5. Funkcionalismus

RYCHLÝ NÁHLED DO KAPITOLY

Funkcionalismus snad nejvíce ze všech trendů dvacátého století ovlivnil českou architekturu. Tento směr je někdy až nekriticky obdivován a má stále mnoho následovníků, což je pochopitelné a správné. Dokonce již dnes o některých posledních realizacích hovoříme jako o neofunkcionalismu. Každý sloh byl v některých aspektech překonán, a proto není žádoucí jej slepě kopírovat.


Cíle kapitoly

  • Pochopit principy jednoho z nejdůležitějších směrů dvacátého století.
  • Naučit se analyzovat tyto tendence na stávajících objektech.
  • Zvládnout použití některých osvědčených metod funkcionalistického navrhování a ty překonané pochopit.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na studium této kapitoly je dobré si vyhradit asi 240 minut.


KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Funkcionalismus, CIAM, Aténská charta, konstruktivistická architektura, mezinárodní sloh.



Příčiny vzniku funkcionalismu

Ve druhém desetiletí dvacátého století začaly bouřlivé názorové střety jednotlivých skupin krystalizovat. Postupně se začal vyvíjet směr víceméně jednotný, který nesl řadu společných rysů a obecně bývá trochu nepřesně nazýván moderní architektura.


Každý předcházející historický sloh je obrazem společenské, historické, politické situace. Podobně jako renesance věřila ve znovuzrození člověka a návrat života na zem, což se projevilo pochopitelně také v architektuře, hledala moderní architektura svou řeč ve formách vyjadřujících její filozofii.


Renesance svůj názor vyjádřila především lidským měřítkem architektury. Byla to přirozená reakce na předcházející monumentalizující gotiku. Moderní architektura podobně reagovala na baroko, klasicismus, historismus, eklektismus a secesi. Společenské poměry byly stejně obrodné jako v renesanci i když pochopitelně řešící věci o mnoho let později a tedy dále. Opět to tedy byly tendence očistné se snahou jít k jádru věci, tedy k její podstatě.


Ve druhé dekádě dvacátého století to znamenalo především reagovat na požadavky průmyslu, které sebou nesly celospolečenské změny a v konečném důsledku změny také v oblasti architektury. Polevovaly společenské konvence, móda se stávala pohodlnější a život byl v jistém smyslu radostnější a perspektivnější.


Bohužel tento vývoj přerušil krach na newyorské burze (1929) a následná celosvětová krize. Útlum ve stavebnictví nepřispíval k výraznému vývoji ve stavitelství. V Německu nastoupil fašismus a schylovalo se ke druhé světové válce. Meziválečné období bylo velmi důležité pro evropskou architekturu, protože dalo základ architektuře soudobé.


Funkcionalismus je v širším pojetí názvem pro moderní architekturu dvacátých a třicátých let, jejím hlavním záměrem bylo navrhovat domy podle jejich funkce. Protože konstrukce staveb byla někdy až demonstrativně přiznána, nazýval se tento směr také architektura konstruktivistická. V anglosaských zemích se ujal název International Styl, čímž měl být vyjádřen mezinárodní charakter tohoto trendu.


Funkcionalismus se pochopitelně nezrodil ze dne na den, ale byl důsledkem názorů, myšlenek a přístupů, které se objevovaly již v devatenáctém století. Na to, aby byly nové myšlenky přijaty širokou veřejností, však bylo potřeba delší časové období a také určitá společenská atmosféra, která byla nakloněna těmto změnám. Tento faktor byl právě v bývalém nově vzniklém Československu, kde se funkcionalismus stal mimo jiné také proto základem pro „novou národní“ architekturu. „Národním slohem“ sice obecně nazýváme rondokubismus, ale vzhledem k jeho poměrně krátkému trvání a lokálnímu výskytu, možná nejde o nejvýstižnější pojmenování.


Ve III.ročníku časopisu Stavba (1924-25/9, str. 157) Klub architektů uveřejnil články jež nazval „Náš názor na architekturu“ a v nich v podstatě definoval hlavní zásady funkcionalismu.


Mohli bychom je stručně shrnout následovně:

  • stavební dílo by mělo být totéž co dobrý stroj
  • úkolem architektury je zlepšit všeobecnou životní úroveň
  • nové konstrukce musí odpovídat zásadám ekonomie
  • nové požadavky musí být uskutečňovány vědecky
  • nové konstrukce nesmí předurčovat žádný estetický zámysl
  • nová architektura musí být hygienická
  • zamítání estetiky, která předurčuje stavební dílo
  • není možné uznat pro novou architekturu tradici ve všech jejích směrech
  • nová architektura by měla být mezinárodní

Tento směr se dále vyvíjel v mezinárodním měřítku a jedním z jeho významných momentů se stala mezinárodní soutěž na palác Společnosti národů (1926, Ženeva), v níž došlo k ostrému střetu mezi moderní a konzervativní sekcí.


CIAM

Congrès International d'Architecture Moderne (CIAM) vznikla na popud řady významných a pokrokově smýšlejících architektů, kteří byli rozčarováni výše zmiňovanou soutěží na palác Společnosti národů.


Hlavními organizátory prvního kongresu CIAM byli Le Courbusier a švýcarský teoretik Siegried Giedion. První kongres se konal na zámku La Sarraz u Lausanne v roce 1928. Zabýval se tématy urbanismu, národohospodářství, architektury, veřejného mínění, architektury a státu.


Architekti vyslovili nesouhlas s nekritickým postavením akademismu a požadují nové formy vzdělání pro architekty.


Pro nás je dnes poučné vědět, že byl vysloven požadavek kolektivního pozemkového hospodářství a zprůmyslnění stavebnictví.


