2. Kubismus

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

Kubismus je uměleckým směrem celosvětovým, avšak kubismus architektonický je záležitostí vyloženě českou a snad bychom mohli říct, že především pražskou. Zařazujeme jej jako samostatnou kapitolu, protože není příliš mnoho literatury, ve které bychom se o kubismu dočetli.


Cíle kapitoly

  • Pochopíte co je to vlastně kubismus v architektuře.
  • Naučíte se jej vidět a rozlišovat.
  • Zvládnete se jej prezentovat.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Ke studiu této kapitoly si vyhraďte časové rozmezí mezi 130 a 180 minutami.


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Kubismus, rondokubismus.



V roce 1910 Georges Braque a Pablo Picasso (1881-1973) dospívají k odloučení od tradiční formy zobrazování přírody. Našli si nový způsob jak vyjadřovat své vidění světa. Tento proces začal v roce 1908, kdy po dlouhé přípravě maluje Picasso „Slečny z Avignonu“. Kompozice tohoto slavného obrazu není jednotná. Linie a nové úhly pohledu oznamují nový směr v moderním umění – kubismus. Společně s Braquem se stává jeho vůdcem a představuje novou iluzi hmoty. Toto své vidění světa prezentuje prostřednictvím lámání úhlu a představením předmětu v několika různých pohledech zároveň.


Léto roku 1909 tráví Picasso v Horta de Ebro, kde je inspirován ke zkoumání a zachycení nespočetných úhlů krajiny. Ve svých obrazech láme povrchy a popisuje odrazy světla. Tento jeho směr je nazýván nazýván analytický kubismus. Picasso objekty rozkládá na neznámé novotvary. Později vytváří tzv. syntetický kubismus.


Je zajímavé, že kubismus se v architektuře neprojevil nikde jinde ve světě, ale pouze v Praze. Právě zde našlo dílo španělského malíře takový ohlas a zasáhlo širokou veřejnost. Pokud bychom pátrali po příčinách tohoto faktu, zřejmě bychom dospěli k závěru, že Praha byla díky své mnohonárodnostní a kosmopolitní atmosféře vstřícná novým uměleckým směrům, podobně jako před lety Brusel secesi.


Praha byla v té době město prudkého rozvoje celospolečenského, uměleckého a politického. Pomalu dospívala k zásadním přeměnám v hlavní město samostatného státu. Tato křižovatka Evropy se vlastně v té době podobným směrům nabízela a očekávala je.


Filozofové a literáti v čele s T.G.Masarykem bojovali s dobovými konvencemi a hledali nové směry rozvoje společnosti. Moderní racionalismus se radikálně prosazoval ve všech oblastech soudobé vědy a kultury.


Malíři Bohumil Kubišta, Emil Fila a sochař Otto Gutfreund se seznámili s díly Picassovými a byli uchváceni novým způsobem vnímání světa. Mohl se stát nositelem tolik očekávaných společenských změn v Česku, a proto byl také vášnivě přijat. Byla to naděje nových zítřků. V Praze souběžně krystalizovaly různé kulturní směry a mezi nimi také architektura.


V té době v Praze přednášel Albert Einstein svou teorii relativity a Franz Kafka působil společensky a literárně.


V Praze se střetával český kubismus s německým expresionismem a tento protiklad nebyl jistě jen záležitostí uměleckou, ale rovněž do značné míry politickou. Pokračující národní uvědomění Čechů hledalo vlastní svébytný program ve všech společenských oblastech a zejména tedy v umění, jako i nositele národní identity.


Kubismus nabízel pro architekturu svou krystalickou formu, která se jevila jako velmi vhodná pro hru světla a stínu, vyjádření symboliky, dekoraci a jiné architektonické tvůrčí prvky. Navíc z konstrukčního a řemeslného hlediska byla jednodušší než předcházející secese, a proto vhodnější pro široké uplatnění ve stavitelství. Tento fakt se v plné míře projevil o málo později, když docházelo ke značnému rozšíření formální, zejména rondokubistocké štukové dekorace na četných nájemních domech, což se uplatnilo v mnoha městech v Česku.


Uvedeme zde nejvýznamnější představitele českého kubismu, aby bylo možné udělat si jasnou představu s čím v tomto směru pracovali a jak rozdílně jej pojali. Většina z nich postupovala individuálně bez předchozích předpojatostí a nacházeli v něm sami sebe.


