4. Moderna, purismus, futurismus

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

V této kapitole budeme hovořit o jednom z hlavních proudů architektury dvacátého století. Objasníme si příčiny jeho vzniku, průběh a vyústění. Budou prezentováni jeho nejvýznamnější představitelé a jejich dílo.


Cíle kapitoly

  • Pochopit souběh několika okruhů posecesní tvorby.
  • Naučit se je rozlišovat.
  • Zvládnout jejich znalost v praxi.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na studium této kapitoly si vyhraďte časové rozmezí mezi 210 - 300 minutami.


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Moderna, individualistická moderna, Werkbund, purismus, neoplasticismus, futurismus.



4.1. Moderna

Na počátku 20. století se již konečně podařilo vnést do architektury novou estetiku.


Moderna se v podstatě opírá o prohlášení již zmiňovaného vídeňského architekta Otto Wagnera, který k tomuto pojetí dospěl po dlouhých letech své bohaté a rozmanité praxe. Na počátku své kariéry pracoval ve stylu neorenesance, později secese a v roce 1906 vyhlásil program směru, který dodnes nazýváme moderní architekturou.
Wagner novému trendu rozuměl takto:

  • moderní stavitelství hledá vytvořený tvar a motiv z účelu, konstrukce a materiálu
  • má-li jasně vyjádřit náš cit, musí být co možná nejprostší
  • jednoduché tvary by měly být mezi sebou pečlivě vyváženy, aby bylo dosaženo pěkných poměrů, protože téměř jen na nich spočívá účinek děl našeho stavitelství

Bauhaus

Roku 1906 byla ve Výmaru z popudu arcivévody sasko-výmarského založena uměleckoprůmyslová škola, jejímž vedením byl pověřen Henri van de Velde. Jako svého nástupce si tento belgický architekt vybral Waltra Gropia, který se v té době vrátil z první světové války. Gropius sloučil tuto školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Již první program školy v roce 1919 hovořil o jednotě umění pod vedením architektury. Zájmem školy je obnovit těsný vztah umění k řemeslu a umění a technika mají tvořit nový celek.


Každý student se musel nejdříve vyučit řemeslu a dostal výuční list, poté absolvoval roční přípravku, kde si tříbil smysl pro materiál a teprve potom nastoupil do ateliéru (nábytkářství, malba, keramika, textil apod.). V těchto ateliérech pracovali na konkrétních zakázkách z praxe.


Na Bauhausu učili významné osobnosti jako například Walter Gropius, Paul Klee, Wassily Kandinsky nebo Ludwig Mies van der Rohe.


Škola měla vždy výrazně pokrokový levicový charakter, který byl příčinou mnoha komplikací a organizačních opatření (stěhování do Desavy a později do Berlína). V konečném důsledku s příchodem nacismu byla škola v roce 1933 rozpuštěna.


Werkbund

Německý architekt Hermann Mutheis (1861-1927) působil nějakou dobu v Anglii, kde si mimořádně oblíbil tamtí formy bydlení a ovlivnilo jej také tehdy již odumírací Arts and Grafts. Po svém návratu do Německa pracoval na obrodě bydlení a na nové tvorbě protiseceního směru. Požadoval však propojení umění, průmyslu, užitné a stavební tvorby. Z jeho iniciativy byl v rovce 1907 založen Werkbund, který sdružoval nejlepší reprezentanty z oboru umění, průmyslu, řemesel a obchodu. Jejich záměrem bylo hledat co nejlepší moderní řešení.


Werkbundu se zabýval řešením bytové krize a to zejména od roku 1925, kdy bylo na základě příslibu finanční podpory ze stuttgartského fondu na výstavbu obecního bydlení rozhodnuto, že se ve Stuttgartu uskuteční výstava na téma Bydlení. Mies van der Rohe, Walter Gropius a Peter Behrendt začali pracovat na přípravě zastavovacího plánu výstavní kolonie se 100 byty.


Konečný počet bytů v kolonii Weissenhof byl upraven jen na 60 bytových jednotek. Miesův plán zástavby byl v roce 1926 představen veřejnosti, schválen Werkbundem a nakonec i Stuttgartskou radnicí. Vedením celé akce byl pověřen právě Mies van der Rohe.


Většina konkrétních návrhů byla přestavena u příležitosti slavnostního otevření Bauhausu v Desavě.