Manifest, který podepsala řada významných architektů (P.B. Berlage, H. Häring, Le Courbusier, A. Lurcat, E. May, Hanz Meyer, Th. G. Rietveld) později vyvrcholil na posledním kongresu v podepsání tzv. Aténské charty (1933).


ATÉNSKÁ CHARTA

CIAM (Mezinárodní kongresy moderní architektury), 19.červenec 1933.

Kongres se konal na lodi plující z Marseilles do Athény a zpět.

Principy a myšlenky charty jsou důležité stále, a proto je zde ve zkratce uvádíme.


Prvá část: VŠEOBECNĚ - MĚSTO A JEHO REGIÓNY

1. Město je pouze součásti ekonomického, sociálního a politického celku - regionu.


2. Spolu s ekonomickými, sociálními a politickými hledisky přinášejí psychologické a fyziologické potřeby jednotlivce zájem o vztah individuálních a kolektivních hodnot. Život se rozvíjí pouze tehdy, když se vyrovnávají dva protikladné principy, individuální a kolektivní, ovládající lidskou osobnost.


3. Psychologické a biologické konstanty podléhají vlivu prostředí i geografické, topografické, ekonomické a politické situaci. Na prvém místě je situace geografická a topografická, přírodní prvky, voda, půda, klima.


4. Za druhé je to situace ekonomická. Dále zdroje oblastí, přirozené a umělé vztahy s okolím.


5. Na třetím místě je situace politická, správní soustava.


6. V průběhu dějin charakter města určovaly vždy zvláštní potřeby: vojenská obrana, vědecké objevy, změny správy, rozvoj dopravních cest a dopravních prostředků (pozemní, vodní, kolejová a vzdušná doprava).


7. Podmínky ovlivňující rozvoj měst podléhají stálé změně.


8. Příchod strojového věku vyvolal obrovské zmatky v chování lidí, v jejich osídlení na Zemi, v jejich podnikání - nespoutané proudění do měst ve prospěch mechanické rychlosti, brutální a všeobecný vývoj, který historie nikdy předtím neznala, chaos pronikající do měst.


Druhá část: SOUČASNÝ STAV MĚST - KRITIKA A NÁPRAVA

a) Bydlení


Zjištění:


9. Historická jádra měst jsou nadměrně přelidněna (připadá až 1 000 a dokonce 1 500 obyvatel na hektar!), a totéž se týká určitých pásem, která vznikla v důsledku rozvoje průmyslu v 19. století.


10. Ve stísněných částech měst jsou bytové podmínky nesnesitelné, protože chybí obytná území, dostupné zelené plochy, údržba budov (důsledky využití, založeného na spekulaci). Situace se ještě zhoršuje nízkou životní úrovní obyvatelstva, které samo není schopno činit obranná opatření (úmrtnost dosahuje až 20%).


11. Rostoucí město pro svou výstavbu spotřebovává krok za krokem přírodní území, které je obklopuje. Stále rostoucí vzdálenost od přírody vede k trvalému zhoršování hygienických podmínek.


12. Rozmístění obytných obvodů na území města odporuje hygienickým požadavkům.


13. Nejhustěji zalidněné části města jsou umístěny v nejméně vhodných polohách (severní svahy, území s inverzemi a průmyslovými exhalacemi, zaplavovaná území atd.).


14. Dobře provětrávaná obydlí majetných leží ve výhodných místech chráněných proti škodlivým větrům, s pěknou vyhlídkou na krajinu, vodní plochy a návrší, a jsou bohatě osluněna.


15. Toto rozdělení bydlišť je udržováno a zabezpečováno stavebními předpisy o zónování, považovanými za oprávněně.


16. Objekty podél dopravních tepen a u dopravních křižovatek jsou nevhodné pro bydlení v důsledku hluku, prachu a škodlivých exhalaci.


17. Obvyklý způsob situováni obytných budov podél komunikací umožňuje oslunění pouze pro menší část bytů.


18. Rozmístění občanských staveb, patřících do obytných čtvrti, je nahodilé.


19. Zvláště školy jsou často u hlavních dopravních ulic v přílišné vzdálenosti od bytů.


20. Předměstí rostou většinou neplánovitě a bez vhodného spojeni s městem.


21. Byly činěny pokusy začlenit předměstí do městské správy.


22. Předměstí jsou často jen nakupením nouzových staveb a jejich nezbytná infrastruktura je většinou nevýnosná.


Je nutno požadovat:


23. Umisťování obytných čtvrtí na nejlepším území města z hlediska topografického, klimatického a oslunění a s dostatkem vhodné zeleně.


24. Situování obytných čtvrti na základě hygienických hledisek.


25. Usměrňování hustoty zastavění se zřetelem na různé druhy bydlení a utváření terénu.


26. Stanovení minimální doby oslunění pro každý byt.


27. Zákaz výstavby obytných domů podél hlavních komunikací.


28. Využívání prostředků moderní techniky při výstavbě vysokých obytných domů.


29. Výstavbu vysokých staveb s dostatečnými vzájemnými odstupy, uvolňujícími prostor pro rozsáhlé zelené plochy.


b) Rekreace


Zjištění:


30. Volné plochy jsou všeobecně nedostatečné.


31. Pokud mají volné plochy dostatečnou rozlohu, pak jsou nevhodně rozloženy a tudíž nepoužitelné pro většinu obyvatel.


32. Okrajová poloha volných ploch nepřispívá ke zlepšení podmínek bydleni v hustě osídlených městských čtvrtích.


33. Ojedinělá sportovní zařízení - pokud jsou blíže k uživatelům, využívají dočasně území, s nímž se počítá pro budoucí bytovou a průmyslovou výstavbu. Následkem je trvalá nejistota a změna.