Josef Gočár (1880 - 1945)

V roce 1905 začíná s prvními projekty zejména v Hradci Králové. Po ukončení studia pracuje nějakou dobu v ateliéru Jana Kotěry. Jeho kubistická éra začíná stavbou snad nejznámější a první kubistické stavby v Praze obchodního domu U Černé Matky Boží (1911-1912) na Celetné ulici. Velkoobchodník František Josef Herbst si dům dal postavit podle projektu tehdy jednatřicetiletého architekta Josefa Gočára. Byl postaven na místě strženého barokního domu U Černé Matky Boží, nazývaného také U zlaté mříže. Po něm převzal název a původní znamení - barokní sošku černé Madony s dítětem umístěnou na nároží ve výši 1. patra za zlatou mříží. Černých madon je u nás asi dvanáct, nejznámější je v Loretě na Hradčanech. Tyto sošky bývaly umístěny v podzemních katedrálních kryptách u pramenů vody. Klub Za starou Prahu velmi kritizoval tehdejší městskou radu za schválení demolice původní budovy. Magistrát města tehdy tuto akci povolil za podmínek, že novostavba nebude rušit historický kontext prostředí, ale současně požadoval, aby stavba měla soudobý ráz a sloužila moderním požadavkům.


K původnímu návrhu Josefa Gočára měl konzervátor Luboš Jeřábek řadu připomínek. Architekt projekt upravil tak, že v konečné podobě posílil jeho kubický charakter. Pětipatrový dům s mansardami má masivní kubistický portál, fasádu, okna i schodiště a celý jeho kubistický vzhled jednoznačně patřící do 20. století. Kubisticky je řešen také interiér včetně nábytku a ostatních detailů. V objektu byla původně v suterénu vinárna, v prvním patře slavná kavárna Grand Café Orient, též kubisticky vybavená, ve druhém patře byly obchody s textilem, konfekcí a módním zbožím. Gočár zvolil jako nosný systém objektu železobetonový skelet, čímž zcela uvolnil jeho dispozici. Díky tomu je dnes v prvním patře opět původní kavárna zcela v původním kubistickém stylu. Dokonce je možné posedět také na balkóně a vychutnávat neskutečnou atmosféru rušné historické ulice.


Půdorysná dispozice objektu sleduje původní parcelu a je tedy asymetrická a shodou okolností má rovněž kubistický charakter.


V letech 1993-94 prošel dům celkovou rekonstrukcí podle projektu Karla Pragera, během níž byl uveden do původního stavu. Byly demolovány dodatečně provedené příčky a další nevhodné úpravy.

Obrázek 2-1Obrázek 2-1: Dům U Černé Matky Boží

Obrázek 2-2Obrázek 2-2: Dům U Černé Matky Boží

Obrázek 2-3Obrázek 2-3: Dům U Černé Matky Boží

V období mezi roky 1916-1919 slouží Josef Gočár v armádě, což možná do jisté míry ovlivnilo jeho další významnou stavbu a tou je Legiobanka (1921-1923). A byl to pochopitelně faktor nabyté státní samostatnosti, který ovlivňoval uměleckou tvorbu obecně. V té době, po roce 1918, následoval kubismus tzv. rondokubismus, tehdy také nazývaný „národním slohem“.


Architekt Gočár měl možnost poprvé prezentovat tento sloh na významné stavbě v centru Prahy. Pojal úkol velmi zodpovědně a jeho konečnému návrhu předcházelo velmi mnoho skic, úvah a studií. Mimo jiné autor zamýšlel použít vysoký sloupový řád a podtrhnout tak její vertikalitu, ale později od toho záměru upustil. Výsledné schéma vychází z motivu trojdílné triumfální brány, na kterou jsou usazena další patra zakončená masivní římsou a mansardou. Plastický reliéf fasády tvoří hnědožluté oblouky, válce a kruhy. Sochařská výzdoba vypovídá o vojenských úspěších dobrovolných legií bojujících ve Francii, Itálii a Rusku za samostatný československý stát. Autorem vlysu je Otto Gutfreund a jeho čtyři figurální nosiče vytvořil Jan Štursa.

Obrázek 2-4Obrázek 2-4: Legiobanka

Obrázek 2-5Obrázek 2-5: Legiobanka

Obrázek 2-6Obrázek 2-6: Legiobanka

Obrázek 2-7Obrázek 2-7: Legiobanka

Obrázek 2-8Obrázek 2-8: Legiobanka

Obrázek 2-9Obrázek 2-9: Legiobanka


Jan Kotěra (1871 - 1923)

V roce 1890 přišel Kotěra do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894. V té době nastoupil do školy nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni byl mladý Kotěra v kontaktu s Joži Plečnikem, Josefem Hoffmanem, Josefem Urbanem a také s Adolfem Loosem.


V letech 1912-1913 postavil v Praze dům nakladatele hudebních publikací Mojmíra Urbánka tzv. Urbánkův dům. Na této fascinující stavbě Kotěra skloubil metaforu pravdivosti v architektuře, poezii tektoniky a estetiku stavební konstrukce.


Fasáda z režného zdiva s kubicky pojatým členěním působí čistým konstrukčním dojmem a svou střízlivou plastickou dekorativností se naprosto vymyká obvyklé představě o ornamentu, zejména štukovém.


