1. Secese

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

Podstatná část obyvatel v 19. století cítila, že architektonické formy historismu nenaplňují estetické a kulturní požadavky dynamicky se rozvíjejícího světa. V jistém konzervatizmu byla jistě spatřována určitá solidnost a stabilita, ale progresivní trendy průmyslové společnosti již toužily svléknout „obnošené šaty“. Přichází tedy první skutečně nové slohové období.


Cíle kapitoly

  • Pochopíte příčiny vzniku, trvání a zániku secese.
  • Naučíte se rozlišovat odlišné formy secese.
  • Zvládnete k tomuto slohovému období odbornou terminologii.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Pro nastudování této kapitoly potřebujete časový prostor v rozmezí 180 až 260 minut.


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Secese, kubus, arabeska, ornament, organismus, sociální spravedlnost, Arts and Crafts, Modern Style, Art nouveau.



První polovina 19. století přinesla civilizované společnosti velké změny. Upadající vliv šlechty na jedné straně a bohatnoucí buržoazie na druhé, vyvolaly postupnou proměnu společenských tříd. Karta se začala jakoby obracet a to se neobešlo bez celospolečenských proměn. Podobně jako ve středověku bohatnoucí řemeslníci, tak nyní továrníci s rostoucími příjmy nabírali sebevědomí a toužili svou pozici prezentovat. Sociální rozdíly byly pochopitelně v té době obrovské, a proto předznamenaly změnu a to nejen pro bohaté, ale také pro široké vrstvy pracujících. Šlo samozřejmě o proces nesmírně dlouhý, dalekosáhle přesahující období secese, avšak proces, který byl definitivně nastartován.


V roce 1890 proběhla ve Francii výstava japonských grafik a knih. Tato kulturní událost měla pro Evropu velký význam neboť japonské umění se stalo vzorem a inspirací nejméně na dvacet let. Poprvé se s japonským uměním ve větším měřítku setkala Evropa na Světové výstavě. Školometské opakování a kopírování odešlých slohů mělo být nahrazeno.


Právě organické umění Japonska čerpající svou inspiraci z přírody, dalo podnět k zamyšlení a znovunalezení kořenů kulturní společnosti. Vášeň s jakou společnost podlehla tomuto vlivu, pramenila také z jisté naivity a poetičnosti japonského umění. Pozdní období Vincenta van Gogha s jeho modrými kosatci bylo inspirováno právě Japonskem. Umělec se rád poddal tomuto vlivu.


Významným prvkem architektury a umění se stal ornament. Nemělo však jít o nějakou převzatou a již známou formu. Byla to příroda, která poskytla nekonečnou nabídku inspirace svými květy, zejména kosatci, šlahouny, listy a dále pak živými organismy a zvířaty. Byli to vážky, motýli, brouci a vůbec třpytivý a barevný hmyz, který byl svým měřítkem ideálně předurčen coby model pro šperkařskou a jinou uměleckou výrobu.


Dalším podnětem pak byla ženská krása. Byla však podána jinou formou než tomu bylo dříve. S mírným uvolněním v oblasti mezilidských vztahů se do umění opět dostává erotika a sexualita. Ženské tělo se stalo symbolem veškeré krásy. Modelky jsou zobrazovány jako zasněné éterické bytosti vycházející z mlhy, není ale možné si nepovšimnout, že současně jsou obdařeny velmi erotickými parametry svého těla. Jsou to například plné rty, velké oči, rozpuštěné dlouhé vlasy, rozevlátý průsvitný oděv a podobně.


Současně lze ženu chápat také jako zdroj osudových proměn, tajemnou bytost schopnou proměnit život muže v peklo. Oba tyto aspekty zřejmě souvisejí s postupují emancipací žen, které v té době dostaly volební právo a možnost studovat na univerzitách.