34. Území, která by mohla sloužit pro dny volna, jsou často špatně spojena s městem.


Je nutno požadovat:


35. Budoucí zabezpečení dostatku zelených ploch v každé obytné čtvrti pro hry a sport dětí, mladých lidi a dospělých.


36. Odstranění nezdravých bloků domů a jejich nahrazení zeleni - tím se současně zlepší podmínky sousedících čtvrtí.


37. Stabilizaci nových zelených ploch s konečnou platností pro stanovené účely: dětská zařízení, školy, střediska mládeže a jiná občanská zařízení, těsně související s obytnými domy.


38. Tráveni volného času v příznivě upraveném prostředí – parcích, lesích, hřištích, stadionech, koupalištích, atd.


39. Dostatek parků, sportovních zařízení, stadionů, koupališť, atd.


40. Využívání existujících přírodních prvků - řek, lesů, návrší, údolí, jezer, atd.


c) Práce


Zjištění:


41. Pracoviště nejsou v městském prostoru účelně rozmístěna (průmysl, řemesla, obchod, správa, prodej).


42. Spojení mezi bytem a pracovištěm již není normální, nutí k nadměrnému dojíždění.


43. Ve špičkových hodinách je dopravní situace kritická.


44. Absence rozvojových programů, neplánovitý růst města, nedostatek výhledu, spekulace s pozemky, atd., vedou k tomu, že si průmysl volí pozemky svévolně a bez jakýchkoliv pravidel.


45. Obchodní čtvrti, umístěné v nejpříznivějších a dopravně nejlépe vybavených částech města, se stávají rychle kořistí spekulace. Protože jde o soukromé vlastnictví, chybí jakékoliv zabezpečení normálního rozumného vývoje.


Je nutno požadovat:


46. Omezení vzdálenosti mezi pracovištěm a bydlištěm na minimum.


47. Nezávislost průmyslových území na obytných čtvrtích a jejich oddělení zelenými plochami.


48. Situováni průmyslových území v blízkosti železničních tratí, plavebních kanálů a komunikací.


49. Jasné určení stanovišť uvnitř města pro řemesla, těsně spojená s životem města a jeho potřebami.


50. Zabezpečení dobrého spojení obchodních čtvrti, v nichž jsou soukromé a veřejné správní instituce, s obytnými a průmyslovými čtvrtěmi, jakož i s řemesly, která zůstala ve vnitřním městě nebo v jeho blízkém sousedství.


d) Doprava


Zjištění:


51. Dnešní dopravní síť měst představuje souhrn komunikací, které navázaly na hlavni dopravní tepny, pocházející v Evropě již ze středověku a v některých případech dokonce ze starověku.


52. Hlavní komunikace, určené původně pro chodce a povozy, nevyhovují dnešním mechanizovaným dopravním prostředkům.


53. Nedostatečná šířka dopravních ulic bráni plnému využití nových mechanických rychlostí a tím i odpovídajícímu rozmachu města.


54. Vzdálenosti mezi křižovatkami ulic jsou příliš krátké.


55. Šířka ulic nevyhovuje a jejich rozšiřování je obtížné, nákladné a neúspěšné.


56. Vzhledem k rychlostem mechanických vozidel je dnešní uliční siť neracionální. Chybí ji přesnost, pružnost, rozmanitost a souvislost.


57. Pompézní reprezentační ulice mohou být velkou dopravní překážkou.


58. Železniční síť se stala v mnoha případech obtížnou překážkou rozšiřování města. Uzavírá celé obytné čtvrti a odděluje je od základních prvků života města.


Je nutno požadovat:


59. Účelnou analýzu statistických údajů o celkové dopravě ve městě a v jeho regionu, aby se zjistily hlavní dopravní směry a jejich zatížení.


60. Rozdělení komunikací podle jejich funkcí a respektováni váhy a rychlostí vozidel při jejich stavbě.


61. Uzpůsobení zatížených křižovatek pro nepřetržitou dopravu jejich řešením ve více úrovních.


62. Oddělení cest pro chodce a cyklisty od automobilových komunikaci.


63. Diferenciaci ulic podle jejich určení: obytné ulice, pěší promenády, tranzitní a expresní komunikace.


64. Izolaci hlavních dopravních ulic zelenými pásy.


e) Historické dědictví měst


65. Architektonické hodnoty musejí být uchovány (jednotlivé objekty nebo urbanistické soubory).


66. Budou zachovány, představují-li kulturu minulosti a pokud je zachováni v obecném zájmu.


67. Jejich zachování by nemělo mít za důsledek nezdravé podmínky pro život části obyvatelstva.


68. Nepříznivé následky jejich zachování je žádoucí pokud možno vyrovnat radikálními opatřeními, např. přeložením životně důležitých dopravních spojů nebo v nutném případě i přeložením center, která byla doposud pokládána za neměnná.


69. Demolice chudinských čtvrti v okolí historických památek umožňuje vytvořit zelené plochy.


70. Používání minulých stavebních slohů - pod estetickými záminkami - při výstavbě nových budov v historickém prostředí má zhoubné následky. Tento postup se nesmí trpět za žádných okolností a v jakékoliv formě, tím spíše nesmí být obnovován.


Třetí část: ZÁVĚRY – ROZHODUJÍCÍ ZÁSADY


71. Většina měst, která jsme zkoumali, poskytuje dnes chaotický obraz: nevyhovují svému poslání, kterým je především uspokojovat biologické a psychologické potřeby jejich obyvatel.