Parter domu včetně prvního podlaží je navržen formou obchodní galerie a je tedy výrazně prosklený. S fasádou domu kontrastují plastiky na pilířích u vstupu, které celkovému dojmu dodávají poetičnost.


Fasádu ukončuje střešní štít, jehož zelený měděný obklad krásně oživuje celkovou barevnou kompozici domu. Třešničkou na tomto skvostném dortu je pak atypické okno ve štítě, jehož design je fakticky uměleckým dílem.

Obrázek 2-10Obrázek 2-10: Urbánkův dům

Obrázek 2-11Obrázek 2-11: Urbánkův dům

Obrázek 2-12Obrázek 2-12: Urbánkův dům

Obrázek 2-13Obrázek 2-13: Urbánkův dům

Tento příklad vynikající elegantní a nadčasové architektury poněkud kontrastuje s protilehlým Palácem Adria, jehož monumentalita a výstavnost v tomto společenství ztrácí jakoukoliv lehkost a hravost.


Pavel Janák (1882 - 1956)

Pavel Janák studoval pozemní stavitelství a architekturu u profesora Josefa Schulze. V letech 1906 a 1907 studoval ve Vídni u profesora Otto Wagnera, kterým byla jeho pozdější práce velmi ovlivněna. Během studia podnikl několik cest po Evropě a v roce 1907 mu byla umožněna stipendijní cesta po Itálii. Nějakou dobu spolupracoval s Janem Kotěrou.


Spolu s Josefem Gočárem založili v roce 1912 Pražské umělecké dílny, v nichž vznikaly také bytové doplňky.


Po první světové válce se Pavel Janák přiklání k novým uměleckým směrům, které vycházejí z představ o národním formě architektury.


Janákův zájem se dělí na architekturu veřejných funkčních staveb ale stejně odhodlaně se zabývá také projektováním soukromých objektů a „obytných celků“. V letech 1919–1920 spolupracoval s Josefem Gočárem a Fr. Zavadilem na koloniích malých rodinných domků.


Od počátku dvacátých let se „národní sloh“, tedy rondokubismus, začal střetávat s nastupujícím purismem a funkcionalismem. Zřejmě nejostřeji se tato situace vyhrotila po dostavbě budovy italské pojišťovny Adriatica di Sicurta, známé pod názvem Adria Palác. Stavba byla realizována v letech 1922-1925. Monumentální věže, cimbuří, monotónní plastický ornament vycházely spíše z historismu a působí přinejmenším těžkopádně. Ohlas na tuto realizaci byl dosti rozpačitý či spíše negativní.


Autory četné figurální výzdoby byli sochaři Jan Štursa, Karel Dvořák, Otto Gutfreund a Bohumil Kafka.

Obrázek 2-14Obrázek 2-14: Adria Palác

Obrázek 2-15Obrázek 2-15: Adria Palác

Obrázek 2-16Obrázek 2-16: Adria Palác

Obrázek 2-17Obrázek 2-17: Adria Palác


Josef Chochol (1880 - 1956)

Architekt studoval v letech 1904 až 1907 ve Vídni u Otto Wagnera. Brzy si vytvořil vlastní názor na architekturu a stal se nakrátko jedním z protagonistů české kubistické architektury. Ačkoli Chochol tvořil v kubistickém stylu poměrně krátkou dobu (asi čtyři roky), zůstalo za ním z tohoto období zcela nepřehlédnutelné a ojedinělé dílo, kterým se zásadním způsobem odlišuje od ostatních kubistů. Chochol vytvářel výrazné trojrozměrné fasády téměř bez klasického dekoru. Jeho domy rozehrávají tajemnou hru světla a stínu.


Jeho prvním kubistickým domem byl trojdům na Rašínově nábřeží (1912-1913), postavený pro stavitele Františka Hodka, Antonína Belada a úředníka Josefa Belada. Chochol trojdům pojednal s mansardovou střechou a polygonálními arkýři. Že jde o první kubistickou realizaci, poznáme také podle umístění naivní figurální scény na tympanonu centrálního objektu. Motiv této plastiky vyjadřuje pověsti o Vyšehradu.

Obrázek 2-18Obrázek 2-18: Trojdům na Rašínově náb.

Obrázek 2-19Obrázek 2-19: Trojdům na Rašínově náb.

Obrázek 2-20Obrázek 2-20: Trojdům na Rašínově náb.

Obrázek 2-21Obrázek 2-21: Trojdům na Rašínově náb.

Vyzráleji působí druhá Chocholova kubistická realizace Kovařovičova vila (1912-1913) na Rašínově nábřeží. Tady už Chochol zcela upustil od tradičního dekoru a soustředil se pouze na čisté členění fasády do lomených forem, ovšem zcela podle racionálního a logického plánu. Architekt obdivoval gotiku, ale chápal ji jako zcela překonanou a hledal kompromis mezi funkcí a estetikou. U této vily je také zahrada řešena zajímavým způsobem včetně kubistického plotu.