Secesi datujeme zhruba do let 1890 až 1910. Pakliže předcházející slohová období trvala i několik století, jde vlastně o jakousi epizodu v historii architektury. Mohlo by se to tak jevit, ale není tomu tak. Zřejmě právě proto, že jde o první samostatnou bouřlivou reakci na historismus, a tedy slohové období nápadné výrazné a barevné, je mnohem více vidět, a jeho projevy jsou nepřehlédnutelné dodnes. Tyto první přirozené reakce a vlastně negace na předcházející období jsou často brzy překonány, ale nejsou nikdy zapomenuty. Je důležité si také uvědomit, že hovoříme o období rychlého růstu měst a městských aglomerací, tedy rozsáhlých investic a výstavby.


Jak už to bývá sledované slohové období začalo vznikat souběžně v několika zemích najednou a mělo pochopitelně odlišný regionální ráz. Protože v Česku je secese velmi populární především díky dílu Alfonse Muchy, je dobré, abychom si ujasnili, že secese je období mnohem všestrannější, zasahující do všech oblastí společnosti.



Anglie


John Ruskin (1819 - 1900)

V Anglii kolem roku 1890 začalo vznikat hnutí, které hledalo svou cestu v nové komplexní umělecké estetice a známe je pod názvem Arts and Grafts. Teoretik John Ruskin byl velký romantik a nekriticky zbožňoval středověk. Pocházel z bohaté kupecké rodiny a měl přísnou puritánskou výchovu.


Na Oxfordské univerzitě se stal profesorem estetiky. Byl ostrým kritikem průmyslové společnosti a více než jiní nenáviděl její výdobytky včetně železnice. Měl za to, že gotika byla nejlepším historickým obdobím a to ze všech úhlů pohledu. Měl jisté sociální cítění, protože podporoval chudé, ale zároveň neuznával rovnost a svobodu. Proč byl tedy přínosem pro architekturu? Především proto, že si naprosto správně všímal funkce jako jednoho z nejpodstatnějších znaků dobré architektury. Dále pak poukazoval na důležitý aspekt přírody v architektuře.


William Morris (1834 - 1896)

Z některých jeho názorů vycházelo právě hnutí Arts and Grafts v jehož čele stál Ruskinův žák William Morris. Tento nadaný básník a významný společenský činitel se vyučil několika oborům a v roce 1861 založil družstvo, které vyrábělo kvalitní bytové zařízení. S touto společností spolupracovali přední výtvarníci té doby.


Později si Morris po rozpadu této společnosti založil jinou podobnou. Je nutné říci, že tyto dílny měly problémy s odbytem, protože jejich výroba byla neefektivní, a tedy drahá. Nicméně poukazovala správným směrem na důležité spojení umění a výroby.


Nejvýraznějším počinem pro architekturu však byla stavba jeho vlastního rodinného domu známého názvem Red House. Fasáda domu včetně střechy byla z přírodního páleného materiálu (cihly, tašky,) a proto byl tak nazýván. Jeho architektonická forma je vyjádřena neformální světskou gotikou. Co je však převratné je asymetrická dispozice domu a záměrné nepravidelné členění oken. Tyto aspekty vycházejí tedy především z respektu vůči účelnosti domu, která je chápána jako prvotní požadavek na architekturu.


Později byla v Londýně založena Central School of Arts and Grafts, kde byla spojována umělecká výuka s řemeslnou.


Charles Rennie Mackintosh

Další důležitá škola umění byla založena v Glasgow, jejíž budovu navrhl významný skotský architekt Charles Rennie Mackintosh. Ačkoliv je fasáda objektu střízlivá a strohá v celkovém kontextu působí dekorativně a má blízko ke geometrické secesi.

Obrázek 1-1Obrázek 1-1: Škola umění v Glasgow



Belgie


Je zajímavé a obecně méně známé, že skutečnou kolébkou secese byla Belgie. Většinou se uvádí jako příčina tohoto jevu všeobecná kulturní úroveň této země a její přístupnost novým myšlenkám a experimentům.