72. Tato skutečnost souvisí se stálým růstem soukromých zájmů od začátku strojové epochy.


73. Bezohlednost soukromých zájmů vede k porušení rovnováhy mezi růstem ekonomických sil na jedné straně a slabostí správní kontroly i bezmocnosti společenského spolupůsobení na straně druhé.


74. Města procházejí stálými proměnami avšak bez jakékoliv kontroly a jakéhokoliv jasného plánu a též bez ohledu na zásady současného urbanizmu, stanovené povolanými odborníky.


75. Město má zajišťovat v duchovní i materiální oblasti jak svobodu jednotlivce, tak i zájmy obecného blaha.


76. Dimenzování všech prvků urbanistické dispozice musí vycházet z lidského měřítka.


77. Základními klíči urbanizmu jsou čtyři funkce: bydlení, práce, rekreace (v době volna), doprava.


78. Plány určí strukturu každého ze sektorů, náležejícím těmto 4 základním funkcím, a jejich polohu v městském celku.


79. Koloběh denních funkcí - bydlení, práce a rekreace - bude urbanizmem řízen k docílení největší možné úspory času, přičemž bydlení bude těžištěm urbanistického zájmu a východiskem všech opatření.


80. Nová mechanická rychlost rozrušila městské prostředí, vede k dopravním zácpám a hygienickým závadám.


81. Závady městské a předměstské dopravy musí být změněny. Musí se provést klasifikace rychlosti dopravy. Zónování musí vést k harmonickému vyrovnání klíčových funkcí a jejich vztahů tak, aby se mohla vytvořit rozumná síť dopravních tepen.


82. Urbanizmus je věda o třech a nikoli jen o dvou rozměrech. Jen přiřazením výškového rozměru lze řešit moderní dopravní problémy a stejně tak i problém rekreace využitím získaného volného prostoru.


83. Město je nutno zkoumat v souvislosti s jeho zájmovým územím, které ovlivňuje. Regionální plán musí nahradit pouhé plány měst, přičemž vymezení aglomerace je funkcí dosahu ekonomického vlivu města.


84. Město, dnes definované jako soubor funkcí, se musí harmonicky rozvíjet v každé své části tak, aby mělo dostatek prostoru a spojení, umožňujících jeho další rovnovážné rozvíjení.


85. Je velmi naléhavé, aby každé město mělo svůj rozvojový program a právní nástroje k jeho realizaci.


86. Rozvojový program by měl vycházet z přesných rozborů, zpracovaných odborníky. Musí předvídat časové i prostorové fáze rozvoje. Měl by vyjádřit plodný soulad přírodních zdrojů města, celkové topografie, hospodářských daností, sociálních potřeb a duchovních hodnot.


87. Pro architekta, který se tímto způsobem zabývá urbanistickými úkoly, bude základním východiskem lidské měřítko.


88. Základním článkem urbanizmu je bytová buňka (byt) a její začlenění do celku, který bude efektivním obytným souborem.


89. Z těchto obytných souborů vycházejí v městském prostoru vztahy mezi bydlením, pracovišti a zařízeními pro volný čas.


90. Při plnění těchto velkých úkolů je nezbytné plně využít zdroje moderní techniky. Tato technika se svými specialisty obohatí stavební umění o vědeckou jistotu a rozšíří současné objevy a přínosy.


91. Průběh události je hluboce ovlivňován politickými. sociálními a ekonomickými činiteli.


92. Právě zde bude moci architektura přispět, a to ne na posledním místě.


93. Měřítko naléhavých úkolů rozvoje měst na jedné straně a bezmezně rozkouskované vlastnictví půdy na straně druhé jsou ve vzájemném rozporu.


94. Tento nebezpečný rozpor klade dnes jednu z nejvážnějších otázek: Jak legálním způsobem ovládnout hospodaření s pozemky, nutnými pro harmonické vyrovnání životních potřeb jednotlivce se společnými požadavky?


95. Zájem jednotlivce je nutno podřídit zájmům celku.


Walter Gropius (1883 - 1969)

Obrázek 5-1Obrázek 5-1: Walter Gropius

Walter Gropius studoval obor architektura na Technické vysoké škole v Německu. V roce 1907 pracoval v ateliéru Petra Behrense, kde se jeho spolupracovníky stali Mies van der Rohe a Dietrich Marcks.


Poté co odešel z Behrensovy firmy spolupracoval s Adolfem Meyerem - v Berlíně, kde založili vlastní projekční kancelář.


Jedna z prvních prací je továrna na kopyta zvaná Faguswerk v Alfeldu (1911-1916), která se stala zásadní v historii architektury jako první důsledná moderní stavba.


Roku 1919 si jej Henry van Velde vyhlédl jako svého nástupce ve funkci ředitele Uměleckoprůmyslové školy ve Výmaru. Gropius sloučil Vysokou školu výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu, založil Bauhaus a stal se jeho ředitelem. Program školy byl vyhlášen Gropiovým Manifestem (1919), který byl posléze vydán pod názvem Katedrála socialismu.


Ve své práci Stavebnice (1923), obnovil téma prefabrikace a typizace prvků, a využil jej v první etapě stavby sídliště Törten u Desavy (1926–1928).

Obrázek 5-2Obrázek 5-2: Bauhaus v Desavě, autorem je Gropius

Obrázek 5-3Obrázek 5-3: Gropius je architektem komplexu Bauhausu v Berlíně

V roce 1934 emigroval Gropius do Anglie a později do USA.


V roce 1937 Walter Gropius přijal nabídku na práci profesora na přední americké univerzitě Harvard, kde se zasloužil o modernizaci a reorganizaci výuky architektů.