Z předcházejících kapitol vyplývá, že účelnost byla konečně preferována jako nejdůležitější vlastnost objektu. Architektonická forma však jen pomalu následuje konstrukci. Zpočátku pochopitelně šlo o objekty nového typu, jako jsou výškové domy a tovární objekty. Až do dvacátého století byla ocel a železobeton vlastně důkladně maskovány vnějším pláštěm a pokud tomu tak nebylo, byly tyto objekty považovány za ošklivé. Snad jen u inženýrských staveb byla tolerance k nové estetice konstrukcí poněkud vyšší.


Stále častěji novátorsky myslící stavitelé poukazují na rozpor mezi soudobou konstrukcí budovy a pokulhávající architektonické formě až tento směr zcela zavrhne ornament a dekor. Špičkou ledovce se stává článek Adolfe Loose, kde praví: „Nejenže ornament produkují zločinci, ornament sám se dopouští zločinu, protože těžce poškozuje zdraví člověka, škodí národnímu majetku, a tudíž i jeho kulturnímu vývoji“. (studie Ornament a zločin, 1908)


Hovoříme-li tedy o individualistické moderně pak můžeme konstatovat,
že jejími obecnými rysy jsou:

  • zdobné prvky, architektonické články, dekorace ještě do jisté míry zůstává, ale vyskytuje se jen minimálně
  • celková kompozice objektů není téměř nikdy symetrická, ale naopak nesymetrická, aby vyhovovala funkci budovy
  • stavby mají většinou kubický charakter

Adolf Loos (1870 - 1933)

Obrázek 4-1Obrázek 4-1: Adolf Loos

Loos vyrostl uprostřed Rakousko-uherského mocnářství na sklonku její existence, ale narodil se v Brně. Studoval v Drážďanech, avšak vysokou školu technickou nedokončil. V zápětí se vydal do Spojených států, kde se mu příliš nedařilo, takže se vrátil do Vídně. Začal pracovat ve atelieru Carla Mayredera ve Vídni a v roce 1897 se osamostatnil a vytvořil své první významné dílo – Café Museum ve Vídni. To však vyvolalo ostrou kritiku a po ní následovaly roky menších zakázek.


Jeho nekonvenční chování mu v konzervativní Vídni přineslo mnoho nepřátel a nebylo tedy lehké získat dobré klienty.


S přáteli Oskarem Kokoschkou a Ludwigem Wittgensteinem patřil Loos ke skupině volně smýšlejících intelektuálů. Již na přelomu století působil svými radikálními názory rozruch a jeho kritika Wiener Secession byla dobře známa z tisku.


Největší rozruch ovšem způsobil v roce 1911 svým projektem obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez jakýchkoli dekorací přezdívalo "dům bez obočí". Císař obývající sousední Hofburg prý dokonce nechal v místnostech s výhledem na tento objekt zatáhnout závěsy, aby se na tu hrůzu nemusel dívat. Parter domu je obložen zelenou žulou a horní podlaží jsou hladké. Loos měl za to, že chodec vyšší patra stejně nevnímá, takže je mrhání prostředků se jimi více zabývat.

Obrázek 4-2Obrázek 4-2: Obchodní dům Goldmann a Salatsch ve Vídni

Kromě několika dalších veřejných budov ve Vídni Loos také navrhl několik soukromých rezidencí, například Steinerovu či Ruferovu vilu ve Vídni nebo Khunerovu vilu v Kreuzbergu.


Uvnitř strohých forem Loosovy architektury se ovšem trochu paradoxně nacházely tradičně zařízené místnosti s perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními intarzovanými či kamenem obkládanými obklady stěn. Přesně takový je i interiér Müllerovy vily, kterou Loos vytvořil v roce 1930 jako nejdůslednější aplikaci svého Raumplanu – prostorového konceptu založeného na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí lidského obydlí. Loos chápal rozlišné prostorové uspořádání nejen půdorysně, ale také výškově.

Obrázek 4-3Obrázek 4-3: Müllerova vila v Praze

Loos málokdy navrhoval nábytek. Při zařizování interiérů raději skládal a upravoval již dříve vytvořené návrhy. Jako typický příklad takového přístupu lze uvést lehátko z kolekce re-edic, které Loos nechal vyrobit ve Vídni a použil jej v několika interiérech, ačkoli vzniklo již na konci 19. století v Anglii.