Obrázek 2-22Obrázek 2-22: Kovařovičova vila

Obrázek 2-23Obrázek 2-23: Kovařovičova vila

Vrcholem Chocholovy kubistické tvorby byla jeho třetí realizace a to nájemní dům v Neklanově ulici, známý pod názvem Hodkův činžovní dům (1913-1914). Fasáda domu je formována podobně jako u Kovařovičovy vily, ale vzhledem k tomu, že její plocha je mnohem rozlehlejší, je výsledný dojem efektnější. Tento efekt ještě umocňuje nárožní dispozice domu a osazení objektu do nerovného terénu. Dům ukončuje masivní až neorenesanční římsa.

Obrázek 2-24Obrázek 2-24: Hodkův činžovní dům

Obrázek 2-25Obrázek 2-25: Hodkův činžovní dům

Obrázek 2-26Obrázek 2-26: Hodkův činžovní dům


Emil Králíček (1877 - 1930)

Emil Králíček pracoval v ateliéru u architekta Antonína Balšánka. V druhé polovině devadesátých let 19. století odešel do Darmstadtu, kde se měl možnost působit v ateliéru Josefa Marii Olbricha. V roce 1903 se vrátil do Prahy. V té době začal pracovat s úspěšným stavitelem Matějem Blechou. Jeho dílo bylo dlouho méně známé, protože pracoval pod hlavičkou stavitele, a tedy téměř anonymně. Jeho práce má však jasný rukopis, a proto se v poslední době povedlo udělat jako souhrn. Jeho dílo zahrnuje nejvíce kubistických realizací co do počtu.


Největší realizací vycházející ze spolupráce stavitele Blechy a Králíčka jsou tzv. Šupichovy domy stojící na Václavském náměstí. Je to nepřehlédnutelná dominanta náměstí. Nároží objektu tvoří monumentální tambur. Na fasádě se objevují lvi podepírající korunní římsu. Dále zde najdeme mnoho dalších kubizujících detailů.

Obrázek 2-27Obrázek 2-27: Šupichovy domy

Obrázek 2-28Obrázek 2-28: Šupichovy domy

Obrázek 2-29Obrázek 2-29: Šupichovy domy

Obrázek 2-30Obrázek 2-30: Šupichovy domy

V roce 1913 je dokončen další významný dům v centru Prahy a to dům „Diamant“. Dům má mansardovou střechu a je zajímavý především svým vstupním portálem. V rámci této stavby bylo provedeno kubistické orámování barokní plastiky v sousedství domu.

Obrázek 2-31Obrázek 2-31: Dům „Diamant“

Obrázek 2-32Obrázek 2-32: Dům „Diamant“


Korespondenční úkol 2-1

Srovnej život a dílo nejméně dvou kubistických architektů a to nejen v období jejich kubistické éry. Všímej si, jak ke kubismu dospěli a zda a jak jej postupně opustili. Kam směřovala jejich následující tvorba. Textový soubor musí mít rozsah nejméně dvou stránek formátu A4 a obrázky navíc v neomezeném množství.


Test

1. Autorem domu U Černé Matky Boží je ...

  1. Pavel Janák
  2. Josef Gočár
  3. Emil Králíček

2. Dům U Černé Matky Boží je postaven na místě jakého domu?

  1. renesančního
  2. barokního
  3. gotického

3. Sochařská výzdoba Legion banky vyjadřuje ...

  1. dobrovolné legie bojující za samostatný československý stát
  2. pověsti o Vyšehradu
  3. dívčí motivy

4. Zelený měděný štít s atypickým oknem je umístěn na ...

  1. Urbánkově domě od Josefa Gočára
  2. Urbánkově domě od Jana Kotěry
  3. Adria paláci od Pavla Janáka

5. Které zvíře bylo motivem na výzdobu Šupíkových domů od Emila Králíčka?

  1. hřebec
  2. kočka
  3. lev

Shrnutí kapitoly

Kubismus je architektonický směr se kterým se v praxi běžně nesetkáte, pakliže nepracujete v Praze. Jedná se však o ojedinělou architekturu charakteristickou pouze pro naši zemi, a proto ji prostě musíme znát i kdyby to mělo být jen k provedení návštěv po Praze. Buďte si jisti, že všichni cizinci o ní vědí a touží jí vidět.


Doplňující zdroje

  • Bregant, M., Vlček, T.: Kubistická Praha, Středoevropská galerie, Praha, 1995
  • Švestka, J., Vlček, T.: Český kubismus, Modernista, Praha, 2006
  • Lukeš, Z., Havlová, E., Hnídková, V.: Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha, 2005

Vytisknout | Nahoru ↑