Obrázek 5-4Obrázek 5-4: Vlastní dům 1937

Obrázek 5-5Obrázek 5-5: Vlastní dům, USA, 1937

K jeho prvním stavbám ve Spojených státech patří dělnická sídliště (s M.Breurem), vytvořená v rámci zbrojního programu. Také se pokoušel o velkovýrobu rodinných domků.


S kolegou Martinem Wagnerem a dalšími architekty navrhl nový urbanistický koncept sídliště poblíž Bostonu pro 30 000 obyvatel. Celek byl rozčleněn na několik menších okrsků (neighbourhoodů) s vlastními menšími centry, všem pak bylo společné jedno středisko vyššího typu.


V době svého působení v USA vytvořil tyto projekty:


Chrám Oheb-Shalom, správní budova Pan Am Building, administrativní budova L.F. Kennedyho, nebo administrativa Tower-East.

Obrázek 5-6Obrázek 5-6: Pan Am Building, 1958-1963

V letech 1948–1950 byl Gropius prezidentem CIAM.


Walter Gropius byl architektem pokrokového a společenského myšlení. Neměl rád individualismus, takže vyhledával spolupráci podobně smýšlejících kolegů. Preferoval práci ve větších pracovních skupinách.


Získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě a zúčastnil se výstavy „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe, Le Corbusier, Wright).


Le Corbusier (1887 - 1969)

Obrázek 5-7Obrázek 5-7: Le Corbusier

Le Corbusier se stal téměř synonymem moderní architektury mezinárodního stylu od dvacátých let až do konce padesátých let 20. století. Svou architektonickou činností, především však svými studiemi a manifesty ovlivnil architekturu, urbanismus, a koneckonců též životní styl po celém světě.


Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Edouard Jeanneret, pocházel ze Švýcarska, ale působil převážně v Paříži.


Nikdy nedosáhl formálního architektonického vzdělání, od počátku svého pařížského pobytu však vynikal a šokoval svými architektonickými a urbanistickými návrhy.


Jako teoretik se prosadil po té, co založil avantgardní časopis L´Esprit Nouveau (Nový duch, 1920). V roce 1923 vydal knihu Za novou architekturu a teprve pak přišly na řadu stavby, na nichž mohl svoje principy propagované na přednáškách, v knihách a magazínech ověřit v praxi.


Corbusier byl rovněž vynikající designer a to především na přelomu dvacátých a třicátých let. Nábytkové kusy z ocelových trubek vzniklé během jediného roku, 1928, zejména pohovky LC2 a B 306, se dodnes vyrábějí, aniž by cokoliv ztratily ze své aktuálnosti.


„Když kreslím obrázek, vznikne dřív, než ho vymyslím. Malování je strhující, ale někdy nebezpečné. Ovládají mě vizuální vjemy. Představa vzniká uvnitř mozku a moje ruka předstihuje myšlenky," řekl u příležitosti pařížské výstavy obrazů a soch v roce 1954.


Bylo mu sedmnáct let, když byl podle jeho návrhu postaven dům pro rytce Louise Falleta v La Chaux-de-Fonds. Z odstupu o něm hovořil jako o „příšerné architektuře".


Pracoval v několika významných ateliérech například u Auguste Perreta a Petera Behrense.


Corbusier o svém vzdělání prohlašoval:„Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat to, co bych se v ní naučil. Nechci se míchat mezi akademiky, protože člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mojí školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás. Mám slabost pro zázraky přírody a vše, co vyjadřuje a obsahuje v sobě harmonii."


Rostislav Švácha, který v roce 1989 vydal Le Corbusierovu českou monografii, poznamenává: „Omyl přiznal nejméně dvakrát. Jeho koncepce vycházela z jednotlivých domů v zeleni - takzvaných Zářících měst. Existují důkazy, že si kladl otázky, jestli prostory mezi těmito domy nejsou příliš velké a člověk se v nich nebude ztrácet. Mnohem zřejmější příklad jeho vnitřních pochybností se týká projektu rodinných domů z roku 1925 pro průmyslníka Frugése. Lidé si je začali přestavovat. Z funkcionalistických oken si dělali normální okna, někdy i s kulatými záklenky, pořizovali si okenice, záclonky - prostě je přizpůsobovali běžnému obrazu architektury, jaká se stavěla v devatenáctém století. Postupně se to změnilo v banální zahradní čtvrť. Když to Le Corbusierovi jeho přátelé v padesátých letech oznámili, řekl: „Víte, člověk má vždycky pravdu. A je to architekt, který je špatný."


Le Corbusierovy skici a texty došly celosvětového ohlasu, ale pro jejich realizaci hledal autor dlouho a většinou marně dostatečně silného a nadšeného sponzora. Měli se jím stát postupně francouzští automobiloví výrobci bratři Voisinové, sovětská vláda, český továrník Baťa, protagonisté loutkové francouzské vlády ve Vichy za II. světové války. Realizace se jeho urbanistické návrhy dočkaly až po válce při obnově francouzských měst Saint-Dié a La Rochelle, a pod jeho výrazným vlivem bylo založeno nové správní středisko Čandígarh indického spolkového státu Džammu a Kašmír.


Ve svých plánech na rozvoj měst zdůrazňoval tyto principy:

  • odstranit přetížení center našich měst
  • zvýšit jejich hustotu
  • rozšířit prostředky pohybu
  • zvětšit parky a volná prostranství

V samém středu by mělo být nádraží s přistávací plochou pro aerotaxi.