Obrázek 4-4Obrázek 4-4: Lehátko z kolekce re-edic


Peter Behrens (1868 - 1940)

Obrázek 4-5Obrázek 4-5: Peter Behrens

Berhens byl původně malíř a byl povolán do umělecké kolonie (J.M.Olbrich) v Darmstadtu, kde si jako amatér sám projektoval svou vilu. V roce 1903 se stal ředitelem umělecko průmyslové školy v Dusseldorfu. Později v letech 1922-1936 působil jako profesor na vídeňské akademii.


Architekt pracoval secesní a také historizující formou, aby se zhruba v roce 1910 ustálil někde mezi modernou a novým klasicismem.


Jako jeden z prvních architektů pokládá průmyslové stavby za stejně hodnotné jako ostatní typy staveb.


Jeho pověst byla natolik dobrá, že jeho ateliérem prošli takové osobnosti jako Mies van der Rohe, Le Corbusier, Rading a Gropius.


Na výstavě domů pro kolonii Weissenhof řešil problém bytové zástavby v městských centrech s důrazem na tehdy rozšířené onemocnění tuberkulózou. Jeho dům s dvanácti byty a terasami však mezi generačně mladšími spoluautory sklidil spíše kritické ohlasy.


K jeho nejvýznamnějším stavbám patří Turbínová hala AEG v Berlíně (1908-1909) a Burza v Amsterodamu (1897-1903).

Obrázek 4-6Obrázek 4-6: Turbínová hala AEG

Obrázek 4-7Obrázek 4-7: Turbínová hala AEG


Jan Kotěra (1871 - 1923)

Obrázek 4-8Obrázek 4-8: Jan Kotěra

O Janu Kotěrovi jsme již hovořili v kapitole o secesi, kterou ale později opustil a stal se z něj velký architekt moderny.


Jednou z prvních staveb Kotěrových, na kterých převládá modernistické pojetí, je Národní dům v Prostějově (1905-1907). Na fasádě objektu ještě sice je secesní dekorace, ale dispozice domu je již jasně řešena podle požadované funkce objektu a je tedy v duchu moderny asymetrická. Objekt je členěn do tří funkčních a dílčích kompozičních celků (restauraci, spolkový dům a divadelní budovu).


V interiérech bylo použito mnoha ušlechtilých materiálů (mramoru, bronzu, mosazi, štuku, zlacení, skla, barevných vitráží, dřeva a textilií). Použité motivy vycházejí také z hanáckého lidového umění a jsou zjednodušeny do geometrické formy. Výrazným prvkem interiéru Národního domu byla bronzová osvětlovací tělesa na balkóně, které se do divadla po téměř šedesátileté přestávce vrátily v roce 2002. Byla vyrobena Františkem Anýžem v dílnách prostějovské Vulkanie. Návrhy na ně, stejně jako na nábytek, dřevěné obložení, textilie, vitráže a štuky si kreslil Kotěra sám.


Další architektova skutečně velká zakázka Městské muzeum v Hradci Králové (1909-1912) měla již čistší charakter bez secesního dekoru. Dispozice je opět asymetrická a kompozičně vyvážená. Vlevo od vstupu je umístěna administrativa a vpravo přednáškový sál.


Vstupní část je navržena monumentálně, ale není ve středu objektu. Zatímco levé křídlo má kubický charakter, pravé je zaobleno. Velké hladké plochy bez dekoru jsou v té době velmi průkopnické.

Obrázek 4-9Obrázek 4-9: Městské muzeum v Hradci Králové

Kotěra byl jako jeden z prvních architektů pozýván k práci v zahraničí. Buduje Banku Slavia v Sarajevu, vilu v rakouském St.Gilgen a Lembergův palác ve Vídni.


Pro českou modernu je charakteristické:

  • hledání vyvážených proporcí v asymetrii
  • promyšlený rozvrh oken
  • fasáda z režných cihel v kombinaci s bílými obklady (anglický vliv)


4.2. Purismus

Řada lidí 20. století viděla svět značně pokrokově a nedočkavě hledala zásadní změny ve všech oblastech života. Architektura tedy nebyla výjimkou a forma očisty od dekoru jakoby slibovala očistu obecně. Podkladem pro tyto tendence byly teoretické statě Adolfa Loose, Le Corbusiera a Ozenfanta.


Nejde však jen o formální očistu fasády, ale také o hledání čistých kompozičních forem. Obvyklými jsou volena základní geometrická tělesa jako je kvádr, hranol a válec.


