosti též modulu desetinného (založeného na násobku rozměru 10 cm). Takové moduly jsou prostředkem typizace a normalizace skladebných prvků stavby.

Korespondenční úkol 7-1

Vyhledejte si modulor od Le Courbusiera a popiš jeho principy na formát A4.

Test

1. Architektonická dispozice má ...

1. výškové a půdorysné parametry
2. půdorysné parametry
3. výškové parametry

2. Architektonická hmota ...

1. vychází z barevné kompozice
2. jsou zjednodušené základní objemy arch. díla
3. je zanedbatelným parametrem arch.díla

3. Arch. tvar je mimo jiné podmíněn ...

1. životním prostředím
2. politickou situací
3. funkcí stavby

4. Racionalistická kompozice se vyjadřuje ...

1. barvami
2. disharmonií
3. pravidelnými statickými geometrickými tvary

5. Absolutní modul býval dříve odvozen od ...

1. měřítka lidské postavy
2. od velikosti palce
3. od velikosti chodidla

Shrnutí kapitoly

Kapitola objasnila některé další architektonické výrazy a ujasnila jejich užití. V praxi je důležité používat tyto znalosti, aby bylo možné najít stejnou řeč s ostatními kolegy a odborníky.

Doplňující zdroje

• Dudák, V., Pošva, R., Neškudla, B.: Encyklopedie světové architektury, Díl 1, Baset, Praha, 2000
• Kolektiv: Všeobecná encyklopedie, Diderot, Praha, 1999