V Le Corbusierově teorii dále zaujímá pevné místo také jeho Pět bodů nové architektury, z roku 1926, které zde uvádíme:

  • SLOUPY – stavba domů na sloupech, přízemí je volné a lze jím protáhnout zeleň
  • STŘEŠNÍ ZAHRADY – zvětšuje se zelená plocha měst
  • VOLNÝ PŮDORYS – skeletová konstrukce umožní volit různou dispozici na patrech a v průběhu času
  • HORIZONTÁLNÍ OKNO – skeletová stavba umožňuje použití okna po celé šíři objektu
  • VOLNÉ PRŮČELÍ – krakorcovitě vysunuté stropy dovolují volný návrh oken

Další neopomenutelnou teoretickou prací architekta byl Modulor.


Při studiu lidské postavy Corbusier zvolil nejdříve průměrnou výšku člověka 175 cm, ale v roce 1946 ji změnil na 183 cm.


Architekt přijímá starou hypotézu, že se lidská postava řídí zlatým řezem. Člověk se vztyčenou paží má pak udávat výšku obytné místnosti, která podle toho je 226 cm. Sám svou teorii používal volně, jak se mu hodilo a nenechával se jí svazovat.


Pro bližší pochopení osobnosti architekta uvádíme některé jeho zajímavé citáty:


"Architektura je mistrovská, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem".


„Nikdy jsem nechtěl měnit tvář světa. Jen jsem měl svůj úsudek, kterému jsem věřil a za nímž jsem si stál," řekl na sklonku života novinářům Le Corbusier.


Několik let před smrtí dostal od novináře otázku, jaký má vztah k domům, jež postavil: „Nestarám se o svoje děti. Myslím, že dokážou mluvit sami za sebe."


Za nejznámější Corbusieho stavby jsou považovány tyto:


Villa Savoye (Francie, 1928 až 1929)

Obrázek 5-8Obrázek 5-8: Villa Savoye


Notre-Dame-du-Haut (Mariánská kaple v Ronchamp, 1950 až 1954)

Obrázek 5-9Obrázek 5-9: Notre-Dame-du-Haut


Dominikánský klášter La Tourette (Éveux-sur-l´Abresle, 1956 až 1959)


Kolektivní dům, Mládežnické a kulturní centrum, Stadion, kostel Saint-Pierre (Firmini, 1960 až 1968)


Centrum Le Corbusier (Curych, 1963)

Obrázek 5-10Obrázek 5-10: Centrum Le Corbusier


Zdymadlo (Kembs-Niffer, 1960)


Chata a ateliér (Cap Martin, 1949 a 1957)


Hrob (Roquebrune, 1957)



Mies van der Rohe (1886 - 1969)

Obrázek 5-11Obrázek 5-11: Mies van der Rohe

Architekt pocházel z chudých sociálních poměrů, a proto zakončil školní docházku v 15 letech. Poté již pracoval na stavbě. Později přichází do Berlína, kde se mu podařilo získat místo v ateliéru Petra Behrense, kde působil v letech 1908-1911. Tato spolupráce má pro něj ohromný význam. Poznává řešení moderních průmyslových staveb a techniky.


V roce 1913 se Mies osamostatňuje v Berlíně.


Ve dvacátých letech se Mies ztotožňuje s funkcionalisty a prohlašuje:


„Neznáme formových problémů. Pro nás existují toliko stavební problémy.

Forma není cílem, ale rezultátem naší práce.

Není formy o sobě.

Forma jako cíl, toť formalismus, jejž odmítáme.

Jde nám o to, zbavit architekturu estétkého spekulativismu a položit jí za úkol to, co ji má zaměstnávat: totiž stavba.“


Jako uznávaná osobnost je pověřen stavbou německého pavilónu na Mezinárodní výstavě v Barceloně (1929). Je to první realizace světové pověsti, kterou Mies postavil.


Vila Tugendhat

Ve stejné době (1929-1930) staví architekt své další významné dílo vilu Tugendhat v Brně. Pro nás je to stavba pochopitelně nejvýznamnější. To co ji činí tak zajímavou, je snaha o propojení obytného prostoru s prostorem vnějším. Ve vile je použita revoluční technologie stahování oken, topení a klimatizace. Ve své době to byl první klimatizovaný dům v Evropě. Tato stavba byla několikrát dražší než vily v jejím okolí.

Obrázek 5-12Obrázek 5-12: Vila Tugendhat

Obrázek 5-13Obrázek 5-13: Vila Tugendhat

Obrázek 5-14Obrázek 5-14: Vila Tugendhat

Obrázek 5-15Obrázek 5-15: Vila Tugendhat

Obrázek 5-16Obrázek 5-16: Vila Tugendhat

Obrázek 5-17Obrázek 5-17: Vila Tugendhat

Obrázek 5-18Obrázek 5-18: Vila Tugendhat

V letech 1930-1933 působí Mies jako ředitel Bauhausu a projektuje méně.


V roce 1938 se usadil natrvalo v Americe a vytvořil zde řadu vynikajících projektů například: obytné domy, budova Crown Hall Vysoké školy technické I.I.T. v Chicagu (1956), přístavbu muzea v Houstonu 1956-1959, návrh správní budovy podniku Bacardi v Santiagu de Cuba 1958.

Obrázek 5-19Obrázek 5-19: Crown Hall

Obrázek 5-20Obrázek 5-20: Crown Hall

Obrázek 5-21Obrázek 5-21: IBM Plaza

Edith Farnsworth House je často publikovanou minimalistickou vilou, kterou Mies vyprojektoval v roce 1951.


Architekt velmi dbal na pečlivost a je znám jeho výrok: „Architektura začíná tam, kde se dvě cihly kladou pečlivě na sebe.“


Dále za zmínku stojí tyto citáty: „Hloupé na celé věci je to, že se většina architektů snaží pokaždé vymyslit něco nového. Skutečně důležité je však zcela pomalé rozvinutí formy. Měli bychom to, co již známe, zjemnit.“


„Nechci být zajímavý, chci být dobrý.“ (citace viz. Haas, F.: Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1980)


Frank Lloyd Wright (1867 - 1959)

Obrázek 5-22Obrázek 5-22: Frank Lloyd Wricht

Wright je jedním z nejvýznamnějších amerických architektů 1. poloviny 20. století. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje ohromné množství rodinných domů, vil a také pochopitelně správní budovy, hotely, muzea.