Victor Horta (1861 - 1947)

Vůdčí osobností secese v Belgii se stal architekt Victor Horta, velký přítel malíře Vinceta van Gogha. V letech 1876-1880 spolu oba umělci pobývali v Paříži. Horta se věnoval studiu malířství a také pracoval v ateliéru historizujícího architekta. Zásadní stavbou Victora Horty byl dům ing. Tassela v Bruselu. Šlo o vůbec první stavbu secese a byla postavena v letech 1892-1893. Pro tento objekt je charakteristická jakoby gotická vertikalita vycházející z ocelových sloupů s vegetativními typy hlavic, kde můžeme jistě hovořit o vlivu Viollet-le-Duca.


Dále se zde setkáváme s prohýbanými zdmi, zřejmě jako doznívající formy neobaroka. Notoricky známý je však především prostor schodiště, jehož fotografická a grafická znázornění nalezneme ve všech publikacích o secesi. Vegetabilní ztvárnění sloupů a ocelového zábradlí se svými šlahouny plynule rozrůstá po teracové podlaze (typický materiál pro secesi) a bez zábran se po stěnách pne až ke stropu. Bohatý dekor a úžasná barevnost je tak typická pro bruselskou secesi. Vše se odehrává jakoby ve světle zapadajícího slunce a na všem je cítit jeho zář. Nejtypičtější barvou směs oranžovo růžové v kombinaci s pastelovou tyrkysovou.

Obrázek 1-2Obrázek 1-2: Dům ing. Tassela v Bruselu

Obrázek 1-3Obrázek 1-3: Dům ing. Tassela v Bruselu

Obrázek 1-4Obrázek 1-4: Dům ing. Tassela v Bruselu

Obrázek 1-5Obrázek 1-5: Dům ing. Tassela v Bruselu

V podstatě všechny stavby Victora Horty se nacházejí v Bruselu. Další zajímavou stavbou je jeho vlastní dům. Tento objekt se nachází v uliční zástavbě a nese podobné parametry jako Tasselův dům. Přiznané ocelové a litinové vegetabilní architektonické prvky, vertikální barevné členění fasády, stejnou barevnost, bohaté užití nápadně barevných vitráží, glazované obklady, tapety a další. Co je zajímavé je, že bohatě dekorovaná uliční fasáda stojí v nepochopitelném ostrém kontrastu s fasádou dvorní. Pohled ze zahrady nabízí téměř funkcionalistickou předzvěst budoucí architektury. Tento dům je v současné době muzeem architekta a je přístupný veřejnosti.

Obrázek 1-6Obrázek 1-6: Dům Viktora Horty v Bruselu

Obrázek 1-7Obrázek 1-7: Dům Viktora Horty v Bruselu

Obrázek 1-8Obrázek 1-8: Dům Viktora Horty v Bruselu

Obrázek 1-9Obrázek 1-9: Dům Viktora Horty v Bruselu

Obrázek 1-10Obrázek 1-10: Dům Viktora Horty v Bruselu

Obrázek 1-11Obrázek 1-11: Dům Viktora Horty v Bruselu


Henry van de Velde (1863 - 1957)

Dalším významným Belgičanem byl Henry van de Velde, který přes nevůli svého otce studoval malířství. Postupně se stále více zajímal o řemeslné umění a později architekturu. V počátcích své tvorby vyráběl nábytek, se kterým dosáhl obchodního úspěchu především v Německu, kam se také přestěhoval. Ve Výmaru zřídil Uměleckou průmyslovou školu. Vytvořil v ní školu nového typu. Vzdělávání zde probíhalo formou ateliérové výuky.



Francie


Velkým snem architekta Henryho van der Velda byla stavba divadla. V roce 1911 se mu skutečně naskytla příležitost tento sen uskutečnit. Byl autorem návrhu divadla na Champs-Elysées v Paříži. Velde z hospodárných důvodů navrhl budovu ze železobetonu a ke spolupráci přizval bratry Perretovy. V průběhu zakázky však na ni ztratil vliv a divadlo dokončil Auguste Perret.


Přišla však druhá šance v podobě divadla na I.výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914. Divadlo bylo objektem sice dočasným, ale významným. Plně se u této stavby projevila Veldeho snaha o zjednodušení fasád bez bohatého dekoru, ale s výraznou plastickou formou.