Hlavními představiteli českého purismu jsou Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Evžen Linhart a Vít Obrtel. Puristickými tendencemi ve svém díle prošel také Jiří Kroha.


Skupina De Stijl

Nizozemský architekt Jacobus Johannes Pieter Oud patřil k zapáleným zastáncům očistných trendů. V jistém smyslu se stal pokračovatelem Berlageho.

Obrázek 4-10Obrázek 4-10: Piet Mondrian, Composition 1921

Obrázek 4-11Obrázek 4-11: Piet Mondrian, Composition 1921

Obrázek 4-12Obrázek 4-12: Piet Mondrian, Composition 1921

Obrázek 4-13Obrázek 4-13: Piet Mondrian, Composition 1921

V roce 1916 se Oud seznámil s výtvarníkem Theem van Doesburgem a vzájemně ovlivnili svou tvorbu. Rok poté vzniká sdružení malířů, sochařů a architektů, které se nazývá De Stijl. Zakládají rovněž časopis pod stejným jménem. V cizině je toto hnutí známé pod názvem neoplasticismus.


Jejich úsilím bylo převést projevy života a přírody na:

  • „pratvary“, tedy horizontálu a vertikálu (přímá čára a rovinná plocha)
  • elementární barvy nepestré (černá a bílá) a pestré (žlutá, červená, modrá)

Pro architekturu přinesli důležitý program, který zahrnuje 16 bodů, ve kterých se mimo jiné hovoří o odmítání dané formy, ekonomičnosti stavby, prolomení zdí (volné plochy), důležitosti statického výpočtu, opuštění symetrie, zohlednění časové dimenze v architektuře.


Nejčistším příkladem neoplastické architektury je vila v Utrechtu, jejíž majitelkou byla paní Schröderová. Autorem je Gerrit Thomas Rietveld (1888-1964).

Obrázek 4-14Obrázek 4-14: Schröderova vila

Obrázek 4-15Obrázek 4-15: Schröderova vila



4.3. Futurismus

Tento směr programově neguje dosavadní estetické konvence. Oslavuje dynamiku technického světa a industriální společnost a za projev této dynamiky považuje i sociální revoluci se všemi nezbytnými rysy militarismu. Nejvýrazněji se futurismus projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce. Ovlivnil dadaismus a surrealismus. Byl to směr schvalující válku, jako jedinou možnost očisty světa.


Žádné futuristické stavební dílo nebylo realizováno.


Korespondenční úkol 4-1

Přečtěte si knihu Adolfa Loose Řeči do prázdna, vypište myšlenky, které vás nejvíce zaujaly a zkuste s nimi polemizovat. Rozsah práce je jedna stránka textu formátu A4.


Korespondenční úkol 4-2

Vyhledejte si některou z nejmenovaných staveb moderny, získejte o ní informace a napište o ní své poznatky. Především si všímejte, jak se na sledovaném objektu projevují modernistické rysy.


Test

1. Moderna preferuje ...

  1. florální ornament
  2. jednoduchost bez ornamentu
  3. secesní ornament

2. Absolvent Bauhausu ...

  1. se musel vyučit řemeslu
  2. musel být vynikající matematik
  3. musel znát několik světových jazyků

3. Werkbund se zabýval ...

  1. inženýrskými stavbami
  2. řešením bytové krize
  3. zejména průmyslovými objekty

4. Adolf Loos považoval vybavení interiéru za ...

  1. nepodstatné
  2. mimořádně důležité
  3. velmi zajímavou práci

5. Válku jako očistný prostředek schvaloval ...

  1. futurismus
  2. neoplasticismus
  3. expresionismus

Shrnutí kapitoly

Uspořádali a objasnili jste si opět několik architektonických směrů a alespoň jejich nejznámější představitele a stavby jste schopni pojmenovat. Získali jste tedy potřebné znalosti pro studium dalších etap dějin architektury.


Doplňující zdroje

  • Drosteová, M.: Bauhaus 1919-1933, Slovart, 2007
  • Loos, A.: Řeči do prázdna, Tichá Byzanc, Kutná Hora, 2001
  • Haas, F.: Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1980
  • Koch, W.: Evropská architektura, Ikar, Praha, 1998
  • Frampton, K.: Moderní architektura – kritické dějiny, Academia, Praha, 2004
  • Karasová, D.: Jan Kotěra - zakladatel moderní české architektury, Obecní dům, Praha, 2001

Vytisknout | Nahoru ↑