Studoval stavební inženýrství na univerzitě, ale studium nedokončil. V osmnácti letech se přestěhoval do Chicaga a nastoupil v ateliéru Adlera a Sullivana, kde se dočkal plodné spolupráce, jež mu přinesla profesionální start.


V roce 1893 se osamostatnil a projektoval mnoho rodinných domů. Toto téma ho velmi zajímalo a vyústilo v návrhy, jež jsou pro něj zcela charakteristické. Při této práci jej ovlivnila japonská architektura.


Tento jeho typ domů nazýváme prérijní a mají některé společné rysy:

  • jde o nízké ploché stavby
  • dispozice vychází z funkce
  • kuchyň, jídelna a obývací pokoj se prolínají
  • středem objektu je obvykle komunikační centrum, které dává svou vertikalitou vnější formě osobitý charakter
  • terasa se prolíná se zahradou
  • preferuje přírodní materiály – kámen, režné zdivo, sklo, beton, ocel
  • stavební prvky vycházejí z funkce a jsou pohledově přiznány

Obrázek 5-23Obrázek 5-23: Willits House

Prví větší zakázkou se stala budova Larkinových závodů v Buffalu v roce 1904. Pak přišla Unity Church v Oak parku v roce 1906.


Odjíždí na rok do Evropy a dohlíží na vydání své mongrafie. Stal mezinárodně uznávaným architektem.


Další významnou stavbou se stal hotel Imperial v Tokiu (1916-1922).


Snad nejslavnější Wrightovou stavbou je jeho Vila nad vodopádem (1934-1938), kde autor nechal vodu protékat domem, aby majitelé žili s vodopádem a ne se na něj jen dívali.

Obrázek 5-24Obrázek 5-24: Vila nad vodopádem

Obrázek 5-25Obrázek 5-25: Vila nad vodopádem

V letech 1956-1959 staví Wright slavné Guggenheimovo muzeum, jež se stalo nejvýznamnějším dílem závěru jeho kariéry. Jeho hlavní část, tedy obrazárna, je řešena jako komolý kužel stojící na své menší základně. Kolem prostorného a shora prosvětleného centrálního prostoru se plynule odvíjejí galérie.

Obrázek 5-26Obrázek 5-26: Guggenheimovo muzeum

Obrázek 5-27Obrázek 5-27: Guggenheimovo muzeum

Obrázek 5-28Obrázek 5-28: Ennis Hause, 1923


Zlín

Pro Česko se stalo synonymem funkcionalismu vybudování města Zlína.


Prví obchod si sourozenci Baťovi (Tomáš, Antonín, Anna) založili ve Zlíně v roce 1894. V té době mělo město 3 000 tisíce obyvatel a bylo situováno podél hlavní cesty. Zpočátku měla firma řadu problémů se svým založením, ale na přelomu století začala prosperovat. V roce 1905 byl Tomáš Baťa v USA a přinesl si z této země řadu důležitých poznatků. V průběhu první světové války získala firma důležité zakázky pro armádu a zdvojnásobila svůj obrat.

Obrázek 5-29Obrázek 5-29: První obchod sourozenců Baťových ve Zlíně

Po krachu na newyorské burze řešila firma řadu problémů, které Baťa překonal tím, že zlevnil své výrobky na poloviční cenu a tím podstatně zvýšil odbyt. Firma rostla a prosperovala.


Zisky Baťa investoval do rozvoje společnosti a města. Ve výrobě se nechal inspirovat svou návštěvou ve firmě Ford v USA a propagoval zprůmyslnění výroby a to nejen obuvnické, ale také stavební.


Jako základní konstrukční princip všech nových staveb zvolil Baťa železobetonový rámový konstrukční systém s modulovou osou 6,15 / 6,15 metrů. Výplň této konstrukce tvořilo režné zdivo. Na tomto principu byly stavěny dílny, závody, školy, hotely, administrativní budovy, nemocnice a jiné objekty. Město chtěl podnikatel vsadit do zeleně.


Na konceptech svých vizí spolupracoval s architekty Janem Kotěrou, Františkem Lydie Gahurou, Vladimírem Karfíkem, Le Corbusierem a dalšími.


V roce 1932 Tomáš Baťa tragicky zahynul při letecké nehodě. Vedení firmy převzal Jan Antonín Baťa. V roce 1938 měla firma 65 tisíc zaměstnanců.


Politika firmy při tak rychlém nárůstu zaměstnanců musela být zaměřena také na jejich vzdělávání a jistou péči o ně. Především bylo nezbytné zajistit bydlení v dynamicky se rozšiřujících městech (nebyl to již jen Zlín, ale také například Otrokovice). Souběžně bylo nutné vybudovat systém školství a zdravotnictví.


František Lydie Gahura (1891 - 1958)

Jedním ze stěžejních architektů spolupracujících s Baťou byl František Lydie Gahura. Baťa si jej vyhlédl a zajistil mu studia u Jana Kotěry v Praze. Gahura je autorem výrobních hal, škol a administrativních budov, rodinných domů, Baťova památníku a dalších staveb. Architekt byl rovněž sochař. Svou pozici hlavního Baťova architekta si udržel až do příjezdu architekta Vladimíra Karfíka z USA.