V roce 1914 musí Velde z politických důvodů opustit Německo. Dožil se úctyhodného věku 94 let a zemřel ve Švýcarsku.


Přelom 19. a 20. století je tedy ovládán formami secese a to již po celé Evropě. V Paříži je tento sloh nazýván Art Nouveau a nejznámější jsou snad četné zastávky metra od Hectora Guimarda.



Španělsko


Antonio Gaudí (1852 - 1926)

Secesní Španělsko je charakteristické věhlasným dílem Antonia Gaudího, vynikajícího konstruktéra, který své nákladné stavby z ekonomických důvodů jen zřídkakdy dokončil. Mezi ně se řadí například Güellův park a především jeho hlavní dílo Sagrada Familia (Chám svatá rodina), oba v Barceloně.


Sagrada Familia se také nazývá nejstarší stavbou světa, protože s její výstavbou se začalo roku 1882, ale dodnes není dokončena. Ve Španělsku jsou již tradičně pořádány národní sbírky na její dostavbu. I přesto, že hlavní a největší kopule a věž chrámu je zatím jen v přípravné fázi stavby a přestože chrám vlastně zatím postrádá vnitřní zastřešený prostor, Gaudího chrám je opravdovým architektonickým unikátem. Dnes je dostavěno celkem osm věží a každá je jiná. Průčelí jsou zdobena modernistickými, až kubizujícími sochami s biblickými výjevy.

Obrázek 1-12Obrázek 1-12: Sagrada Familia

Obrázek 1-13Obrázek 1-13: Sagrada Familia

Z dokončených staveb bychom měli zmínit činžovní dům Casa Milà přezdívaný La Pedrera. Tento nárožní objekt je charakteristický svou masivní organickou fasádou a je o něco méně zdoben než je u Gaudiho zvykem. Na střeše domu architekt vybudoval systém vyhlídek a komínů ztvárněných do podob abstraktních zvonic, dračích hlav a rytířských helem. V roce 1984 byla stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO.


Další dokončenou a užívanou stavbou je Casa Batlló, kde Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury a vlastně celý objekt je pojednán jako sbírka artefaktů organického původu. Střechu s keramickými šupinami navrhl architekt coby zprohýbaný hřbet prehistorického ještěra, schodiště jako páteř, lustr jako obrovskou lasturu, krb pak v podobě vnitřní dutiny zvířete. Zábradlí balkónů jsou vlastně ozubená rybí ústa. Vše autor viděl v barevných mozaikách glazovaných kachlů, střepů a lakovaného dřeva. Komíny na střeše ukončují dračí hlavy.


Katedrála v Astorgu je umístěna v horní části města. Naproti ní postavil Gaudí Palác Episcopal (1889-1893), který má jednoznačně gotizující charakter. Architektova tvorba byla velmi ovlivněna právě gotikou.

Obrázek 1-14Obrázek 1-14: Casa Batlló

Obrázek 1-15Obrázek 1-15: Bodegas Guell

Obrázek 1-16Obrázek 1-16: Colonia Guell

Obrázek 1-17Obrázek 1-17: Katedrála v Astorgu



Rakousko


Otto Wagner (1841 - 1918)

Velmi významným představitelem evropské secese byl úspěšný vídeňský architekt Otto Wagner, který studoval architekturu jak ve Vídni, tak také v Německu. Od počátku své kariéry navrhoval četné historizující nájemné domy a později byl jmenován profesorem vídeňské akademie. V roce 1899 se však připojil k odbojným mladým výtvarníkům sdružených ve skupině Sezession a způsobil tím obrovský rozruch a pohoršení mezi svými kolegy.


Počátek jeho nové tvůrčí éry je charakterizován secesními stanicemi vídeňské městské dráhy, které odpovídají běžné secesní formě té doby. Za zmínku však rozhodně stojí jeho nájemné domy na ulici Wienzeile. Celková koncepce domů je v podstatě klasická a střízlivá. Secesní formy se projevují především ve výrazné štukové výzdobě s florálními motivy. Dále je autorem budovy poštovní spořitelny ve Vídni, kde se secesní formy v podstatě vyskytují v úrovni střechy a římsy.