Obrázek 5-30Obrázek 5-30: František L. Gahura

Obrázek 5-31Obrázek 5-31: Zleva Gahura, Corbusier, Fuchs


Vladimír Karfík (1901 - 1996)

Vladimír Karfík vystudoval architekturu na pražské technice a také částečně na akademii výtvarných umění u Jana Kotěry. Po studiích odjel do Paříže, kde působil v ateliéru u Le Corbusiera (1925-1926). Jeho cesty pokračují v USA a další zkušenosti získává v ateliéru Franka Lloyda Wrighta (1927-1927).


V roce 1930 se stává vedoucím projektového oddělení Baťových závodů ve Zlíně. A tuto pozici zastává do roku 1946. Karfík je autorem zřejmě nejvýznamnější zlínské budovy a to Správní budovy Baťových závodů. Objekt je konstruován pro Zlín typickým způsobem, tedy železobetonovým skeletem s výplní z režného zdiva. Výška objektu je 77 metrů, má 16 podlaží, střešní terasu a speciální systém podél střechy na umývání fasády.


Na každém podlaží je otevřená kancelář amerického typu pro 200 zaměstnanců.


V objektu jsou jak rychlé výtahy, tak také dva páternostery. Naprostou specialitou je výtahová kancelář, která má umyvadlo a klimatizaci, stejně jako celý objekt. Kancelář může zastavit v kterémkoliv podlaží budovy.

Obrázek 5-32Obrázek 5-32: Správní budova Baťových závodů

Obrázek 5-33Obrázek 5-33: Pohled na závody ze Správní budovy

Obrázek 5-34Obrázek 5-34: Správní budova Baťových závodů

Obrázek 5-35Obrázek 5-35: Terasa na budovy

Obrázek 5-36Obrázek 5-36: Výtahová kancelář

Obrázek 5-37Obrázek 5-37: Výtahová kancelář

Obrázek 5-38Obrázek 5-38: Výtahová kancelář

Dále uvádíme některé další významné stavby z období Baťova působení.


František Lydie Gahura je autorem obchodního domu (1932) ve Zlíně.


Hotel „Společenský dům“ (1935), Vladimír Karfík

Obrázek 5-39Obrázek 5-39: Společenský dům

Obrázek 5-40Obrázek 5-40: Společenský dům


Kino, F.Loren, F.L. Gahura


Památník Tomáše Bati, F.L.Gahura

Obrázek 5-41Obrázek 5-41: Památník Tomáše Bati


Korespondenční úkol 5-1

Stručně a přehledně srovnejte život a dílo Waltera Gropia a Le Corbusiera. Zamyslete se nad jejich tvorbou a napište krátkou úvahu.


Rozsah práce jsou dvě stránky formátu A4 a obrázky k tomu navíc.


Korespondenční úkol 5-2

Stručně a přehledně srovnejte život a dílo Franka Lloyda Wrighta a Mies van der Roha. Zamyslete se nad jejich tvorbou také ve vztahu k místům jejich působení (můžete se odkazovat na předcházející úkol 1) a napište krátkou úvahu.


Rozsah práce jsou dvě stránky formátu A4 a obrázky zvlášť.


Test

1. Funkcionalismus je v širším pojetí názvem pro architekturu ...

  1. přelomu století
  2. dvacátých a třicátých let 20. století
  3. padesátých let 20. století

2. Mezinárodní styl je jiným názvem pro ...

  1. funkcionalismus v Anglii
  2. secesi v Dánsku
  3. plasticizmus

3. Pro funkcionalismus je nejdůležitější ...

  1. hmota stavby
  2. symetrie objektu
  3. správná funkce objektu

4. CIAM je ...

  1. Mezinárodní kongres moderní architektury
  2. Vysoká škola v Berlíně
  3. Střední umělecká škola ve Výmaru

5. Aténská charta proběhla v roce ...

  1. 1933
  2. 1942
  3. 1910

6. Bauhaus založil ...

  1. Frank Lloyd Wright
  2. Walter Gropius
  3. Vladimír Karfík

7. Le Corbusier pocházel ...

  1. z Francie
  2. z Německa
  3. ze Švýcarska

8. V Pěti bodech nové architektury není ...

  1. obytné střechy
  2. nosný zděný konstrukční systém
  3. pásové okno

9. Autorem vily Tugendhat je ...

  1. Le Corbusier
  2. František Lydie Gahura
  3. Mies van der Rohe

10. Autorem Správní budovy Baťových závodů (Zlínský mrakodrap) je ...

  1. Vladimír Karfík
  2. František Lydie Gahura
  3. Le Corbusier

Shrnutí kapitoly

Funkcionalismus není pochopitelně ohraničen přesným časovým obdobím a v podstatě plynuje navazuje a ovlivňuje architekturu dodnes, zejména tu českou. Některé jeho myšlenky byly překonány a nebo se neosvědčily, ale rozhodně podstatná část z nich je akceptována a používána stále. Jeho představitelům nelze upřít ohromnou snahu o hledání nové architektury pro novou společnost.


Doplňující zdroje

  • Haas, F.: Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1980
  • Koch, W.: Evropská architektura, Ikar, Praha, 1998
  • Frampton, K.: Moderní architektura – kritické dějiny, Academia, Praha, 2004
  • Karasová, D.: Jan Kotěra - zakladatel moderní české architektury, Obecní dům, Praha, 2001
  • Le Corbusier: Za novou architekturu, Petr Rezek, Praha, 2005
  • Švácha, R.: Le Corbusier, Odeon, Praha, 1989
  • Mies van der Rohe, L.: Stavění, Arbor vitae, Praha, 2000
  • Riedl, D.: Vila Tugendhat, Památkový ústav Brno, Brno, 1995

Vytisknout | Nahoru ↑