Wagner byl rovněž významný teoretik architektury a jeho názory v podstatě hovoří o tom, že co není praktické, nemůže být ani hezké. Proto zdůrazňuje, že je nezbytně nutné přesné pochopené účelu stavby, správný výběr stavebního materiálu, prostá a ekonomická funkce. Architektonická forma pak vychází z těchto předpokladů. Své názory publikoval mimo jiné ve své knize Moderní architektura. Wagner ovlivnil českou architekturu jako pedagog Jana Kotěry, Bohumila Hypšmana a Antonína Engela.

Obrázek 1-18Obrázek 1-18: Nájemní dům ve Vídni

Obrázek 1-19Obrázek 1-19: Nájemní dům ve Vídni



Německo


Dalším významným kolegou Otty Wagnera byl opavský rodák Josef Maria Olbrich (1867-1908), který u něj nějakou dobu pracoval v ateliéru. Ve Vídni architekt postavil především svou slavnou výstavní síň Sezession (1998). Rok na to jej velkovévoda Ernst Ludwig vyslal do Darmstadtu, aby zde zřídil uměleckou kolonii. Olbrich zde navrhl sedm nových vil, budovu ateliérů a na závěr tzv. svatební věž s přilehlými výstavními síněmi. Kolonie svému účelu nesloužila dlouho. Soužití umělců se neosvědčilo.


Olbrich působil ještě v dalších městech a je jen škoda, že se některá jeho díla nedochovala. Především jde o jeho jedinou realizaci v rodné Opavě, kde postavil rodinný dům pro svého bratra. Tato stavba byla před lety neuváženě zbourána.


V roce 1898 byla v Opavě vypsána architektonická soutěž na stavbu kavárny Niedermayer, která měla stát na velmi atraktivní parcele v centru města. Josef Maria Olbrich také obeslal soutěž svým soutěžním návrhem. Vize tohoto vynikajícího architekta obsahovala objekt jehož architektonické formy byly jednoznačně secesní. Pro Opavu to však v té době byla natolik výstřední varianta, že návrh nebyl vybrán jako vítězný. Porota shledala návrh málo důstojný a příliš netradiční pro tak honosné centrum.

Obrázek 1-20Obrázek 1-20: Pavilón Secese ve Vídni

Obrázek 1-21Obrázek 1-21: Svatební věž v Darmstadtu



Česko


Secesní architektura se u nás neujala v širokém měřítku z několika důvodů. Šlo o poměrně krátké období, a proto se uplatnilo především tam, kde právě probíhala intenzivní výstavba. Z toho pohledu se jednalo o Jablonec a také Ostravu.


Na mnoha objektech v česku byl sice uplatněn secesní dekor, ale jejich kompozice secesi neodpovídá. Jako příklad můžeme uvést Budovu hlavního nádraží (Josef Fanta 1901-1909) a Obecní dům v Praze (Antonín Balšánek a Osvald Polívka 1906-1911). K secesní architektuře ji proto v podstatě neřadíme.

Obrázek 1-22Obrázek 1-22: Obecní dům v Praze

Obrázek 1-23Obrázek 1-23: Obecní dům v Praze

Obrázek 1-24Obrázek 1-24: Obecní dům v Praze

Obrázek 1-25Obrázek 1-25: Obecní dům v Praze

Především posledně zmiňovaný architekt Osvald Polívka (1859-1931) se zasloužil o dvě výrazně secesní stavby v Praze. Jsou to dvě sousedící budovy naproti nové budovy Národního divadla a to dům bývalé pojišťovny Praha a dům Topičova nakladatelství.


Výraznou postavou české a slovenské secese se stal vynikající slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič (1868-1947), který je představitelem tzv. regionální secese. Tato forma secese zahrnuje v jeho případě prvky lidové architektury, evropské secese, jakož i formy anglické Arts and Drafts. Tato syntéza vytváří naprosto specifickou architekturu, která nemá obdoby. Jurkovič působil zejména na Moravě, kde soustředil svou práci především v Luhačovicích (Léčebný dům,1902) a na Pustevnách na Radhošti (1898). Dále je autorem několika činžovních domů v Brně, které mají kupodivu poměrně strohý charakter. Obzvlášť silnou a působivou architekturu vytvořil v Haliči na Slovensku, kde postavil za první světové války vojenské hřbitovy.

Obrázek 1-26Obrázek 1-26: Maměnka na Pustevnách

Obrázek 1-27Obrázek 1-27: Maměnka na Pustevnách

Obrázek 1-28Obrázek 1-28: Maměnka na Pustevnách

Obrázek 1-29Obrázek 1-29: Maměnka na Pustevnách

Obrázek 1-30Obrázek 1-30: Maměnka na Pustevnách

Závěrem můžeme říci, že secese byla plná vášně a tak jak rychle vzplála, tak také poměrně rychle zanikla. Ještě mnoho let po jejím zániku byla předmětem zášti a averze. Jejím největším kritikem byl zřejmě Adolf Loos. Jedním z důvodů jejího zániku byl možná také fakt, že byla slohem z ekonomického hlediska nesmírně drahým a tedy tak trochu předurčeným k zániku. Její představitelé sice hlásali potřebu zlepšení sociálních podmínek běžných lidí, avšak právě tento řemeslně, konstrukčně a materiálově náročný trend ji prostě nemohl naplnit.


Korespondenční úkol 1-1

V místě svého bydliště vyhledejte secesní stavbu a zjistěte si její historii (u majitele objektu, na stavebním úřadě, v národním památkovém ústavu, v archivu a podobně). Pak si udělejte fotodokumentaci stávajícího stavu objektu. Celý tento svůj sebraný materiál použijte pro vypracování seminární práce v rozsahu dvou stran textu (formát A4) a neomezený obsah obrázků. Dále popište jak se secese vyvíjela ve vašem regionu (rozsah 1x A4).


Korespondenční úkol 1-2

Na fotografii vidíte fragment secesní architektury. Napište, kdo je jeho autorem a kde se tato stavba pravděpodobně nachází. Dále napište, jak jste k tomuto závěru došli.

Obrázek 1-31Obrázek 1-31: Korespondenční úkol


Test

1. Který architekt postavil skutečně první secesní stavbu?

  1. Henry van de Velde
  2. Victor Horta
  3. Otto Wagner

2. Ve které zemi a kým byl postaven tzv. Red House?

  1. William Morris, Anglie
  2. William Morris, Belgie
  3. John Ruskin, Anglie

3. Která stavba Antonia Gaudího je považována za nejvýznamnější?

  1. Sagrada Familia
  2. Casa Milá
  3. Casa Batlló

4. Kdo je autorem domu pro pojišťovnu Praha v Praze?

  1. Dušan Jurkovič
  2. Osvald Polívka
  3. Josef Maria Olbrich

5. Jak se nazývá forma secese, kterou vytvořil Dušan Samo Jurkovič?

  1. geometrická secese
  2. regionální secese
  3. organická secese

Shrnutí kapitoly

Seznámili jste se s přelomem architektonické historie, ale je důležité si uvědomit jednu zásadní věc. V průběhu let 1890-1910 se nestavěla jen secesní architektura, ale souběžně stále architektura historizující, eklektická, a připravovala se půda pro vznik moderny. Život společnosti a její vývoj se urychlil a s tím přinesl rychlé změny také architektuře. Již nikdy se nebude stavět v jednotném slohu po několik staletí. Dynamická společnost požaduje novou flexibilní architekturu, která naplní její potřeby funkční a estické.


Doplňující zdroje

  • Wagner, O.: Moderní architektura, Laichter, Praha, 1910
  • Haas, F.: Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1980
  • Koch, W.: Evropská architektura, Ikar, Praha, 1998
  • Frampton, K.: Moderní architektura – kritické dějiny, Academia, Praha, 2004
  • Fahr-Beckerová, G.: Secese, Slovart, Praha, 1998

Vytisknout | Nahoru ↑